SCI-FI KLUB J. M. TROSKY Mladá
Boleslav
č. 3 - 1. března 1993
Obsah:
V pátek 19.2.1993 proběhl další večer se sci-fi, tentokrát ve znamení hry Dračí doupě. Skupina
studentů nás seznámila s pravidly a předvedla ukázku hry, kterou spolu již nějaký čas hrají.
Myslím, že jsme si udělali dobrou představu o tom, co to Dračí doupě je a jak se hraje. Zdá se, že
pro lidi nadané fantazií to je velmi zajímavá a napínavá hra.
Večera se zúčastnilo 18 lidí.
V klubovém zpravodaji č. 2 hned v prvním článku na konci jsem nalezl jednu tuto větu. "Kniha
Vládci stínů - nekupovat, hrozné čtení, navíc jde o 1. díl mnohočetné řady."
Dovolil bych si oponovat. Je sice faktem, že jde o první díl mnohočetné řady, ale naopak
doporučuji kupovat. A mám pro to tento hlavní důvod: Jde o četbu patřící do našeho žánru. Ne,
že by to bylo to nejlepší co se dá číst, ale člověk si počte. Samotný jeden díl nedává příliš námětu k
hlubšímu zamyšlení, jde spíše o odpočinkové čtení nepostrádající určitou hloubku a
propracovanost děje. Je zde i další důvod, na který jsem přišel na našem posledním klubovém
setkání. To je hra Dračí doupě, domnívám se, že nejen svět Conanův ale i svět stínů může vést
tyto hráče k inspiraci. Dokonce bych se odvážil tvrdit, že právě tento svět stínů je o stupínek lepší
než svět Conanův. Svět stínů připouští použití kouzel i techniky a je proto podstatně rozmanitější.
Připouštím, že inspirativnost Conanova světa je sice veliká, ale do značné míry omezená,
používáním hrubé síly. Conanův svět není pro myslitele. Zato svět vládců stínů připouští obě
varianty a proto tolik neomezuje a nesvazuje. Já naopak doporučuji, kupujte. Kupujte všechno
co se dá číst. Svět stínů podněcuje fantazii a svět stínů je rozhodně použitelnější pro hráče Dračího
doupěte, než svět Conanův. Oba světy se vzájemně mohou doplňovat, v žádném případě Conana
nechci zatracovat, ale ten co čte Conana, zjistí, že i svět stínů je mu vhodným čtením.
Zdeněk Randa
P.S.: Onu inkriminovanou větu nedoporučující kupovat Vládce stínů pronesl jeden z účastníků
druhého Večera se sci-fi. Tolik jen jako připomínka.
ZT
Všichni piloti byli na svých místech a navigovali svůj hvězdolet na oběžnou dráhu kolem planety.
Právě když dokončili stabilizaci hvězdoletu na oběžné dráze, sešla se všechna kontrolní hlášení o
připravenosti veškeré techniky a kontrolních zařízení. Koordinátor povolil zobrazení povrchu
planety na všech monitorech a zobrazovacích jednotkách. Každý si mohl sledovat to o co měl
zájem a tak téměř všichni byli natlačeni u kontrolních panelů a jeden druhému překáželi v
zjišťování potřebných dat o planetě. Nezřídka ozvalo se po různu i žertování a smích. Všude
vládla dobrá nálada, jen hlavní palubní počítač měl absolutní přehled o situaci, jeho varovné
hlášení nikdo nebral na zřetel. Čekal jen několik sekund a poté vyhlásil poplach.
Do všech jako když střelí, radostná euforie byla přerušena a bez rozdílu všichni se odebrali na
svá stanoviště a ke svým přístrojům. Na monitorech se obraz změnil. Už nebyl na monitorech vidět
zelení porostlý povrch planety, ale obrovské monstrum přilétající odněkud z vesmíru.
Na zobrazovacích jednotkách pomocných počítačů četli technici naměřená data. Prudkou změnu
hodnot nedovedli dosti dobře pochopit, neboť naměřené hodnoty značně vybočovaly ze
standardních hodnot obvykle ve vesmíru měřených.
Operátor provedl několik změn zobrazení a hodnoty převedl do grafického znázornění. Pohledem
na hlavní zobrazovací jednotku zjistil, že vizuálně objekt vypadá jako obrovská kovová koule z
níž vyčnívají různé nástavby značně podobné zbraňovým útočným systémům. Pohledem na své
monitory jen nevěřícně kroutil hlavou a ke svým kolegům pronesl.
