V další části večera jsme vyslechli informaci o prohlídce případného místa pro uspořádání relaxačního conu a diskutovali jsme o dalších možnostech.
Vřeteno korábu se navzdory stagnujícímu hardwaru dosud točilo a udržovalo tak gravitaci. Možná by nebylo od věci pokusit se tento proces zastavit, pomyslel si Ren Ranoth. Stav beztíže by pro něj mohl znamenat určitou výhodu. Z těch několika setkání s přetransformovanými kolegy se dalo soudit, že jejich nová těla příliš obratnosti nepobrala. Zato v rychlosti je teď dobrá polovina přeborníky, neodpustilo si kousavou poznámku jeho podvědomí. Naráželo tím na problém, který bylo třeba řešit okamžitě.
Pavouci zmenšovali jeho náskok píď po pídi. Plný batoh jej navíc při každém kroku nemilosrdně praštil do zad a údery uštědřované jeho ledvinám samovarnými konzervami s hovězím na hrášku byly velice nepříjemné. Snažil se na bolest nemyslet, ale železná pravidelnost útoků na jeho pánev si vynutila změnu plánu, nad jehož detaily a hlavně možnými důsledky neměl vůbec čas rozmýšlet.
Právě míjel jednu z hermetických přepážek rozdělujících koridor na řadu vzduchotěsných komor pro případ poškození vnějšího pláště lodi. Následující přepážka, pokud se k ní dostane včas, byla v jeho plánu nejdůležitějším bodem.
Bleskově shodil batoh z ramen a naslepo jím mrštil po pronásledovatelích. Šňůrka povolila a konzervy se s rachotem rozkutálely po chodbě.
Hluk členovce na vteřinu zastavil. Zmateně těkali vypoulenýma očima a jejich švitoření úspěšně imitovalo bzukot transformátoru. Ren Ranoth si jich nevšímal. Získal znovu malý náskok a nehodlal jej promarnit.
Odbočka do vnitřních sekcí, která by jej měla dovést zpátky k laboratoři, se blížila. Pár metrů před ní je v boční stěně schovaná vzduchotěsná zábrana. Její lože jasně rámovalo průřez chodby. Otočil se přes rameno, aby přehodnotil, jakou šanci má stihnout přehradit chodbu před finišujícími monstry. Pavouci po malém zdržení náskok rychle stahovali.
Ren Ranoth odvrátil pohled. Pohyb, který zahlédl koutkem oka, ho smrtelně vyděsil. Před chvílí otevřená přepážka se za hučivého doprovodu hydrauliky vyklonila do chodby a s dunivým úderem zapadla do lože. Vzduchový uzávěr si odfrkl a vypustil oblak ledové páry profesorovi přímo do obličeje. Ranoth, hnán setrvačností na šedou plastovou barikádu, už nestačil srážce zabránit.
Stalo se však něco naprosto neočekávaného. Jeho tělo proniklo bez nejmenšího odporu dvě stopy tlustou kovoplastovou zábranou a ocitlo se uprostřed opalizující řídké mlhy, jejíž cáry proplouvaly nekonečnem okolní substance. Nohy s příštím krokem ztratily pevnou půdu a Ren Ranoth se bezmocně řítil, stoupal, nebo plaval, neboť nemohl spolehlivě určit směr, neznámo kam.
Mozek vystavený v posledních hodinách tolika stresovým situacím jen pomalu skládal mozaiku z dat vstřebaných v krátkém časovém rozpětí přehuštěném událostmi. Jediný možný výsledek, který mohl připustit jako správný, by se jinému člověku a za jiných okolností mohl zdát šokující. Ale profesor Ranoth na logiku prožívaných situací dávno rezignoval.
Nebylo pochyb. Shodou okolností, chybou v programování transmiteru, či snad cílenou vůlí jakési vyšší inteligence, se znovu ocitl v předprostoru. Následující zmizení jeho těla tuto domněnku pouze potvrdilo.
Petr Kaufner; pokračování příště?!
Dva astronomové, Felix Mirabel, Argentinec žijící ve Francii, a Mexičan Luis Rodriguez zjistili však na rádiových vlnách podobné překročení rychlosti světla, c, v naší vlastní Galaxii. Viníkem je objekt GRS 1915+105, což je intenzívní zdroj rentgenového a gama záření. Jde beze vší pochybnosti o dvojhvězdu, kdy zhroucená hvězda (neutronová hvězda nebo černá díra) pohlcuje svou společnici.
Mezi 27. březnem a 30. dubnem 1994 zdroj GRS 1915+105 vychrlil několik oblaků hmoty, u nichž se zdá téměř jisté, že se pohybují o 25% rychleji než světlo. Naštěstí pro teorii relativity jde jen o "zdání" výtrysků, které jsou nasměrovány k nám. Nicméně k takovému jevu je zapotřebí, aby hmota vytryskla rychlostí velmi blízkou rychlosti světla.
Za vše tedy může blízkost velice hmotné černé díry nebo neutronové hvězdy. Že nadsvětelné rychlosti ve vzdálených galaxiích bývají pozorovány právě v blízkosti černých děr, které několikamiliardkrát převyšují hmotnost Slunce, je přijatelné objasnění. Tento jev však dosud nikdy nebyl pozorován v naší Galaxii. Můžeme to vzít jako důkaz, že s černými děrami žijeme i v naší hvězdné soustavě? Astronomové by měli nádhernou laboratoř relativistické fyziky doslova na dosah ruky - ve vzdálenosti pouhých 40.000 světelných let.
Vesmír 1/95
Magazín 2000 2/95
Hlavní hrdina, jemuž jsem stále nemohl přijít na jméno, má jakési nadpřirozené schopnosti. Ty mu po svém rozvinutí poskytnou příležitost předvést se v plné kráse. Nečeká ho totiž nic lehčího než vysvobodit unesenou královnu jednoho z ostrovů, které zdánlivě bez cíle brázdí hladiny světových moří a oceánů. A jak to tak v pohádkách bývá, zlo je potrestáno a skromný hrdina mizí v západu slunce. Pokud berete tento příběh jako oddychové čtivo, budete asi spokojeni, pokud zde toužíte nalézt cosi hlubšího, asi neuspějete.
