SCI-FI KLUB J. M. TROSKY Mladá Boleslav

č. 3 - 1. března 1993

Obsah:

Třetí večer se sci-fi

V pátek 19.2.1993 proběhl další večer se sci-fi, tentokrát ve znamení hry Dračí doupě. Skupina studentů nás seznámila s pravidly a předvedla ukázku hry, kterou spolu již nějaký čas hrají. Myslím, že jsme si udělali dobrou představu o tom, co to Dračí doupě je a jak se hraje. Zdá se, že pro lidi nadané fantazií to je velmi zajímavá a napínavá hra.

Večera se zúčastnilo 18 lidí.

Koupit či nekoupit Vládce stínů?

V klubovém zpravodaji č. 2 hned v prvním článku na konci jsem nalezl jednu tuto větu. "Kniha Vládci stínů - nekupovat, hrozné čtení, navíc jde o 1. díl mnohočetné řady."

Dovolil bych si oponovat. Je sice faktem, že jde o první díl mnohočetné řady, ale naopak doporučuji kupovat. A mám pro to tento hlavní důvod: Jde o četbu patřící do našeho žánru. Ne, že by to bylo to nejlepší co se dá číst, ale člověk si počte. Samotný jeden díl nedává příliš námětu k hlubšímu zamyšlení, jde spíše o odpočinkové čtení nepostrádající určitou hloubku a propracovanost děje. Je zde i další důvod, na který jsem přišel na našem posledním klubovém setkání. To je hra Dračí doupě, domnívám se, že nejen svět Conanův ale i svět stínů může vést tyto hráče k inspiraci. Dokonce bych se odvážil tvrdit, že právě tento svět stínů je o stupínek lepší než svět Conanův. Svět stínů připouští použití kouzel i techniky a je proto podstatně rozmanitější. Připouštím, že inspirativnost Conanova světa je sice veliká, ale do značné míry omezená, používáním hrubé síly. Conanův svět není pro myslitele. Zato svět vládců stínů připouští obě varianty a proto tolik neomezuje a nesvazuje. Já naopak doporučuji, kupujte. Kupujte všechno co se dá číst. Svět stínů podněcuje fantazii a svět stínů je rozhodně použitelnější pro hráče Dračího doupěte, než svět Conanův. Oba světy se vzájemně mohou doplňovat, v žádném případě Conana nechci zatracovat, ale ten co čte Conana, zjistí, že i svět stínů je mu vhodným čtením.

Zdeněk Randa

P.S.: Onu inkriminovanou větu nedoporučující kupovat Vládce stínů pronesl jeden z účastníků druhého Večera se sci-fi. Tolik jen jako připomínka.

ZT

Příběh na pokračování (2.)

Všichni piloti byli na svých místech a navigovali svůj hvězdolet na oběžnou dráhu kolem planety. Právě když dokončili stabilizaci hvězdoletu na oběžné dráze, sešla se všechna kontrolní hlášení o připravenosti veškeré techniky a kontrolních zařízení. Koordinátor povolil zobrazení povrchu planety na všech monitorech a zobrazovacích jednotkách. Každý si mohl sledovat to o co měl zájem a tak téměř všichni byli natlačeni u kontrolních panelů a jeden druhému překáželi v zjišťování potřebných dat o planetě. Nezřídka ozvalo se po různu i žertování a smích. Všude vládla dobrá nálada, jen hlavní palubní počítač měl absolutní přehled o situaci, jeho varovné hlášení nikdo nebral na zřetel. Čekal jen několik sekund a poté vyhlásil poplach.

Do všech jako když střelí, radostná euforie byla přerušena a bez rozdílu všichni se odebrali na svá stanoviště a ke svým přístrojům. Na monitorech se obraz změnil. Už nebyl na monitorech vidět zelení porostlý povrch planety, ale obrovské monstrum přilétající odněkud z vesmíru.