"Následující informace je částečně hypotéza a částečně výplod mé fantazie." A bez přerušení
pokračoval. "Opticky se přibližující předmět jeví jako zcela kovová kosmická loď, jenže
naměřené hodnoty jsou na hranici měřitelnosti našich přístrojů a ukazují, že objekt je ze čtyřiceti
dvou procent živočich, ze čtrnácti procent rostlina a čtyřiceti čtyř procent něco zcela
neidentifikovatelného. Ostatní součásti, jako kovy a horniny představují zcela zanedbatelné
procento. Značná část hodnot upravena nebo doplněna počítačem."
Někdo z techniků přidal ještě další doplňující informace, taktéž předeslal, že se jedná z velké
části jen o vlastní domněnky, jen částečně podložené naměřenými hodnotami a pokračoval.
"... Objekt má rovníkový průměr 6 372 km, v tomto okamžiku. Jenže není v tomto prostoru
celý, předběžný výpočet naznačuje, že v našem prostoru se nachází jen jedna jeho třetina. Další
dvě třetiny se nachází současně ve dvou dalších prostorech, to je v nula prostoru a hyperprostoru.
Ze záznamu jsem zjistil, že v době kdy jsme prohlíželi planetu, sem a současně do obou dalších
prostorů objekt pronikl z podprostoru. Ani hlavní počítač na tuto skutečnost nereagoval včas,
neboť přechod neprovázely příslušné měřitelné jevy."
"Chcete tím říct, že objekt je momentálně ve třech různých nadprostorech a ještě přišel z
dalšího?" Zeptal se hlavní koordinátor nevěřícně, jelikož pro něco podobného zatím neexistovaly
ani bláznivé teorie vědců.
Zdeněk Randa
Pokračování příště
Na první část našeho příběhu zareagovali dva čtenáři, kteří poslali své pokračování. Oba měli
stejnou myšlenku, jejich verze příběhu jsou velice podobné. Vybral jsem z nich to pokračování,
které mi připadalo dramatičtější a barvitější.
ZT
Proces zneviditelnění
Úpravou povrchu a některých detailů se americkým konstruktérům podařilo "zneviditelnit"
bombardovací letoun B-2 Stealth do té míry, kterou předpokládaly původní plány. Oznámil to
americký ministr vojenského letectva Donald Rice. Při zkouškách v roce 1991 se ukázalo, že
nový letoun neuniká radarům zdaleka tak lehce, jak Pentagon očekával. S nejnovějšími změnami se
má podle ministra možnost jeho odhalení snížit na minimum. Vojenské letectvo mělo původně
objednáno 132 těchto letounů, ale nakonec se bude muset spokojit s pouhými 20. Pět z nich už
absolvuje letové zkoušky. Cena jediného bombardéru přesahuje 2 miliardy dolarů.
LN 16.1.1993
Možnost vybrat svému potomku pohlaví nabízí klinika, kterou ve čtvrtek 21.1.1993 otevřeli v
Londýně dva biochemici. Metoda oddělení určitých spermií, kterou používají, již byla úspěšně
využita pro chovné účely. Ačkoliv lékaři uvádějí jako smysl služby splnit přání rodičům, kteří
již mají děti, otevření kliniky vyvolalo ihned záporné reakce. Mluvčí Britského sdružení lékařů
C. Turnerová konstatovala, že lidé by měli mít možnost rozhodovat o pohlaví dítěte pouze ze
zdravotních důvodů. Zdůraznila, že tato metoda by mohla být zneužita z náboženských či jiných
důvodů.
LN 23.1.1993
Čas je ta nejjednodušší věc
Románu byly uděleny ceny HUGO a NEBULA. Román poprvé vyšel v roce
1961. U nás vyšel v roce 1992 poprvé. Je to slavný román patřící do zlatého fondu Science
Fiction. Čte se jedním dechem, jen obal knihy se mi rozhodně nelíbí. Je to slátanina na kterou se
nedá dívat, nemající z obsahem románu nic společného.