Některé drobnosti mi připadají poněkud nadbytečné (šestinohé inteligentní kočky), pár myšlenek by naopak chtělo trochu dotáhnout (odčerpávání psychické energie nebohým poddaným).
-jtp-
* Jára (da) Cimrman: "Kterak chudák do ještě větší nouze přišel"
[jako Piers Anthony]
Chválíš-li něco, čemu dobře nerozumíš, je to chyba, ale horší je, když to haníš.
Kdo se ve sporu odvolává na autoritu, bere si na pomoc ne rozum, nýbrž paměť.
Kdo netrestá zlo, dovoluje, aby bylo pácháno dál.
Modlitba se rodí, když naděje umírá.
Zkušenost se nemýlí, mylný je náš úsudek, neboť si od ní slibuje něco, co není v její moci.
Dobrá díla jsou plodem dobrého charakteru, a protože je chvályhodnější příčina než následek, chval více dobrý charakter bez vzdělání než vzdělance bez charakteru.
Získávej v mládí to, co by nevýhody tvého stáří ulehčilo (nebo co by je skrylo); jestliže se chceš ve stáří živit moudrostí, jednej v mládí tak, aby ti ve stáří nechyběla potrava.
Tak jako jíst bez chuti škodí zdraví, tak studovat bez touhy kazí paměť a ta neudrží, co přijme.
Neužívané železo rezaví, stojatá voda zahnívá nebo v chladu zamrzá, stejně tak se mozek bez cvičení kazí.
Hloupost je štítem hanby, tak jako dotěrnost je štítem chudoby.
Neprávem si lidé stěžují, jak čas utíká: obviňují ho z přílišné rychlosti a neuvědomují si, že je dost dlouhý; jenže vinou dobré paměti, kterou nás příroda obdařila, se nám všechno dávno minulé zdá přítomné.
Kdo nevěří ve vrcholnou jistotu matematiky, tápe ve zmatku a nikdy neumlčí rozpory sofistických věd, které člověka učí věčnému křiku. Věda je velitel a praxe vojáci.
Ti, kdo si zamilují praxi bez vědy, jsou jako lodivod, jenž se nalodil bez kormidla a busoly, takže nikdy neví s jistotou, kam pluje.
Dívej se na světlo a pozoruj jeho krásu. Mrkni a znovu se na ně podívej: to, co teď vidíš, dříve nebylo, a to, co bylo, už není. Říční voda, které se dotýkáš, je poslední z té, jež odtekla, a první z té, jež přitéká; stejně tak i přítomný čas.
Nemáme-li jistotu o všem, co prochází smysly, o to více musíme pochybovat o věcech nepodléhajících smyslům, jako je podstata Boha, duše a podobně; o nich se lidé dohadují a diskutují stále. Farizejové: to znamená mniši. A mnozí obchodovali s bezpočtem falešných zázraků, a klamali tak hloupý dav.
Nicota je jednou z nejpodivuhodnějších věcí na světě. Nicota sídlí v čase, rozprostírá své údy do minulosti i do budoucnosti a zabírá jimi všechny události minulé i budoucí, přírodní i zvířecí, ale neovládá nic z nedělitelné přítomnosti. Nezasahuje podstatu žádné věci. Nic nemá střed a jeho hranicemi je nic. Nic a prázdno je prý jedna a táž věc se dvěma jmény; jmény, která se vyslovují, ale ve skutečnosti neexistují ...Na to však lze odpovědět: Když si představíme prázdno, musíme si představit i místo, které je obklopuje; jenže nic nezaujímá žádné místo; z toho plyne, že nic a prázdno si nejsou podobné, protože je donekonečna dělitelné, ale nic dělit nelze, protože co není, nemůže být ještě menší; a kdybychom předpokládali jeho část, tato část by se rovnala celku a celek části.
Kdo se chce přesvědčit, zdali v jeho těle sídlí duše, nechť pozoruje, jak si toto tělo, příbytek duše, každodenně počíná: neboť je-li duše bez řádu a zmatená, je v nepořádku a zmatené i tělo, které tato duše řídí.
Naštěstí americký snímek Hvězdná brána je jiného druhu: ačkoli se odehrává na "odvrácené straně" vesmíru, spíše než ortodoxní technokratickou science fiction vyznává pohádkovější žánr jménem fantasy.
v našem případě to znamená, že hrdinové - úsměvně potrhlý vědec (James Spader) a chladnokrevný armádní důstojník (Kurt Russel) - neobjeví na neznámé pouštní planetě computerovou civilizaci, nýbrž staroegyptskou komunitu včetně pyramid. Místo umělých robotů se tu hemží přátelští hnědí lidičkové, kteří pod vedením pozemské mise jásavě svrhnou diktaturu nesmrtelného faraona Ra (Jaye Davidson). "Naši" s sebou sice přinesou atomovou bombu, faraon zase vládne jinými technickými zázraky, ale i pod božskými plechovými krunýři jeho elitní jednotky se skrývají lidé z masa a kostí a spontánní kosmická revoluce se pak odehraje pomocí ideových hesel, cepů a kyjů - jako za časů husitských povstání.
Hvězdná brána je hlavně pohádkou, která si půjčuje motivy vesmírné stejně jako dobrodružné - kupříkladu příběhy Indiana Jonese patří k nejvýraznějším inspiračním zdrojům. Přísná logika historiografická a technologická ustupuje ve jménu fantazie a samozřejmě ve znamení vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí.
Příběh Hvězdné brány je tak trochu dětinská slátanina, zpracovaná ovšem s řemeslnou perfekcí. v každém případě tu idealizovaný "lidský faktor" sympaticky vyhrává nad odcizenou pseudovědeckou hatmatilkou umělých supermanů.