Na zobrazovacích jednotkách pomocných počítačů četli technici naměřená data. Prudkou změnu hodnot nedovedli dosti dobře pochopit, neboť naměřené hodnoty značně vybočovaly ze standardních hodnot obvykle ve vesmíru měřených.

Operátor provedl několik změn zobrazení a hodnoty převedl do grafického znázornění. Pohledem na hlavní zobrazovací jednotku zjistil, že vizuálně objekt vypadá jako obrovská kovová koule z níž vyčnívají různé nástavby značně podobné zbraňovým útočným systémům. Pohledem na své monitory jen nevěřícně kroutil hlavou a ke svým kolegům pronesl.

"Následující informace je částečně hypotéza a částečně výplod mé fantazie." A bez přerušení pokračoval. "Opticky se přibližující předmět jeví jako zcela kovová kosmická loď, jenže naměřené hodnoty jsou na hranici měřitelnosti našich přístrojů a ukazují, že objekt je ze čtyřiceti dvou procent živočich, ze čtrnácti procent rostlina a čtyřiceti čtyř procent něco zcela neidentifikovatelného. Ostatní součásti, jako kovy a horniny představují zcela zanedbatelné procento. Značná část hodnot upravena nebo doplněna počítačem."

Někdo z techniků přidal ještě další doplňující informace, taktéž předeslal, že se jedná z velké části jen o vlastní domněnky, jen částečně podložené naměřenými hodnotami a pokračoval.

"... Objekt má rovníkový průměr 6 372 km, v tomto okamžiku. Jenže není v tomto prostoru celý, předběžný výpočet naznačuje, že v našem prostoru se nachází jen jedna jeho třetina. Další dvě třetiny se nachází současně ve dvou dalších prostorech, to je v nula prostoru a hyperprostoru. Ze záznamu jsem zjistil, že v době kdy jsme prohlíželi planetu, sem a současně do obou dalších prostorů objekt pronikl z podprostoru. Ani hlavní počítač na tuto skutečnost nereagoval včas, neboť přechod neprovázely příslušné měřitelné jevy."

"Chcete tím říct, že objekt je momentálně ve třech různých nadprostorech a ještě přišel z dalšího?" Zeptal se hlavní koordinátor nevěřícně, jelikož pro něco podobného zatím neexistovaly ani bláznivé teorie vědců.

Zdeněk Randa
Pokračování příště

Na první část našeho příběhu zareagovali dva čtenáři, kteří poslali své pokračování. Oba měli stejnou myšlenku, jejich verze příběhu jsou velice podobné. Vybral jsem z nich to pokračování, které mi připadalo dramatičtější a barvitější.

ZT

Ze světa vědy a techniky

Proces zneviditelnění

Úpravou povrchu a některých detailů se americkým konstruktérům podařilo "zneviditelnit" bombardovací letoun B-2 Stealth do té míry, kterou předpokládaly původní plány. Oznámil to americký ministr vojenského letectva Donald Rice. Při zkouškách v roce 1991 se ukázalo, že nový letoun neuniká radarům zdaleka tak lehce, jak Pentagon očekával. S nejnovějšími změnami se má podle ministra možnost jeho odhalení snížit na minimum. Vojenské letectvo mělo původně objednáno 132 těchto letounů, ale nakonec se bude muset spokojit s pouhými 20. Pět z nich už absolvuje letové zkoušky. Cena jediného bombardéru přesahuje 2 miliardy dolarů.

LN 16.1.1993

Děti podle výběru

Možnost vybrat svému potomku pohlaví nabízí klinika, kterou ve čtvrtek 21.1.1993 otevřeli v Londýně dva biochemici. Metoda oddělení určitých spermií, kterou používají, již byla úspěšně využita pro chovné účely. Ačkoliv lékaři uvádějí jako smysl služby splnit přání rodičům, kteří již mají děti, otevření kliniky vyvolalo ihned záporné reakce. Mluvčí Britského sdružení lékařů C. Turnerová konstatovala, že lidé by měli mít možnost rozhodovat o pohlaví dítěte pouze ze zdravotních důvodů. Zdůraznila, že tato metoda by mohla být zneužita z náboženských či jiných důvodů.