Román pojednává o společnosti zkoumající vesmír. Společnost se jmenuje UDICE, společnost,
která do svého středu přijmula nejschopnější lidi s paranormálními schopnostmi. Prostřednictvím
těchto lidí zkoumá vzdálený vesmír a není omezena žádnou vzdáleností. Jde o monopol
zneužívající svého postavení ve společnosti, jde o kontrolu osobností i obyčejných lidí, kteří se
byť i potenciálně mohou společnosti vzepřít. Společnost kontroluje veškerý obchod i věci
související. Zneužívá svých poznatků i poznatků, které skrývá a postupně odhaluje vesmír. Tyto
poznatky nejsou volně nikomu dalšímu přístupné. O všem rozhoduje výhradně Udice. Kniha
popisuje netradiční způsob cestování vesmírem pomoci telepatického rozkmitávání. Cestovateli se
vrátí z takové cesty s určitým fragmentem cizí mysli. Pochopí svou situaci a je mu nad slunce jasné
jak vůči němu bude Udice postupovat. Nemá mnoho času na rozhodnutí, ale nejedná ukvapeně
neboť byl před časem varován. Porušuje pravidla svého zaměstnání a Udici opouští. Dostává se za
hranice Udice kde existují čarodějnice, vlkodlaci a taky telepaté a telekinetická mládež. Společnost
je značně rozporuplná a různorodá. Udice má své špiony všude jen její vliv není všude stejný.
Fragment cizího vědomí v pozemšťanově mysli, je trnem o oku rozšafným pozemšťanům z
Udice. Pronásledování a zrazování i použití časoprostorových smyček, to všechno je spolu mistrně
skloubeno a svázáno. Román patří k Simakovým nejlepším dílům a podle toho se také čte. V
románu nechybí naprosto nic, od vražd, příšery až po boha zde najdete naprosto všechno co k
dobrému románu patří, včetně přestěhování části lidstva na jinou, novou ekologicky nedotčenou
planetu.
Tento román v žádném směru nenahlodal zub času, jako je to značně cítit u románů jiných. Simak
je mistr svého řemesla.
Clifford D. Simak: Čas je ta nejjednodušší věc. Překlad: Pavel Dosoudil 1992. AG kult,
Praha 1992. Cena 36 Kč. 236 stran. Vydání první.
Zdeněk Randa
STARDANCE - Hvězdný tanec. Název je trochu zavádějící a čtenář SF tak trochu váhá nad koupí
této knihy. Když váhá dostatečně dlouho, tak si na obálce všimne jména autorů, a téměř
ztracených dvou malých poznámek "HUGO 1978" a "NEBULA 1979", ti
čtenáři, kteří vědí co tyto nápisy znamenají okamžitě přestanou váhat a knihu koupí. Spider a
Jeanne ROBINSON, o těchto autorech jsem se nic nedověděl a jejich jména jsou pro mne
neznámá. Zřejmě jde o manželský pár. Na zadní obálce knihy jsou tři odstavce. Jeden, ten první,
kterému ne dosti dobře rozumím je citace samotného Spidera Robinsona. P "Píšu science
fiction pro ty, kteří nečtou ty nesmysly." Ačkoliv jde o u nás neznámého autora, je
označen jako nový Robert Heinlein. Na přebalu knihy je hodnocení autora příznivé.
Po přečtení knihy se s hodnocením dá souhlasit, ale pro našince je styl psaní poněkud odlišný od
toho na co jsme zvyklí. Jde o knihu jež poprvé byla vydána v roce 1977. Je z ní samozřejmě cítít
její stáří a je poplatná své době vzniku a tehdejšímu reálnému pohledu na cestování a lety
vesmírem i tehdejší úrovni technické vyspělosti. Na základě této poplatnosti tehdejšímu
vědeckotechnickému pokroku je rozvinut příběh. Čtenář se do příběhu poměrně těžko začte, přímo
šokově působí na čtenáře to zjištění, že po určité době pobytu v beztížném prostoru člověk v
krátké době umírá, ale tak asi něco před půlkou pochopí část souvislostí. Určitým způsobem jde o
kritiku společnosti, přelidněnost planety a různé sociální nerovnosti. V neposlední řadě jsou tu i
zájmy armád, různých společenství, ale i zájmy zločineckých organizací. Ve hvězdném tanci jde v
prvé řadě o zájem zkrachovaného tanečníka, získat co největší finanční zisk. Zneužívá k tomu
všechny své znalosti a vědomosti včetně své exmanželky. Je samozřejmé že dojde ke střetu
zájmů a tak se intrikuje. Do intrik se vkládá i vojsko se všemi svými záludnostmi, špionáží,
panikou i šílenstvím. Jde o tvrdou SF a tak zde nechybí ani kosmické bytosti a střet s nimi. Hlavní
hrdina se střetne tváří v tvář vlastní smrti. Poznává co je opravdová láska a snaží se o pochopení
všech vztahů a orientuje se mezi dobrem a zlem. I když toto není zcela správné vyjádření nastalé
situace, spíše jde o to jak orientovat budoucí lidstvo. Tento člověk už není člověk, ale Homo
caelestic (člověk hvězdný), jedná podle zásad lidství. Na knize je zajímavé i to, že rozpracovává i
odkaz Ciolkovského. Právě tento vědec - spisovatel ruska vyslovil a posal teorii, nebo snad svoji
vizi, o které celá kniha pojednává. Ciolkovský v této teorii rozpracovává směr a vývoj lidstva.