Mladá fronta Dnes 14.3.1995
žádnou 40%
dvě až tři 19%
čtyři a více 5%
Nákupy knih podle vzdělání (měsíčně)
žádná 1 2~3 4 +
vysokoškolské 15 37 39 9
středoškolské 31 43 19 7
základní 50 32 15 3
Nákup knih podle věku (měsíčně)
žádná 1 2~3 4 +
do 29 let 33 37 23 7
30 - 34 let 32 41 24 4
45 - 59 let 41 35 18 6
nad 60 let 59 30 9 3
Průzkumy dále ukazují, že ženy míří do knihkupectví častěji než muži. 43% mužů nekupuje měsíčně žádnou knihu, 38%
žen si dovolí jednu knihu měsíčně. Důchodci za literaturu většinou neutrácejí vůbec, stejně tak nezaměstnaní a téměř polovina
dělníků. Nejlepší zákazníci knihkupců se rekrutují z řad studentů a podnikatelů. Nejméně jdou knihy na odbyt ve východních a
západních Čechách, také jih Čech není na knihomoly bohatý. Zcela výsadní postavení má hlavní město, kde si víc než čtyři
knihy měsíčně kupuje každý desátý Pražan.Podle MF Dnes 14.1.1995
Myslím, že uvedená čísla jsou velmi zajímavá a nepotřebují další komentář. Každý se může zamyslet nad tím, do které kategorie patří a zda je jejím typickým představitelem. Myslím si, že my, čtenáři sci-fi, se z těchto průměrů trochu vymykáme a že díky nám jsou některé hodnoty trochu vyšší než u ostatní populace.
ZT
Čtyři američtí astronauti pod vedením Perryho Rhodana objevují na Měsíci cizí kosmickou loď, která tam musela nouzově přistát. Setkání s mimozemšťany postaví celé lidstvo, připravující se ke třetí světové válce, před nové, mnohem důležitější problémy. Lidem se otevírá vesmír. Jak obstojí Země ve styku s vyspělejšími, mnohdy nepřátelskými inteligencemi? Může lidský rozum, smysl pro solidaritu a pozemský humor udržet krok s chladnými, účelově uvažujícími bytostmi? Země se začíná stále více zaplétat do kosmických událostí, jež jsou částečně spojeny s její minulostí.
Doposud vyšlo 1.700 sešitů s dobrodružstvími Perryho Rhodana a jeho druhů, k nimž patří nejen pozemšťané, ale i mimozemšťané jako obr Icho Toloz, drobný telepat Gucky, řada inteligentních robotů a dalších postav. Obálky, dodávající rhodanovskému světu neopakovatelnou atmosféru, vytváří Johny Bruck. u nás začal seriál Perry Rhodan vycházet s originálními obálkami od února v paperbackové úpravě v Nakladatelství Ivo Železný.
VTM 3/95
Ale teď se draci vrátili na Krynn. Hrůzy války a ničení zachvátily zemi. Pak se zrodí naděje - hůl s modrým křišťálem v rukou krásné ženy z barbarského kmene. Příslib naděje, prchavý jako dým nesený podzimním větrem způsobí, že se sejdou staří přátelé, kterým osud vnutil nečekanou roli hrdinů.
Rytíř a barbarský bojovník, bojovník-obr a půlelf, trpaslík a šotek a také čaroděj s temnotou v duši: ti všichni se vydají na nebezpečnou pouť - hledat legendární DRAČÍ KOPÍ.
Tato trilogie je součástí rozsáhlé ságy Dračí kopí. Druhý díl vyjde v červnu a třetí v říjnu.
Nové knihy 3/95
Kolonisté osady Newmanhome jako první pocítili důsledky Wan-Toových her, když se slunce jejich planety začalo měnit, klima se ochlazovalo a kolonie musela zoufale bojovat o přežití.
Viktor Sorricaine je předurčen objevit, proč jejich svět tak náhle nezadržitelně spěje ke konci. Odpověď je však nad možnosti jeho fantazie - přestože žije 4.000 let...
Z edičního plánu Laser
Bill Baldwin: Trofej
Bill Baldwin: Žoldnéři
Bill Baldwin: Obránci
Bill Baldwin: Obležení
Gordon R. Dickson: Drak a jiří
Gordon R. Dickson: Dračí rytíř
Gordon R. Dickson: Drak na hranici
Gordon R. Dickson: Dračí válka
Gordon R. Dickson: Drak a Troll
Gordon R. Dickson: Drak a džin
Roger Zelazny: Mé jméno je Legie
Roger Zelazny: Oko kočky
Isaac Asimov: Já, Asimov. Paměti, brož., 736 s., 145,- Kč
Malcolm McLaren: Karneval světů - Brány, brož., 240 s., 69,- Kč
Alan Dean Foster: Vetřelci, váz., 79,- Kč
Bram Stoker: Drákulův host, váz., 79,- Kč
Piers Anthony: Ve skleněných hodinách, Classic, 1995, 79,- Kč
G.-J. Arnaud: Konečná stanice Amertume - 15. LS, Najáda, 1995, 52,- Kč
David Day: Průvodce světem J. R. R. Tolkiena, Mustang, 1995, 139,- Kč
Michael Jan Friedman: Smrtelné ohrožení, X-egem, 1995, 63,- Kč
Robert A. Heinlein: Hvězdná pěchota, Classic, 1995, 149,- Kč
Robert A. Heinlein: Kočka, která prochází zdí, Classic, 1995, 99,- Kč
C. J. Cherryhová: Brána vyhnanství, Amos, 1995, 99,- Kč
Ursula Le Guinová: Levá ruka tmy, Argo-Panda, 1995, 89,- Kč
Andre Nortonová: Stín nad světem čarodějnic, Laser, 1995, 85,- Kč
John Maddox Roberts: Conan neohrožený, Poutník, 1995
Fred Saberhagen: Války s Berserkry, Argenit, 1995, 88,- Kč
Christopher Stasheff: Čarodějem sobě navzdory, Polaris, 1995, 76,- Kč
To nejlepší ze science fiction. 2. reprez. ročenka, Ed: G. Dozois, ABR, 1995, 165,- Kč
Jack Vance: Lyonesse, Laser, 1995, 103,- Kč
John White: Strážce meče, Návrat domů, 1995, 89,- Kč
Gordon Williams: Vzpoura mikronautů, Poutník, 1995, 60,- Kč
Donald A. Wollheim představuje nejlepší povídky sci-fi 1990, Laser, 1995, 110,- Kč
Roger Zelazny: Mé jméno je Legie, Aradan, 1995, 75,- Kč
Program byl jako obyčejně velmi bohatý, protože nám zůstalo spousta otázek načatých na podzim loňského roku (či ještě mnohem dříve). Nemusím ani příliš zdůrazňovat, že o program na následující sedění nemusíme mít strach.