LN 23.1.1993

Přečetli jsme

Čas je ta nejjednodušší věc

Románu byly uděleny ceny HUGO a NEBULA. Román poprvé vyšel v roce 1961. U nás vyšel v roce 1992 poprvé. Je to slavný román patřící do zlatého fondu Science Fiction. Čte se jedním dechem, jen obal knihy se mi rozhodně nelíbí. Je to slátanina na kterou se nedá dívat, nemající z obsahem románu nic společného.

Román pojednává o společnosti zkoumající vesmír. Společnost se jmenuje UDICE, společnost, která do svého středu přijmula nejschopnější lidi s paranormálními schopnostmi. Prostřednictvím těchto lidí zkoumá vzdálený vesmír a není omezena žádnou vzdáleností. Jde o monopol zneužívající svého postavení ve společnosti, jde o kontrolu osobností i obyčejných lidí, kteří se byť i potenciálně mohou společnosti vzepřít. Společnost kontroluje veškerý obchod i věci související. Zneužívá svých poznatků i poznatků, které skrývá a postupně odhaluje vesmír. Tyto poznatky nejsou volně nikomu dalšímu přístupné. O všem rozhoduje výhradně Udice. Kniha popisuje netradiční způsob cestování vesmírem pomoci telepatického rozkmitávání. Cestovateli se vrátí z takové cesty s určitým fragmentem cizí mysli. Pochopí svou situaci a je mu nad slunce jasné jak vůči němu bude Udice postupovat. Nemá mnoho času na rozhodnutí, ale nejedná ukvapeně neboť byl před časem varován. Porušuje pravidla svého zaměstnání a Udici opouští. Dostává se za hranice Udice kde existují čarodějnice, vlkodlaci a taky telepaté a telekinetická mládež. Společnost je značně rozporuplná a různorodá. Udice má své špiony všude jen její vliv není všude stejný. Fragment cizího vědomí v pozemšťanově mysli, je trnem o oku rozšafným pozemšťanům z Udice. Pronásledování a zrazování i použití časoprostorových smyček, to všechno je spolu mistrně skloubeno a svázáno. Román patří k Simakovým nejlepším dílům a podle toho se také čte. V románu nechybí naprosto nic, od vražd, příšery až po boha zde najdete naprosto všechno co k dobrému románu patří, včetně přestěhování části lidstva na jinou, novou ekologicky nedotčenou planetu.

Tento román v žádném směru nenahlodal zub času, jako je to značně cítit u románů jiných. Simak je mistr svého řemesla.

Clifford D. Simak: Čas je ta nejjednodušší věc. Překlad: Pavel Dosoudil 1992. AG kult, Praha 1992. Cena 36 Kč. 236 stran. Vydání první.