Praví, že lidstvo svým vývojem směřuje do volného vesmírného prostoru a jedině tam je místo pro
zdárný vývoj lidstva. Tohoto námětu, nebo snad odkazu Ciolkovského se dotklo už více
spisovatelů, jen zde v této knize je vše rozpracováno přesně a podrobně s řadou zajímavých
aspektů existence ve volném kosmickém prostoru, mezi nebem a zemí, i mezi srdcem a budoucím
myšlením. Jde o nestandartní a opomíjené téma života ve volném kosmické prostoru. Tanec neni
jen prostředkem pro dorozumnění, ale i zvláštním druhem testu schopností a orientace. To ostatní
se dočtete v knize, STARDANCE.
Spider & Jeanne Robinson: STARDANCE. Přeložil: František Nešpor. Obálka: Petr
Bauer. AFSF Asociace fanoušků Science Fiction. Praha 1992. 1. vydání, 234 s., Cena
neuvedena.
Zdeněk Randa
Neustálý boj lidstva se zlem je zde popsán ve třech volně na sebe navazujících příbězích. Jejich
společným rysem je skutečnost, že na konci každého z nich dojde k totálnímu zániku lidstva na
Zemi včetně hlavního hrdiny.
V Křiku sovy opouštějí lidé Zemi odsouzenou ke skáze neznámou silou valící se na ni z hlubin
vesmíru. Zůstanou zde pouze ti, kteří trpí novou nevyléčitelnou chorobou. 99% z nich spáchá
okamžitě sebevraždu. Ze zbytku se vyčlení dobrovolníci starající se o obsluhu pozorovacích
stanic. Kolem jednoho šíleného režiséra se vytvoří smečka jemu podobných a v tu chvíli začíná
první boj Hrdiny se Zlem.
Oči nad městem vyprávějí o druhé fázi tohoto věčného zápasu. Zde válčí zástupci emigrantů se
zbytky původních obyvatel. Zvítězí ale někdo úplně jiný ...
Na Poslední misi vyšlou emigranti speciální komando, jehož jediným úkolem je zničit Zemi z větší
části ovládanou amazonkami žijícími jako v době bronzové. Cestu však přežije pouze jeden z
nich.
Tato útlá knížka (cca 90 stran) zřejmě otevírá další kapitolu v dějinách české fantastiky. Jedná se
totiž o antiutopii vyhnanou do krajnosti. Autor si rozhodně při pohledu do naší možné
budoucnosti nenasazuje růžové brýle. Jeho hrdinové bojují a prohrávají (při nejlepším je to
remíza) v boji s mnohotvárným zlem.
Pokud vztáhneme Murphyho zákon o novinových titulcích končících otazníkem i na zadní stranu
obálky, můžeme směle prohlásit, že i v tomto případě zní odpověď Ne.
Hodnocení: ****
Hynek Hlaváček: Doteky zla. Ilustrace Ivan Neumann. Winston Smith, Praha, 1992,
1.vydání, 99 s., 27,- Kčs
-jtp-
Kniha je tvořena třemi povídkami, z nichž trochu dýchá dech historických časů science fiction.
Všechny povídky mají něco společného: vždy se v nich objevuje nějaká zcela nová forma života v
principu odlišná od pozemského biologického života.
Titulní povídka Xipehuzové líčí střetnutí lidí s neznámou formou života, s podivnými bytostmi
Xipehuzy. Je to boj tvrdý a krutý, boj o přežití. Lidé v něm nakonec zvítězí jen díky svému
důvtipu, vynalézavosti a vytrvalosti. Tato povídka je někdy označována jako první moderní science
fiction v dějinách. Z dnešního pohledu se text povídky jeví jako trochu příliš popisný, ale rozhodně
stojí za přečtení.
Povídka Jiný svět je vyprávěním mladého muže, jehož organismus se velice liší od ostatních lidí a
který je nadán zvláštními schopnostmi - např. vidí skrz pevné předměty. Dokáže nahlédnout do
jiného světa, který existuje současně s tím naším na Zemi a který je také obydlen živými bytostmi,
zcela odlišnými od nás.