Ale dosti tlachů. Prvním bodem bylo projednávání dopisu Egona Niczkyho z Košic, který s nelibostí poukazuje na opomíjení Parconu ve prospěch Bohemiaconu, kteréhožto prohřešku se dopustili letošní organizátoři Parconu ze SFK Nazca v Ústí nad Labem. Podle slov prezidenta slovenské části se jedná v podstatě o názor většiny fanů ze Slovenska. Zástupce klubu Nazca uznal všechny chyby a slíbil sjednat nápravu, slovenská strana byla pověřena vypracováním statutu Parconu, který budou muset dodržovat všichni, kdo budou chtít v budoucnosti (pravděpodobně od příštího roku) pořádat Parcon.
Dalším bodem byla otázka založení nadace fandomu. Z debaty vyplynulo, že není třeba zakládat další oficiální organizaci, protože fandom ve formě občanského sdružení plně postačuje.
Dále byl přednesen návrh na vytvoření funkce oficiálního tiskového mluvčího české odnože fandomu, který by se měl starat nejen o pořádání tiskové konference nejméně jednou ročně, ale měl by vyvíjet i další aktivity, které by napomohly zviditelnění fandomu v povědomí širší veřejnosti. Zároveň byla slovenská odnož požádána, aby zřídila podobnou funkci.
Poté přišlo na pořad trocha hlasování. na cenu Ludvík byly nominovány následující knihy: Domácí scéna: Kadlečková - Stavitelé věží, Neff - Milénium 2, Novotný - Dlouhý den Valhaly, Poláček - v těch temných dobách, Kdo je kdo v české a slovenské sci-fi; zahraniční scéna: Card - Enderova hra, Eddings - Diamantový trůn, Holdstock - Les mytág, Miller - Chvalozpěv na Leibowitze, Pratchett - Mort. na Ludvíka za zásluhy byli nominováni: Adamovič, Čierny, Ikarie, Kantůrek, Konupčík, Novotný a Soukup. Nakonec s velkou převahou zvítězil Kantůrek. Poslední z dávky hlasování byl Mlok za zásluhy. Zde bylo nominováno poněkud více zasloužilců, takže nakonec došlo na dvojkolový postup. Do užšího výběru se dostali: Adamovič, Biedermannová, Bronec, Dáreček, Moravec a P. Poláček. Zde bylo hlasování vyrovnanější, nakonec z něj jako vítěz vyšel Moravec, který se mimo jiné stará i o pravidelné porady klubů v Březové n/S.
V souvislosti s Ludvíkem a Mlokem přišla na přetřes i otázka sošek. Ludvík by měl být dřevěný hranol s tepaným slepým ptákem (zhotoví Pavol Bahyl z Banské Bytrice), osud Mloka není tak jasný. V Modre u Bratislavy vyrobili formu podle starého originálu, výrobní náklady na jeden kus jsou však poměrně vysoké, takže bylo rozhodnuto, že Peter Pavelko se pokusí získat onu formu a poskytnout ji několika keramickým dílnám u nás. Neprošel návrh na přidělení každé větvi čs fandomu po jedné polovici této formy, a tak se jejím oficiálním majitelem stane slovenská strana..Načaté téma cen bylo završeno návhem na založení protikladu Koniáše - Ceny Jiřího Markuse, která by se udělovala za nejlepší překlad. Za organizátora soutěže byl v nepřítomnosti navžen Richard Podaný - správce Koniáše.
Otázka Parconu 1996 byla odložena na podzimní poradu s tím, že Ústí je v záloze pro případ, že se nenajde nikdo jiný.
Poté nás pořadatelé conů seznámili s programem na letošní rok. Jelikož o těch nejdůležitějších se píše na jiném místě, jen stručně.
Název Místo Datum Poznámka
Vartacon Banská Bystrica-Na Vartovke 20.5. Porada slovenských klubů
Vakukocon Šumperk 26.-28.5. Relaxační
Mlejncon u Olomouce 22.-25.6. Relaxační
Casscon Košice 30.6.-2.7. Zároveň slovenský nár. con
Tatracon Čingov 2.-7.7. Zároveň workshop
Parcon / Bohemiacon Budou pozváni nominovaní
Ústí nad Labem 1.-3.9. na CKČ (bez vst. poplat.)
Klíče od raketoplánu Nostromo Martin Koutný, Křížová 31
Třebíč - plavecký areál 8 / 9 Styl pevnost Boyard
Dementcon Demänovská dolina 23.-30.9. Relaxační
Pivocon Plzeň 13.10. Literárně zaměřený
Porada klubů Březová nad Svitavou 20.-22.10. Bez komentáře
Týden vědecké kultury Jako loni, tentokrát je
Praha - NTM 24.-26.11. hlavním tématem mozek
Porada nakonec zanikla do ztracena v části Různé, kde mimo jiné byla opět přetřásána otázka možné
organizace Euroconu 1996 v Ústí nad Labem spolu s Parconem a Bohemiaconem. Organizátoři musí
připravit oficiální nabídku, Šimon se pokusí lobovat.Slovenská větev sestavila kompletní přehled SF vydané v češtině nebo slovenštině od roku 1890 - Superseznam. Nabízejí jej pouze v elektronické podobě, ve formátu TXT nebo DBF (FoxPro 2.5+). Bližší informace u Petera Pavelka.
Nechybělo samozřejmě ani oblíbené téma reorganizace CKČ a jako vždy se nakonec rozhodlo, že vše zůstane při starém a vše bude náležitě projednáno na příští poradě. Podle prvních zpráv porotců letošního ročníku se většina zaslaných prací pohybuje v šedém průměru bez výraznějších výchylek nahoru či dolů. Mimo jiné padl návrh na to, aby byl mlok udělován ve všech kategoriích a v případě slabé účasti v té které kategorii neudělen.
Tím skončila oficiální část programu a na řadu přišel více či méně pasivní, v každém případě však zasloužený odpočinek. Podle chuti a nátury pobíhali někteří řídkým lesíkem a pálili po sobě růžovoučké rozprskávající se kuličky, jiní se je snažili pozorovat a jiní si hleděli rozumnějších věcí. Večer na rozloučenou u ohně pod oblohou přetékající hvězdami byl pěknou tečkou.