Zdeněk Randa

Stardance

STARDANCE - Hvězdný tanec. Název je trochu zavádějící a čtenář SF tak trochu váhá nad koupí této knihy. Když váhá dostatečně dlouho, tak si na obálce všimne jména autorů, a téměř ztracených dvou malých poznámek "HUGO 1978" a "NEBULA 1979", ti čtenáři, kteří vědí co tyto nápisy znamenají okamžitě přestanou váhat a knihu koupí. Spider a Jeanne ROBINSON, o těchto autorech jsem se nic nedověděl a jejich jména jsou pro mne neznámá. Zřejmě jde o manželský pár. Na zadní obálce knihy jsou tři odstavce. Jeden, ten první, kterému ne dosti dobře rozumím je citace samotného Spidera Robinsona. P "Píšu science fiction pro ty, kteří nečtou ty nesmysly." Ačkoliv jde o u nás neznámého autora, je označen jako nový Robert Heinlein. Na přebalu knihy je hodnocení autora příznivé. Po přečtení knihy se s hodnocením dá souhlasit, ale pro našince je styl psaní poněkud odlišný od toho na co jsme zvyklí. Jde o knihu jež poprvé byla vydána v roce 1977. Je z ní samozřejmě cítít její stáří a je poplatná své době vzniku a tehdejšímu reálnému pohledu na cestování a lety vesmírem i tehdejší úrovni technické vyspělosti. Na základě této poplatnosti tehdejšímu vědeckotechnickému pokroku je rozvinut příběh. Čtenář se do příběhu poměrně těžko začte, přímo šokově působí na čtenáře to zjištění, že po určité době pobytu v beztížném prostoru člověk v krátké době umírá, ale tak asi něco před půlkou pochopí část souvislostí. Určitým způsobem jde o kritiku společnosti, přelidněnost planety a různé sociální nerovnosti. V neposlední řadě jsou tu i zájmy armád, různých společenství, ale i zájmy zločineckých organizací. Ve hvězdném tanci jde v prvé řadě o zájem zkrachovaného tanečníka, získat co největší finanční zisk. Zneužívá k tomu všechny své znalosti a vědomosti včetně své exmanželky. Je samozřejmé že dojde ke střetu zájmů a tak se intrikuje. Do intrik se vkládá i vojsko se všemi svými záludnostmi, špionáží, panikou i šílenstvím. Jde o tvrdou SF a tak zde nechybí ani kosmické bytosti a střet s nimi. Hlavní hrdina se střetne tváří v tvář vlastní smrti. Poznává co je opravdová láska a snaží se o pochopení všech vztahů a orientuje se mezi dobrem a zlem. I když toto není zcela správné vyjádření nastalé situace, spíše jde o to jak orientovat budoucí lidstvo. Tento člověk už není člověk, ale Homo caelestic (člověk hvězdný), jedná podle zásad lidství. Na knize je zajímavé i to, že rozpracovává i odkaz Ciolkovského. Právě tento vědec - spisovatel ruska vyslovil a posal teorii, nebo snad svoji vizi, o které celá kniha pojednává. Ciolkovský v této teorii rozpracovává směr a vývoj lidstva. Praví, že lidstvo svým vývojem směřuje do volného vesmírného prostoru a jedině tam je místo pro zdárný vývoj lidstva. Tohoto námětu, nebo snad odkazu Ciolkovského se dotklo už více spisovatelů, jen zde v této knize je vše rozpracováno přesně a podrobně s řadou zajímavých aspektů existence ve volném kosmickém prostoru, mezi nebem a zemí, i mezi srdcem a budoucím myšlením. Jde o nestandartní a opomíjené téma života ve volném kosmické prostoru. Tanec neni jen prostředkem pro dorozumnění, ale i zvláštním druhem testu schopností a orientace. To ostatní se dočtete v knize, STARDANCE.

Spider & Jeanne Robinson: STARDANCE. Přeložil: František Nešpor. Obálka: Petr Bauer. AFSF Asociace fanoušků Science Fiction. Praha 1992. 1. vydání, 234 s., Cena neuvedena.

Zdeněk Randa

Zlo mnoha tváří

Neustálý boj lidstva se zlem je zde popsán ve třech volně na sebe navazujících příbězích. Jejich společným rysem je skutečnost, že na konci každého z nich dojde k totálnímu zániku lidstva na Zemi včetně hlavního hrdiny.

V Křiku sovy opouštějí lidé Zemi odsouzenou ke skáze neznámou silou valící se na ni z hlubin vesmíru. Zůstanou zde pouze ti, kteří trpí novou nevyléčitelnou chorobou. 99% z nich spáchá okamžitě sebevraždu. Ze zbytku se vyčlení dobrovolníci starající se o obsluhu pozorovacích stanic. Kolem jednoho šíleného režiséra se vytvoří smečka jemu podobných a v tu chvíli začíná první boj Hrdiny se Zlem.