Třetí povídkou je Smrt Země. Popisuje Zemi v daleké budoucnosti, kdy je lidská civilizace
omezena na život v malých oázách obklopených pouští. Poušť je zároveň domovem druhé
formy života - feromagnetických, kteří jsou lidem nebezpeční. Život lidí je však ohrožován i
zemětřeseními a nedostatkem vody. Podaří se lidem přežít? Tato povídka je z celého souboru asi
nejlepší. Je psána velmi čtivě a na rozdíl od předchozích dvou v ní nechybí ani dramatický děj.
Povídky J. - H. Rosnyho mohou dnes někomu připadat trochu jako historická kuriozita. Rozhodně
nejsou určeny těm, kteří vyhledávají především dramatickou akční sci-fi. Jsou však odrazem doby,
v níž vznikly a v níž představovaly moderní vývoj. I dnes rozhodně stojí za přečtení, neboť
nepostrádají zajímavost a nápady a dokládají šíři autorovy obrazotvornosti a fantazie, především
ve vymýšlení zvláštních forem života.
Joseph - Henri Rosny: Xipehuzové. Přel. R. Podaný, H. Podaná, V. Rýpar. Obálka a il. Petr
Súkeník. Plzeň, Laser 1992, 1. vydání, 135 s., 27 Kčs.
Zdeněk Töpfer
Kosmolet Ringmaster se sedmičlennou posádkou se po dlouhém letu ze Země dostává do blízkosti
Saturnu. Cílem posádky byl původně průzkum Saturnových měsíců Japeta a Rhey. Při přiblížení k
Saturnu však astronauti objevili nový záhadný objekt obíhající tuto planetu a pokřtili jej Themis.
Vše nasvědčovalo tomu, že Themis není měsíc jako ostatní, ale uměle vytvořené těleso. A tak bylo
rozhodnuto provést průzkum nově objeveného objektu. Při přiblížení k Themis však došlo k
neočekávané havárii. Kosmolet byl zničen a lidé ztratili vědomí. Po hrůzných zážitcích se
probudili na zemi - na povrchu Themis. A zde začíná jejich nový život.
Hrdinkou knihy je kapitánka kosmoletu Cirocco Jonesová, činorodá a energická žena. Po
probuzení na povrchu Themis se postupně setkává se svými druhy. Poznávají různé fantastické
formy rostlinného i živočišného života, seznamují se s podivuhodným uspořádáním planetky
Themis. Cirocco se spolu s přítelkyní vydává na velmi obtížnou průzkumnou cestu, jejímž cílem
je poznat a pochopit mechanismus, který uvádí celou Themis do pohybu a udržuje na ní život.
Po mnoha útrapách a strádáních se dostávají k cíli své cesty a odměnou jim je vysvětlení celého
systému života, v němž se ocitli.
Titan je příběhem o letu a ztroskotání kosmické lodi, příběhem o setkání lidí s neznámými formami
života, příběhem o soužití s mimozemskými bytostmi. V knize je popsáno mnoho fantastických
forem živých tvorů, je tu představen zvláštní svět s osobitým uspořádáním, svět obrovských
měřítek. Podobných knih již bylo jistě napsáno mnoho. Tato je napsána dobře a čtivě, zvláště líčení
průzkumné cesty Cirocco Jonesové. Autor zde uplatnil svoji fantazii, když vytvořil podivuhodný
svět, jehož popis je však i přes značnou podrobnost místy trochu nejasný, takže čtenář musí
zapojit i svoji fantazii.
Celkově je knihu možno hodnotit jako příjemný čtenářský zážitek.
John Varley: Titan. Přel. František Nešpor. Obálka Martin Zhouf. Plzeň, Laser 1992. 1.
vydání, 252 s., 55 Kčs.
Zdeněk Töpfer
Co můžeme říci o H. G. Wellsovi? Má plné právo na to, aby byl nazýván "Otcem science fiction".
Zavedl několik standardních principů SF (m.j. stroj času, cizinci napadající Zemi) a pomohl
syntetizovat mnoho starších prvků do jednoho žánru. Jeho rané práce jsou stále docela čtivé a je
možno je doporučit. Jeho pozdější práce (zhruba po r. 1905) trpí snahou dělat kázání místo
vyprávění příběhu. Napsal také několik populárních románů středního proudu, populární historii
světa a mnoho prací non-fiction v roli sociálního kritika.