-jtp-
dovolenka v Nízkých Tatrách
kopce, hory, lesy, huby, doliny, jaskyne, pečené prasiatko, medveď, Barry (nepečený)
program voľný, z baru horský vodca, lanovka nefunguje (ku chate 7 ostrých minút peši)
cena cca 300 Sk/deň vrtane plnej penzie, deti 200 Sk/deň, platí sa na mieste
prihlášky do 15. 6. 1995 na adresu: Peter Pavelko, Liptovská 4, 821 09 Bratislava
Už,no-krčmo-nosná idea: Cyberpunk
Miesto konania: Košice, Internáty TU, Jedlíkova ul.
Program:
(účtované dopredu) možnost stravovania
(aj odzadu je dobre)
Adresa: SFK 451 st. F, P.P. G 112, 040 01 Košice, Slovensko
Rozsah: poviedka
Téma: cyberpunk, hi-tech, futurizmus
Forma: strojom, normalizovaná strana
Termín: do 30. 5. 1995
Spôsob: Zaslať na adresu klubu: SFK 451 st. F, P.P. G 112, 040 01Košice, Slovensko
Ceny:
Místo: Hotel Santon / hotel Družba (na Brněnské přehradě)
Prezence: od pátku 7. 12. 1995, 15.30 hod.
Začátek programu: v pátek v 16.00 hod.
Slavnostní zahájení: v pátek v 20.00 hod.
Ceník ubytování:
Telefony: 05-41218426/123 (v prac. dny od 9.00 do 16.00 hod.)
05-754870 (od 16.00 do 22.00 hod.)
Tel+fax: 05-537450 (od 9.00 do 22.00 hod.)
Číslo účtu: 35-5151255-628/0800 (Česká spořitelna, a.s.)
Název účtu: Dracon 95
Var. symbol: rodné číslo účastníka
Konst. symbol: 379
Uzávěrka plateb a přihlášek je 31. 10. 1995
Své příspěvky do našeho fanzinu, čitelně napsané nebo ještě lépe na disketě, předávejte či posílejte Z. Töpferovi (V Rokli 154, 293 01 Mladá Boleslav).
Pro příznivce Internetu máme jednu zajímavou zprávu - Trosky se staly prvním českým fanzinem, který je dostupný (prozatím jen první ročník) v celosvětové síti WWW.
Spojení je: http://cech.cesnet.cz./locals/Trosky.html
Na přípravě tohoto čísla se podíleli -jtp- a Z. Töpfer.
Nechal jsem se unášet davem a v duchu jsem se poplácával po rameni, jakej jsem to pašák, když jsem se dokázal konečně vytočit natolik, abych s prací u Automatic Industrial Corporation praštil. Už dávno mě to tam štvalo a stejně mě lanařili od West Robots.
V momentě, když už to vypadalo na to, že že by mohli zvednout kotvy, barman pohnul rukama pod pult. Běloch od dveří reagoval bleskově. na barmanových prsou vykvetla velká rudá skvrna a náraz nadzdvihl jeho tělo a mrštil jím mezi skleničky, zatímco jeho krev se rozstříkla po okolí. Jak padal, zvrhl na sebe konvici s vařící vodou. Černoch se naklonil přes pult a vylovil stařičkou brokovnici. Vycouvali ven a zmizeli jako pára.
Usoudil jsem, že bude líp, když vypadnu. Hodil jsem na pult drobné a vyšel ven. Neměl jsem žádnej cíl, a tak jsem se vmísil do davu. Byl jsem po tom, co jsem dnes prožil, tak správně rozžhavenej, že když mě dav vyvrhnul před výlohou společnosti Windouse Cosmocs, zůstal jsem na ni civět jako uhranutý. Blejskalo se to chromem, hliníkem a titanem a na obrázcích byly dlouhé písečné pláže omývané azurovým mořem. po plážích se procházely dlouhonohé blondýnky v mini bikinkách. Všechno to bylo trojrozměrné. Moře se náramně vlnilo a blondýnky taky. Než jsem se nadál, už jsem seděl vevnitř a korpulentní zrzka mi strkala pod nos dotazník. Teprve později jsem zjistil, že společnost WC byla tak laciná, protože byla takřka na huntě. Měli poslední dvě lodě, které už dávno patřily do sběru. Posádku měli složenou z lidí, který se už nikde nechytili.
Zrzka do mě ani nemusela moc hučet a já podepsal smlouvu na první výpravu, kterou podnikali.
Po Meggy jsem ani nepátral, byt jsem prodal a do AIC jsem posla anonymní fax, že mají v budově schovanou bombu. Sbalil jsem si svých pár svršků a o pár dní později vyrazil ke kosmodromu. Poprvý po dlouhý době jsem jel hromadkou a můžu vám říct, že jsem si tehdy myslel, že horší zážitek už nemůže být.
V podobném duchu potom uběhla celá cesta. Nevím, jaké to bylo v sousední raketě, ale ta naše se během celýho letu neustále chvěla, pořád v ní něco praskalo, chřestilo a klepalo. Tu a tam s prudkým zasyčením praskla trubka nebo se zajiskřením začal hořet některý z mnoha kabelů táhnoucích se celou lodí jako nekoneční hadi. Příčiny mnoha dalších poplachů nám naštěstí zůstaly utajeny a my jen zaznamenávali, jak posádka, jadrně klejíc, dusá po lodi sem a tam za neznámým cílem. Jen občas se přišoural náš "průvodce" - poďobaný feťák s pohledem upřeným kamsi a ucedil něco o tom, že v páté sekci museli chlapi udělat pořádnou záplavu. Zatímco na začátku cesty byly různé havárie na denním pořádku, ke konci pak už to byl jev téměř permanentní a posádka byla neustále zaměstnána tím, že loď flikovala na nejméně desítce míst najednou. na opravu nebo výměnu už nebyl čas.
Během cesty jsme se naučili rozeznávat alespoň některé z mužů posádky podle jména. Ten s fousem a bílou jizvou na bradě byl Rolf. "Náš feťák" se jmenoval Sam a chlapisko s vousama, co připomínaly kaktus, byl Rodrigo. Oni nás pořád ignorovali a přehlíželi.
Voda byla hnusná - páchla žabincem - a ani jídlo nebylo o nic lepší. Já měl sice odolnej žaludek, protože jsem osm let chodil jíst do závodní kantýny AIC, stejně jsem si ale nezvykl a ostatní na tom byli ještě hůř. Takže když jsme konečně uviděli cíl naší cesty, čučeli jsme na tu planetu jako na zemi zaslíbenou.