Oči nad městem vyprávějí o druhé fázi tohoto věčného zápasu. Zde válčí zástupci emigrantů se zbytky původních obyvatel. Zvítězí ale někdo úplně jiný ...

Na Poslední misi vyšlou emigranti speciální komando, jehož jediným úkolem je zničit Zemi z větší části ovládanou amazonkami žijícími jako v době bronzové. Cestu však přežije pouze jeden z nich.

Tato útlá knížka (cca 90 stran) zřejmě otevírá další kapitolu v dějinách české fantastiky. Jedná se totiž o antiutopii vyhnanou do krajnosti. Autor si rozhodně při pohledu do naší možné budoucnosti nenasazuje růžové brýle. Jeho hrdinové bojují a prohrávají (při nejlepším je to remíza) v boji s mnohotvárným zlem.

Pokud vztáhneme Murphyho zákon o novinových titulcích končících otazníkem i na zadní stranu obálky, můžeme směle prohlásit, že i v tomto případě zní odpověď Ne.

Hodnocení: ****

Hynek Hlaváček: Doteky zla. Ilustrace Ivan Neumann. Winston Smith, Praha, 1992, 1.vydání, 99 s., 27,- Kčs

-jtp-

Xipehuzové

Kniha je tvořena třemi povídkami, z nichž trochu dýchá dech historických časů science fiction. Všechny povídky mají něco společného: vždy se v nich objevuje nějaká zcela nová forma života v principu odlišná od pozemského biologického života.

Titulní povídka Xipehuzové líčí střetnutí lidí s neznámou formou života, s podivnými bytostmi Xipehuzy. Je to boj tvrdý a krutý, boj o přežití. Lidé v něm nakonec zvítězí jen díky svému důvtipu, vynalézavosti a vytrvalosti. Tato povídka je někdy označována jako první moderní science fiction v dějinách. Z dnešního pohledu se text povídky jeví jako trochu příliš popisný, ale rozhodně stojí za přečtení.

Povídka Jiný svět je vyprávěním mladého muže, jehož organismus se velice liší od ostatních lidí a který je nadán zvláštními schopnostmi - např. vidí skrz pevné předměty. Dokáže nahlédnout do jiného světa, který existuje současně s tím naším na Zemi a který je také obydlen živými bytostmi, zcela odlišnými od nás.

Třetí povídkou je Smrt Země. Popisuje Zemi v daleké budoucnosti, kdy je lidská civilizace omezena na život v malých oázách obklopených pouští. Poušť je zároveň domovem druhé formy života - feromagnetických, kteří jsou lidem nebezpeční. Život lidí je však ohrožován i zemětřeseními a nedostatkem vody. Podaří se lidem přežít? Tato povídka je z celého souboru asi nejlepší. Je psána velmi čtivě a na rozdíl od předchozích dvou v ní nechybí ani dramatický děj.

Povídky J. - H. Rosnyho mohou dnes někomu připadat trochu jako historická kuriozita. Rozhodně nejsou určeny těm, kteří vyhledávají především dramatickou akční sci-fi. Jsou však odrazem doby, v níž vznikly a v níž představovaly moderní vývoj. I dnes rozhodně stojí za přečtení, neboť nepostrádají zajímavost a nápady a dokládají šíři autorovy obrazotvornosti a fantazie, především ve vymýšlení zvláštních forem života.

Joseph - Henri Rosny: Xipehuzové. Přel. R. Podaný, H. Podaná, V. Rýpar. Obálka a il. Petr Súkeník. Plzeň, Laser 1992, 1. vydání, 135 s., 27 Kčs.