H. G. Wells a Jules Verne prudce popírali, že by ten druhý měl nějaký vliv na jejich práci.
[P] = Sbírka povídek
scénář = scénář filmu
Wells, H[erbert] G[eorge] [Velká Británie, 21.9.1866-13.8.1946]
- The Time Machine [1895] (Stroj času)
- The Stolen Bacillus and Other Incidents [1895] [P] (Ukradený bacil a jiné příhody)
- The Wonderful Visit [1895] (Nádherná návštěva)
- The Island of Dr. Moreau [1896] (Ostrov doktora Moreaua)
- The Invisible Man [1897] (Neviditelný)
- The Platter Story and Others [1897] [P]
- Thirty Strange Stories [1897] [P] (Třicet podivných příběhů)
- The War of the Worlds [1898] (Válka světů)
- Tales of Space and Time [1899] [P] (Povídky prostoru a času)
- When the Sleeper Wakes [1899] (Když se spáč probouzí)
- The First Men in the Moon [1901] (První člověk na Měsíci)
- The Sea Lady [1902] (Mořská lady)
- Twelve Stories and a Dream [1903] [P] (Dvanáct povídek a Sen)
- The Food of the Gods [1904] (Potrava bohů)
- A Modern Utopia [1905] (Moderní Utopie)
- In the Days of the Comet [1906] (Ve dnech komety)
- The Country of the Blind and Other Stories [1911] [P] (Země slepých a jiné příběhy)
- The Door in the Wall and Other Stories [1911] [P] (Dveře ve zdi a další povídky)
- The Star [1913] (Hvězda)
- The World Set Free [1914]
- The Undying Fire [1919] (Nesmrtelný oheň)
- Tales of the Unexpected [1922] [P] (Příběhy neočekávaného)
- Men Like Gods [1923] (Lidé jako bohové)
- Tales of Life and Adventure [1923] [P] (Příběhy života a dobrodružství)
- Tales of Wonder [1923] [P] (Zázračné příběhy)
- The Dream [1924] (Sen)
- The Empire of the Ants and Other Stories [1925] [P] (Říše mravenců a jiné povídky)
- The War in the Air [1926] [P] (Válka ve vzduchu)
- Mr. Blettsworthy on Rampole Island [1928] (Pan Blettsworthy na ostrově Rampole)
- The Treasure in the Forest [1929] [P] (Poklad v lese) [zkráceno "The Stolen Bacillus"]
- The Autocracy of Mr. Parham [1930] (Autokracie pana Parhama)
- The Stolen Body, and Other Tales of the Unexpected [1931] [P] (Ukradené tělo a jiné příběhy
neočekávaného)
- The Man Who Could Work Miracles [1931] [P] (Muž, který dovedl dělat zázraky)
- The Shape of Things To Come [1933] (Tvar věcí, které přijdou)
- The Shape To Come [scénář] (Tvar který přijde) [založeno na "The Shape of Things To Come"]
- The Croquet Player [1936] (Hráč kroketu)
- The Man Who Could Work Miracles [1936] [scénář] (Muž, který dovedl dělat zázraky)
- The Camford Visitation [1937] (Návštěva Camfordu)
- The Star-Begotten [1937] (Zrození hvězdy)
- The Brothers [1938] (Bratři)
- The Holy Terror [1939] (Svatá hrůza)
- All Aboard For Arat [1940] (Nastupovat na cestu na Arat)
- The Valley of Spiders [1964] [P] (Údolí pavouků)
- The Cone [1965] [P] (Kužel)
- The Inexperienced Ghost and Nine Other Stories [1965] [P] (Nezkušený duch a devět jiných povídek)
- A Story of the Days to Come [1976] (Příběh dnů, které přijdou)
- The Collector's Books of Science Fiction by H. G. Wells [1978] [P] [obsahuje "The War of the
Worlds", "The First Men in the Moon", "When the Sleeper Wakes", + 16 povídek, jak se objevily v
původních časopisech]
Ludvík Souček: Po stopách bludiček (AF 167, 1992)
Ludvík Souček napsal celkem 3 díly svých tušení, vyšly jenom dva. Třetí - Tušení světla (kde měly
být nadhozené otázky zodpovězeny), byl ukraden. O tom, jak se to mohlo stát, se píše v obsáhlé
předmluvě. Co následuje, je alespoň jedna obsáhlá kapitola ze ztracené knihy, nebo spíše její
přípravná verze. Souček se připodobnil bermudskému trojúhelníku, příšeře z Loch Ness nebo
megalitům v Stonehenge, o kterých psal - stal se trvající záhadou.