Přistání se tu velice blízce podobalo havárii. Loď se zmítala jako v předsmrtných křečích a pokoušela se zlomit v půli. Nedá se napsat, že jsme z lodi vyšli - spíš jsme se vypotáceli jako mátohy - a všichni jsme vypadali jako spolek tuberáků. po dlouhém pobytu v lodi a přestálých útrapách jsme všichni měli pleť šedavě bílou a ani posádka na tom nebyla o moc lépe. Bylo na nich znát, že jsou všichni rádi, že se loď z posledních sil přece jen dobelhala ke svému cíli a taky byli hnedle všichni o 50% příjemnější.
Kokosové palmy, písečné pláže, ani krásné blondýnky se nekonaly, ale přesto ty první kroky po cizí planetě byly hlubokým zážitkem. Vzduch se mi zařízl do plic jako pila. Ty sebou zaškubaly a já si v záchvatu kašle všiml, že i všichni okolo jsou na tom stejně. Museli jsme zpátky dovnitř a až třetí den jsme se aklimatizovali natolik, že jsme mohli ven bez problémů Teprve teď jsme si uvědomovali, jak je vzduch v lodi vydýchaný a nepříjemně zatuchlý.
Pomáhali jsme s vykládkou a stavbou prvních provizorních příbytků.
Masakr skončil teprve nad ránem, kdy taky přišel milosrdný déšť, který uhasil ohně. Téměř jedna třetina z nás byla mrtvá a měli jsme mnoho těžce i lehce raněných. Spousta materiálu a zásob byla zcela zničena. Část měl na svědomí noční požár a o další se postaral déšť.
Pohybovali jsme se potácivě tím přízračným ránem. Někteří z nás uklízeli trosky a třídili použitelné zásoby, další pak alespoň provizorně ošetřovali raněné. Bylo to horší než ty nejstrašidelnější sny. Byla to skutečnost! Pohybovali jsme se jako automaty. Kapitán s částí těch, kteří na tom byli nejlépe, snášeli mrtvé a pak je s pomocí transportérů odváželi do blízké rokle. Tam na ně potom nahrnuli hlínu - víc už se nedalo dělat.
Tak proběhlo celé dopoledne v truchlivé náladě. Odpoledne přišel další liják. Husté provazce bičovaly zem tak prudce, že jsme se poschovávali kde se dalo. Nakonec déšť ustal tak náhle, jako začal. Mraky se roztrhaly a ukázalo se slunce. Kapitán rozhodl, že bude vhodné prozatím ustoupit do lodi, která nám může poskytnout maximální možnou ochranu. s pocitem poražených jsme začali nakládat a odvážet to, co jsme před pár dny vyložili. po dešti se zdvihla hustá mlha. u konce psychických i fyzických sil jsme se ploužili tím býlím mlíkem. v té chvíli přišel jejich druhý útok. Byl ještě prudší a ničivější než ten noční.
Jen hrstce se podařilo dostat se do bezpečí kosmické lodi. Ven jsme se odvážili až teprve tehdy, když se mlha rozplynula. z těch, kteří zůstali venku, nepřežil nikdo. Všechny mrtvoly byly barbarsky rozsekány a většinu mrtvých jsme se ani nepokoušeli identifikovat.
U kmene jednoho z vysokých stromů leželo strašlivě rozbité tělo kapitána, kterého jsme poznali jen podle jeho modré uniformy. Vypadal jako hadrová loutka bez kostí, kterou tam někdo pohodil.
Jeho nástupcem se stal modrooký Roger. Uklízet materiál nemělo cenu - všechno bylo zničeno - a tak jsme se vrátili do lodi. Seděli jsme v řídící kabině a padaly otázky po příčině. Přitom vyšlo najevo, že z důvodů finančních úspor neměla výprava žádné zabezpečení, které je při vstupu na cizí planety obvyklé. Došlo k prudké hádce. Někteří byli toho názoru, že posádka je odpovědná za tu apokalyptickou katastrofu. Já a několik dalších jsme byli jiného názoru. Byli jsme i proti nápadu vyjít ven a pokusit se pohřbít nebožtíky. o možnosti protiútoku jsme vůbec neuvažovali - vždyť jsme měli jen několik ručních zbraní. Nakonec nás naši odpůrci zabarikádovali ve velíně, ozbrojili se a vyrazili ven.
Už se nevrátili a mohli jsem si lehce domyslet, co se jim stalo.
Prošli jsme lodí a shromáždili všechny zásoby. Roger mezitím doloval z palubního počítače jakou máme naději na cestu zpět. Pak přišel s tím, že máme málo paliva. na návrat tedy nebylo ani pomyšlení. Roger navrhnul zkusit dosáhnout blízké hvězdy, která měla obdobný planetární systém jako tato a měla mít podle palubních pamětí i planetu s dýchatelnou atmosférou. Všichni jsme souhlasili - horší než tady už to nikde nemůže být. Pryč - jenom pryč z tohoto pekla!
Jestliže první cesta byla pro nás nepříjemná a nepohodlná, tak tato byla ještě mnohem horší. Uzavřeli jsme všechny systémy, které bylo možno postrádat a dohodli jsme se na maximální úspoře vzduchu, vody i potravin. Ty části lodi, ve kterých během letu vznikla porucha, jsme museli oželet a uzavřít. Loď se vlekla vesmírem jako raněné zvíře v poslední agonii. Jak ubíhal den za dnem, uzavírali jsme jedno oddělení za druhým a ustupovali před zkázou. Naštěstí hlavní a nejdůležitější sekce byly zdvojené a zatím nevypověděly službu.
Většina z nás vlivem špatné stravy a vzduchu s malým obsahem kyslíku prožívala cestu v jakémsi blouznivém deliriu s minimem jasných chvilek. Konečně se cíl naší cesty přiblížil natolik, že jsme mohli vidět naši planetu pouhým okem. Byla studeně zeleno-modrá, jako oko mořské panny. Bylo už načase - 3/4 lodi již byly uzavřeny a náš prostor se zmenšoval každým dnem.