Zdeněk Töpfer

Titan

Kosmolet Ringmaster se sedmičlennou posádkou se po dlouhém letu ze Země dostává do blízkosti Saturnu. Cílem posádky byl původně průzkum Saturnových měsíců Japeta a Rhey. Při přiblížení k Saturnu však astronauti objevili nový záhadný objekt obíhající tuto planetu a pokřtili jej Themis. Vše nasvědčovalo tomu, že Themis není měsíc jako ostatní, ale uměle vytvořené těleso. A tak bylo rozhodnuto provést průzkum nově objeveného objektu. Při přiblížení k Themis však došlo k neočekávané havárii. Kosmolet byl zničen a lidé ztratili vědomí. Po hrůzných zážitcích se probudili na zemi - na povrchu Themis. A zde začíná jejich nový život.

Hrdinkou knihy je kapitánka kosmoletu Cirocco Jonesová, činorodá a energická žena. Po probuzení na povrchu Themis se postupně setkává se svými druhy. Poznávají různé fantastické formy rostlinného i živočišného života, seznamují se s podivuhodným uspořádáním planetky Themis. Cirocco se spolu s přítelkyní vydává na velmi obtížnou průzkumnou cestu, jejímž cílem je poznat a pochopit mechanismus, který uvádí celou Themis do pohybu a udržuje na ní život. Po mnoha útrapách a strádáních se dostávají k cíli své cesty a odměnou jim je vysvětlení celého systému života, v němž se ocitli.

Titan je příběhem o letu a ztroskotání kosmické lodi, příběhem o setkání lidí s neznámými formami života, příběhem o soužití s mimozemskými bytostmi. V knize je popsáno mnoho fantastických forem živých tvorů, je tu představen zvláštní svět s osobitým uspořádáním, svět obrovských měřítek. Podobných knih již bylo jistě napsáno mnoho. Tato je napsána dobře a čtivě, zvláště líčení průzkumné cesty Cirocco Jonesové. Autor zde uplatnil svoji fantazii, když vytvořil podivuhodný svět, jehož popis je však i přes značnou podrobnost místy trochu nejasný, takže čtenář musí zapojit i svoji fantazii.

Celkově je knihu možno hodnotit jako příjemný čtenářský zážitek.

John Varley: Titan. Přel. František Nešpor. Obálka Martin Zhouf. Plzeň, Laser 1992. 1. vydání, 252 s., 55 Kčs.

Zdeněk Töpfer

Bibliografie autorů science fiction - H. G. Wells

Co můžeme říci o H. G. Wellsovi? Má plné právo na to, aby byl nazýván "Otcem science fiction". Zavedl několik standardních principů SF (m.j. stroj času, cizinci napadající Zemi) a pomohl syntetizovat mnoho starších prvků do jednoho žánru. Jeho rané práce jsou stále docela čtivé a je možno je doporučit. Jeho pozdější práce (zhruba po r. 1905) trpí snahou dělat kázání místo vyprávění příběhu. Napsal také několik populárních románů středního proudu, populární historii světa a mnoho prací non-fiction v roli sociálního kritika.

H. G. Wells a Jules Verne prudce popírali, že by ten druhý měl nějaký vliv na jejich práci.

[P] = Sbírka povídek

scénář = scénář filmu

Wells, H[erbert] G[eorge] [Velká Británie, 21.9.1866-13.8.1946]

V nedávné době vyšlo

Ludvík Souček: Po stopách bludiček (AF 167, 1992)

Ludvík Souček napsal celkem 3 díly svých tušení, vyšly jenom dva. Třetí - Tušení světla (kde měly být nadhozené otázky zodpovězeny), byl ukraden. O tom, jak se to mohlo stát, se píše v obsáhlé předmluvě. Co následuje, je alespoň jedna obsáhlá kapitola ze ztracené knihy, nebo spíše její přípravná verze. Souček se připodobnil bermudskému trojúhelníku, příšeře z Loch Ness nebo megalitům v Stonehenge, o kterých psal - stal se trvající záhadou.