Robert A. Heinlein: Cesta slávy (Laser 1992)
Ač jeden z relativně slabších "Heinleinů", pořád proklatě dobré čtivo. Vietnamský veterán sedá na
lep makropulózní krásce - vladařce z jiných světů, cudně a rekovně s ní vybojuje vítěznou cestu
hmotou i duchem, aby nakonec - opět vysloužilec - poněkud nudně přemítal: co dál? Řešení
naznačené v závěru uspokojí jen napůl; otázka co s duchovním prázdnem bijců platí dál - a
všeobecně.
John Varley: Titan (Laser, 1992)
Moderní, dynamická story zajatců cizího světa. Nechybějí mimozemšťané, nechybí homo- a
heterosexualita ni další druhdy tabuizované projevy tělesna (konec kosti vyhřezl s vlhkým
mlasknutím z kůže ven). Zato značně chybí lidský rozměr hrdinů (což je pro dnešní dějově
pádivá dílka typické). Nasazené tempo pohříchu postupně umdlévá a čtenář s ním.
John Varley: Titan (Laser, 1992)
Konečně scifoid jako řemen, kombinace Clarka a Obručeva macerovaná se sexem (mezi námi:
kámen cihlu, a taky cihly mezi sebou; kameny zaplaťbohu zůstávají decent, pokud si rozumíme).
Hrdinkou je kapitánka (cihla) Cirocco Jonesová, dějiště Saturnův měsíc Thetis. Uvnitř živá bytost,
vcucne posádku planetoletu Ringmaster, pak to frčí. Tipuji, že na Parconu to bude kniha
roku.
Brian Aldiss: Helikonie - jaro (Laser, 1992)
První díl trilogie z počátků první poloviny osmdesátých let. Proslula přirovnáním k dílu Jamese
Joyce, prý je to pocta. Kdo podlehl Tolkienovi a jeho Pánu prstenů, může si zopakovat hru na
legendu. Mně se nepodařilo přinutit se k zájmu o svět, kde se toho tolik, tolik zajímavého děje.
Minirecenze podle MF Dnes
Sheckleyho světy budoucnosti a fantazie
Nakladatelství a vydavatelství Ivo Železný pokračuje ve vydávání řady románů jednoho z
nejpopulárnějších amerických autorů sci-fi literatury Roberta Sheckleyho. Dalšími dvěma díly, s
nimiž se čtenáři v brzké době seznámí, jsou romány Desátá oběť a Vyměním tělo,
zn.: Čestně vrátím, které nepochybně potěší nejen každého příznivce vědeckofantastické
literatury, ale i milovníky dobrodružného žánru s detektivní zápletkou. V Desáté oběti, útlé knize,
která se řadí mezi Sheckleyho nejzdařilejší romány, si autor volí věčné téma lidské agresivity, její
podoby a proměny v budoucnosti, podobně jako třeba v románě Mindswap, jenž se stal předlohou
pro americký velkofilm Freejack, promítaný i v našich kinech. (Nakladatelství Ivo
Železný vydalo tento román pod názvem Nesmrtelnost, spol. s r. o. na sklonku
loňského roku.) Na sevřené ploše Desáté oběti průzračně vystupují přednosti Sheckleyho talentu:
strhující děj, originální zápletka a dějové zvraty, smysl pro humor a ironii a využití sci-fi jako
zástupného prostředku aktualizace, který upozorňuje na problémy současnosti. Není to román
oplývající popisy technických vymožeností světa budoucnosti, ale spíš vize jeho povahy.
Desátá oběť vypráví o době, kdy vlády celého světa ve snaze předejít válkám a hromadným
násilnostem, které jsou přirozeným plodem lidské agresivity, dají povolení k lovu lidí, jinými slovy
k legálnímu vraždění, které ovšem má předem stanovená pravidla. Ten, kdo se rozhodne zúčastnit
této hry o život, musí zabít 10 lidí, přičemž střídavě vystupuje v roli Lovce a Oběti. Lovec
pochopitelně zná svou Oběť, ta ovšem neví, kdo jí usiluje o život, je pouze vyrozuměna, že se
nyní stává Obětí. Mladá Caroline byla zatím úspěšná už devětkrát a má tudíž šanci stát se první
Američankou s desíti lidmi na svém kontě. Počítač jí určí za oběť Maria Pollettiho, který žije v
Římě. Spolu s Caroline se vydává do Říma televizní štáb, který má zachytit průběh vraždy.