Pak to v jediném okamžiku vše ustalo. Bylo ticho, jen od terminálu bezbarvý a nezúčastněný hlas ohlašoval odečtené údaje. Byl jsem ohlušen tím tichem a zrak mě taky zlobil. Seděl jsem a pokoušel se vstřebat tu skutečnost, že jsme to všechno přežil a že jsme zachráněni.
Loď připomínala spíš hromadu šrotu a byl vůbec zázrak, že s námi dokázala doletět až sem a nerozpadnout se. o dalším letu však nemohl uvažovat ani ten největší optimista... Všichni jsme vrávoravě vstávali z křesel a dívali jsme se jeden na druhýho. Vypadali jsme hrozně - spíš jako oživlé mrtvoly. Nebylo divu - po tom infernu, kterým jsme prošli.
Venkovní kamery byly rozbité. Opatrně jsme tedy otevřeli dveře přetlakové komory. Naše loď ležela uprostřed háje vzrostlých kokosových palem jako ryba na talíři uprostřed oblohy. za lodí se táhla dlouhá brázda zkázy, ale tak třista metrů před přídí se blyštělo azurové moře čeřené nepatrným vánkem. na obzoru přecházelo téměř bez známky porušení do oblohy téže barvy. Vzduch byl čistý, svěží a byl prosycen vůní moře.
Zcela uchváceni tou nevídanou krásou, která se nabízela našim pohledům, vystoupili jsme ven. Naše nohy se zabořily do jemného písku. Všichni se jako omámení rozeběhli na břeh. Vrátil jsem se dovnitř pro jednu z posledních pistolí a zajistil vchod dovnitř. Přidal jsem do kroku, ale když jsem se vydal na pláž, byli ostatní už dost vpředu. na pláži byli lidé! Sotva si nás všimli, začali něco křičet, mávat a rozeběhli se směrem k nám. Když doběhli blíž, viděl jsem ke svému úžasu, že jsou to všechno bez výjimky krásné opálené dlouhonohé blondýnky v bikinkách. Můj sen se splnil! Konečně jsme se po prožitém pekle dostali do ráje! Dívky už byly u nás, stále se smály a já v jejich ústech náhle spatřil dlouhé bílé trojhranné zuby. Jat neblahým tušením, vytasil jsem blaster, ale bylo už pozdě. Jedna z blondýn se zakousla Evě do krku. o kousek dál bojoval Rodrigo proti několikanásobné přesile a ostatní na tom v jediném okamžiku byli obdobně. Nemohl jsem po nich vystřelit, aniž bych přitom nezranil někoho z našich. Vypálil jsem tedy do vzduchu, ale jediný efekt, který to mělo, byl ten, že jsem upoutal pozornost i na sebe. Další se rozběhly ke mně. Zařval jsem, otočil se a dal se na útěk. Nikdy jsem nevěřil, že dokážu běžet tak rychle. Tělo nezvyklé na námahu už po stovce metrů bolelo a v plících mi chrčelo. Několik posledních pár desítek metrů od lodi jsem se už pohyboval z posledních sil mátožně jako stroj.
Zastavil jsem se až u lodi. Musel jsem se nutit ke klidu, abych dokázal chvějící se rukou vyťukat kód. Zdálo se mi, že ústí přechodové komory se pro mě otvírá s děsivou pomalostí. Teprve když jsem byl uvnitř, tak jsem se ohlédl. Nikdo z našich za mnou neběžel, pronásledovaly mě jen dvě blondýny. Vystřelil jsem a jejich štíhlá těla pohltila velká žhavá koule.
Ještě dlouho jsem čekal, zda se někdo objeví, ale nic se nedělo a já věděl, že nikdo z našich už nepřijde. Zavřel jsem vchod a šel si sednout do řídící kabiny. Moje mysl už dávno vyčerpala zásobu normálních lidských reakcí jako je strach, hrůza, lítost, a tak jsem tam dlouho jen seděl a civěl před sebe.
Na odlet není ani pomyšlení. I kdyby loď byla schopná odletu, stejně bych ji nedokázal pilotovat. Mám tu sice značnou zásobu potravin, z kterých můžu nějaký čas žít, ale co potom?
Poznámka: Pouzdro s dopisem bylo nalezeno v malé záchranné kapsli starobylého typu, která byla zachycena na okraji našeho planetárního systému. Podle palubních přístrojů k nám putovalo 2.583 let.
Je opravdu v pořádku, jak mu tvrdila, když se loučili u zahradní branky? Nesnaží se před ním něco smutného a špatného ukrýt, aby ho netrápila? Neusmívala se tak bezstarostně jen proto, aby jemu se ulehčilo? Ano, věděl, že ho má ráda, ale nikdy nebyl schopen odhadnout, nikdy si nebyl jist, kam až je v tomhle žena schopna dojít. Mohla by zničit i sebe? Bál se a zároveň ho to fascinovalo.
Bál se, protože ji miloval, měl je rád obě dvě tak moc, že nebyl schopen rozhodnout se jen pro jednu z nich. Pořád čekal, že se snad něco stane a jeho situace se nějak sama vyřeší.
Fascinovala ho dokonalost obou jeho žen; jedna byla jako temná černočerná noc, ze které se rodí veliká a nebezpečná tajemství, druhá, ta, od které právě odešel, byla jako moře u západního pobřeží, jako rozlehlé severské pláně od obzoru k obzoru, chladná i milá, ovšem neméně nepochopitelná.
Neuměl se vzdát ani jedné z nich.
Toho večera se rozhodl, že neudělá výjimku a nebude sám, už dávno ztratil schopnost řídit si svůj čas. Prošel nevšímavě kolem svého starého nepoužívaného domu a vydal se do odlehlé čtvrti, oddělené od města jehličnatým parkem, do kterého ale obyvatelé už přestali chodit. Šel jako vždycky tam, kde na něho jistě už čekala Černá.
Jako obvykle, seděla v hlubokém koženém křesle, zakrytá až po bradu sametovým přehozem a stejně jako pokaždé při jeho příchodu, veliké oči se jí leskly horečkou.
V jejím domě nebyly fontány, modré bazénky s rybkami, chytří šedí psi ani chladně blikající okna monitorů a pohyb obrazů na bílém plátně, byla tam tma, v každém koutě se skrývaly přízraky, byl tam klid hřbitova a hluboká strnulost věčnosti.