Robert A. Heinlein: Cesta slávy (Laser 1992)

Ač jeden z relativně slabších "Heinleinů", pořád proklatě dobré čtivo. Vietnamský veterán sedá na lep makropulózní krásce - vladařce z jiných světů, cudně a rekovně s ní vybojuje vítěznou cestu hmotou i duchem, aby nakonec - opět vysloužilec - poněkud nudně přemítal: co dál? Řešení naznačené v závěru uspokojí jen napůl; otázka co s duchovním prázdnem bijců platí dál - a všeobecně.

John Varley: Titan (Laser, 1992)

Moderní, dynamická story zajatců cizího světa. Nechybějí mimozemšťané, nechybí homo- a heterosexualita ni další druhdy tabuizované projevy tělesna (konec kosti vyhřezl s vlhkým mlasknutím z kůže ven). Zato značně chybí lidský rozměr hrdinů (což je pro dnešní dějově pádivá dílka typické). Nasazené tempo pohříchu postupně umdlévá a čtenář s ním.

John Varley: Titan (Laser, 1992)

Konečně scifoid jako řemen, kombinace Clarka a Obručeva macerovaná se sexem (mezi námi: kámen cihlu, a taky cihly mezi sebou; kameny zaplaťbohu zůstávají decent, pokud si rozumíme). Hrdinkou je kapitánka (cihla) Cirocco Jonesová, dějiště Saturnův měsíc Thetis. Uvnitř živá bytost, vcucne posádku planetoletu Ringmaster, pak to frčí. Tipuji, že na Parconu to bude kniha roku.

Brian Aldiss: Helikonie - jaro (Laser, 1992)

První díl trilogie z počátků první poloviny osmdesátých let. Proslula přirovnáním k dílu Jamese Joyce, prý je to pocta. Kdo podlehl Tolkienovi a jeho Pánu prstenů, může si zopakovat hru na legendu. Mně se nepodařilo přinutit se k zájmu o svět, kde se toho tolik, tolik zajímavého děje.