(Filmovým příznivcům se v této souvislosti vybaví známý film Smrt v přímém přenosu.) Jako
atraktivní dějiště vraždy si filmaři s Caroline určí Koloseum, přičemž Caroline má den na to, aby
tam svou oběť vlákala. Avšak události vezmou zcela nečekaný obrat. Druhý avizovaný román
Vyměním tělo, zn.: Čestně vrátím nemá zjevně žádné ambice vytyčovat nějaké paralely
mezi budoucností a současností. Sheckley zde spíš popustil uzdu své bohaté fantazii a nechal se
unášet příběhem, líčením dobrodružství, která spojuje jen velmi volný logický a kauzální řád.
Sheckley vytvořil jakési proteovské dílo, které některé čtenáře zaskočí, některé třeba popudí, ale
ti, kdo jsou vyznavači hry a dobrodružné fantazie, ho jistě ocení. Román líčí osudy Američana
Marvina Flynna, který touží po vzrušení, dobrodružství a meziplanetárních toulkách, a proto se
odhodlá vyměnit si tělo na inzerát s jedním Marťanem. Vskutku se ocitne na Marsu - ovšem v těle
úplně jiného, na něž vlastně nemá nárok. Zjišťuje, že se stal obětí podvodníka a že brzy přijde o
svou tělesnou schránku, což bude znamenat jeho konec. Odtud se odvíjí řetězec neuvěřitelných
dobrodružství, putování po planetách, přesunů v čase, až hrdina dospěje do Zkřiveného světa,
který se naprosto vymyká běžnému chápání. Marvin se mnohokrát ocitne na pokraji života a
smrti, prožije si svou vlastní smrt, bojuje s lidmi i netvory. Více nahlížet do autorovy kuchyně
zatím nechceme, abychom nepřipravovali o zážitek a překvapení ty, kteří se knihy rozhodnou
sami přečíst.
Robert Sheckley: Desátá oběť, 112 s., brož., 24 Kč Robert Sheckley: Vyměním tělo, zn.:
Čestně vrátím, 160 s., brož., 31 Kč
Knihomol 2/93
- Andre Norton: Svět čarodějnic (3/93)
- David Brin: Praktický efekt (3/93)
- John Brosman: Páni oblohy (3/93)
- Frederik Pohl: Za horizontem modrého jevu (3/93)
- Robert Heinlein: Jób (4/93)
- Doris Egan: Branou z Ivory (4/93)
- Vonda McIntyrová: Hadí sen (4/93)
- Michael Moorcock: Černý drahokam (4/93)
- Brian W. Aldiss: Malacijská tapisérie (4/93)
- Juliana May: Mnohobarevný svět (5/93)
- P.-J. Hérault: Stavitelé světa
- Vlčí jezdci, Polaris
- Adam Anders: Wetemaa
- Juanita Coulsonová: Kosmická past, SLAN
- Colin Kapp: Počátky chaosu, AFSF
- Arne McCaffrey: Dračí let
- G. J. Arnaud: 4. ledová společnost. Lovci ledových lidí
- Isaac Asimov & Robert Silverberg: Příchod noci, Laser
- Erich von Däniken: Křížový výslech, Dialog
- Bob Shaw: Temná noc v říši hraček, Laser 1993
- J. R. R. Tolkien: Pohádky, Winston Smith
- Brian Aldiss: Člověk svého času, Laser 1993
- Nejlepší povídky Briana Aldisse
- C. J. Cherryh: Stanice Pell, Winston Smith 1992
A ještě jedna dobrá zpráva na závěr. V rámci Večera se sci-fi se v pátek 2. dubna 1993 uskuteční
beseda, jejímiž hosty budou: Carola Biedermannová, Eva Hauserová a Vilma Kadlečková.
Máme se tedy na co těšit. Pozor! Začátek tentokrát v 19.00 hod. Kolem 15. března 1993 bude v
galérii na Českobratrském náměstí vernisáž výstavy Martina Zhoufa.
Parcon '93 se bude konat ve dnech 25. - 27. června v Šumperku.
Příští Večer se sci-fi se koná v pátek 2.dubna 1993.
Další setkání budou až do července vždy první pátek v měsíci.
Pro ty, kdo nemají po ruce kalendář, to budou tyto dny: 7. května a 4. června.
Začátek vždy v 19.30 hod.
Příspěvky do fanzinu, čitelně napsané nebo ještě lépe na disketě, předávejte či posílejte Z.
Töpferovi.
Uzávěrka příštího čísla fanzinu je 26. 3. 1993.
Na přípravě tohoto čísla se podíleli -jtp-, Z. Randa a Z. Töpfer.
Zpět k Troskám