Minirecenze podle MF Dnes

Nakladatelství Ivo Železný připravuje

Sheckleyho světy budoucnosti a fantazie

Nakladatelství a vydavatelství Ivo Železný pokračuje ve vydávání řady románů jednoho z nejpopulárnějších amerických autorů sci-fi literatury Roberta Sheckleyho. Dalšími dvěma díly, s nimiž se čtenáři v brzké době seznámí, jsou romány Desátá oběť a Vyměním tělo, zn.: Čestně vrátím, které nepochybně potěší nejen každého příznivce vědeckofantastické literatury, ale i milovníky dobrodružného žánru s detektivní zápletkou. V Desáté oběti, útlé knize, která se řadí mezi Sheckleyho nejzdařilejší romány, si autor volí věčné téma lidské agresivity, její podoby a proměny v budoucnosti, podobně jako třeba v románě Mindswap, jenž se stal předlohou pro americký velkofilm Freejack, promítaný i v našich kinech. (Nakladatelství Ivo Železný vydalo tento román pod názvem Nesmrtelnost, spol. s r. o. na sklonku loňského roku.) Na sevřené ploše Desáté oběti průzračně vystupují přednosti Sheckleyho talentu: strhující děj, originální zápletka a dějové zvraty, smysl pro humor a ironii a využití sci-fi jako zástupného prostředku aktualizace, který upozorňuje na problémy současnosti. Není to román oplývající popisy technických vymožeností světa budoucnosti, ale spíš vize jeho povahy. Desátá oběť vypráví o době, kdy vlády celého světa ve snaze předejít válkám a hromadným násilnostem, které jsou přirozeným plodem lidské agresivity, dají povolení k lovu lidí, jinými slovy k legálnímu vraždění, které ovšem má předem stanovená pravidla. Ten, kdo se rozhodne zúčastnit této hry o život, musí zabít 10 lidí, přičemž střídavě vystupuje v roli Lovce a Oběti. Lovec pochopitelně zná svou Oběť, ta ovšem neví, kdo jí usiluje o život, je pouze vyrozuměna, že se nyní stává Obětí. Mladá Caroline byla zatím úspěšná už devětkrát a má tudíž šanci stát se první Američankou s desíti lidmi na svém kontě. Počítač jí určí za oběť Maria Pollettiho, který žije v Římě. Spolu s Caroline se vydává do Říma televizní štáb, který má zachytit průběh vraždy. (Filmovým příznivcům se v této souvislosti vybaví známý film Smrt v přímém přenosu.) Jako atraktivní dějiště vraždy si filmaři s Caroline určí Koloseum, přičemž Caroline má den na to, aby tam svou oběť vlákala. Avšak události vezmou zcela nečekaný obrat. Druhý avizovaný román Vyměním tělo, zn.: Čestně vrátím nemá zjevně žádné ambice vytyčovat nějaké paralely mezi budoucností a současností. Sheckley zde spíš popustil uzdu své bohaté fantazii a nechal se unášet příběhem, líčením dobrodružství, která spojuje jen velmi volný logický a kauzální řád. Sheckley vytvořil jakési proteovské dílo, které některé čtenáře zaskočí, některé třeba popudí, ale ti, kdo jsou vyznavači hry a dobrodružné fantazie, ho jistě ocení. Román líčí osudy Američana Marvina Flynna, který touží po vzrušení, dobrodružství a meziplanetárních toulkách, a proto se odhodlá vyměnit si tělo na inzerát s jedním Marťanem. Vskutku se ocitne na Marsu - ovšem v těle úplně jiného, na něž vlastně nemá nárok. Zjišťuje, že se stal obětí podvodníka a že brzy přijde o svou tělesnou schránku, což bude znamenat jeho konec. Odtud se odvíjí řetězec neuvěřitelných dobrodružství, putování po planetách, přesunů v čase, až hrdina dospěje do Zkřiveného světa, který se naprosto vymyká běžnému chápání. Marvin se mnohokrát ocitne na pokraji života a smrti, prožije si svou vlastní smrt, bojuje s lidmi i netvory. Více nahlížet do autorovy kuchyně zatím nechceme, abychom nepřipravovali o zážitek a překvapení ty, kteří se knihy rozhodnou sami přečíst.

Robert Sheckley: Desátá oběť, 112 s., brož., 24 Kč Robert Sheckley: Vyměním tělo, zn.: Čestně vrátím, 160 s., brož., 31 Kč

Knihomol 2/93

Nakladatelství Laser připravuje

Právě vyšlo

A ještě jedna dobrá zpráva na závěr. V rámci Večera se sci-fi se v pátek 2. dubna 1993 uskuteční beseda, jejímiž hosty budou: Carola Biedermannová, Eva Hauserová a Vilma Kadlečková. Máme se tedy na co těšit. Pozor! Začátek tentokrát v 19.00 hod. Kolem 15. března 1993 bude v galérii na Českobratrském náměstí vernisáž výstavy Martina Zhoufa.

Parcon '93 se bude konat ve dnech 25. - 27. června v Šumperku.

Příští Večer se sci-fi se koná v pátek 2.dubna 1993.

Další setkání budou až do července vždy první pátek v měsíci.

Pro ty, kdo nemají po ruce kalendář, to budou tyto dny: 7. května a 4. června.

Začátek vždy v 19.30 hod.

Příspěvky do fanzinu, čitelně napsané nebo ještě lépe na disketě, předávejte či posílejte Z. Töpferovi.

Uzávěrka příštího čísla fanzinu je 26. 3. 1993.

Na přípravě tohoto čísla se podíleli -jtp-, Z. Randa a Z. Töpfer.

Zpět k Troskám