Celou noc se věnoval Černé; rituál uzdravování, lásky, slz, ale i vzácných záblesků radosti se už po léta neměnil. Hluboký a strnulý spánek po jejím boku nebyl příliš osvěžující, pobyt u ní však uspokojoval nějakou skrytou temnou strunu, která musela být rozezněna, jinak by mu nedopřála pokoje.
Ovšem, takhle byl jeho klid vždycky pouze chvilkový a za nějakou dobu byla trýzeň opět stejná, toužil po té druhé, po smíchu, po pozorování života cizích lidi skrze filmové plétno, po průzračné modré vodě v zahradním jezírku, po zlatých vlasech, zářících na slunci.
Smutně pohladil uhlově černé vlasy vedle sebe, podíval se ten den naposledy do teď už uzdravených očí, temnějších než ta nejhlubší propast, oblékl se a vydal se zpět, vstříc očím modrým jako chrpy na letní orosené louce.
Někdy se mu zdálo, že jeho dvě ženy jsou jako noc a den, radost a smutek, živá a mrtvá voda, že je potřebuje obě proto, že se tak dokonale doplňují, a že stejně jako v jeho podivném životě, tak ani na světě, není možné pohybovat se jen v jednom pólu, jen na výsluní nebo pouze ve stínu. Člověk potřebuje všechno, pokud se nemíní spokojit s prostředností.
Obě ženy o sobě navzájem nevěděly, přesto měl často pocit, že je něco souží, jako by tušily, kam od nich vždycky ráno i večer odchází. Možná podceňuje ženskou vnímavost, ony všechno vědí a pouze ho nechtějí ještě více trápit. Možná se tím trápí samy a kvůli tomu jsou obě stále nemocné a on pak nedělá prakticky nic jiného, než že je každý den znovu a znovu uzdravuje.
Kruh jeho úvah se uzavřel. Nevěděl a nebyl schopen uhodnout, co je pravda a co je dílem jeho chorobné fantazie. Nikdy to plně nepochopí a proto bude věčně odsouzen plout mezi dvěma břehy jako trosečník unášený silnými hlubinnými proudy na moři, někde na půl cesty mezi polednem a půlnocí.
Zrovna šel po cestě, kterou za ta léta znal téměř nazpaměť, za chvíli došel do vodního příbytku v rozkvetlých zahradách. Modrá stála ve dveřích v šatech jako z pavučin, horká nemoc ji spalovala a kalila její laskavy pohled. Čekaly ho opět dlouhé hodiny uzdravování, utěšování a rituálů, jiných, ale přesto podobných jako v noci.
Druhy den odpoledne si v krátké chvilce rovnováhy uvědomil, že je velice zvláštní, kde se vlastně bere jeho stále nová a nová energie, kterou těmto ženám ve dne v noci a den za dnem předává, kterou ony z něho berou jako upíři ze svých obětí a jež on přesto vždycky znovu další den má, aby ji mohl zase znovu ztratit.
Je to všecko jako nějaký příšerný morbidní kolotoč, smyčka, ze které se nelze vymanit, kterou on sám nemůže rozetnout a která mu i ve své hrůznosti připadá krásná.
Slunce zapadlo za obzor, unavený hrdina sebral poslední zbytky sil, zavřel za sebou dveře a vydal se pomalu směrem k jehličnatému parku.
Zatím, dokud ještě může, dokud mu zbývá troška sil, bude naplňovat svůj strašný osud a den za dnem se pohybovat ve smrtícím kruhu.
konec 1.části
Hodil som mu lano, pretože rebrík sme práve mali v servise. Kým sa vyšplhal, tipovali sme s otcom, ktorej firmy je to dealer.
Len čo tá osoba vstúpila, kukadlami lačne ohmatala celú izbu, čo mi samozrejme neušlo. Pre istotu som sa presunul k vianočnému stromčeku odhodlaný brániť ho do štvrtej vetvičky (viac nemal).
Ale to individuum na počudovanie nič nechcelo a nepredávalo. To bolo ozaj podozrivé.
Chlapík položil lampáš na dlážku a začal okolo neho poskakovať vinšujúc nám veľa zdravia, presnú mušku, bohatú úrodu marišky a podobné okrídlené nezmysly, aké sa pri takýchto príležitostiach hovoria. Popritom čertvie prečo udieral palicou do podlahy. Nevzrušovalo ma to; podlaha tak ako i celé naše típí bolo proti zlodejom zabezpečené najnovšou technikou, a ak tou palicou hľadal slabé miesto, určite ho nenašiel.
Znenazdajky k nemu priskočila mama a vytrhla mu palicu. Sama začala sondovať istú časť podlahy. To mi už došlo, že nebola vedená náhlymi sympatiami. Takticky som sa vzdialil. Otec zrejme do poslednej sekundy dúfal, že mama ten tajný úkryt neobjaví, možno ho šok prikoval na miesto, alebo... Zlizol si to teda riadne, chudák. Vlastnoručne musel upáliť svoje milované čítanie ako Kapitál, Mein Kapf, Hviezdy - proletárov osud a mnoho iných. Matka bola proste na sajens fikšn alergická. Keď sa táto nechutne smutná záležitosť skončila, šou pokračovala.
V tom lampáši nám vraj priniesol oheň z Betlehema.
Na moment sme si nasadili ohromené ksichty, pretože neznámy vyzeral na to, že ich očakáva. Ináč, ten jeho oheň svietil, hrial a pálil rovnako ako každý iný oheň. Vôbec na ňom nebolo vidno, že je z Betlehema. Napriek pochybnostiam sme však držali zobáky. o Betleheme sme totiž vedeli iba toľko, že nie je v našom lese...
Nuž čo, bolo to grátis, a tak sme si pripálili hneď tri sviečky. Potom mama ponúkla cudzinca zákuskami od tety Emílie. Otec zatiaľ s dvoma sviečkami v zuboch skočil betlehémsky oheň streliť do susedov. Ja s mamou sme mali za úlohu zabaviť cudzinca čo najdlhšie. Ľahko sa to hovorí...
Ten chytrák sa nedal oklamať kulinárskym dizajnom! Pravdepodobne mu už niekto povedal, že teta Emília používa v kuchyni najmä sluch a hmat. A že z času na čas dá myšiam cukor namiesto arzénu, ktorý potom skončí v zákuskoch.
Jednoducho nám zaželal pekné Vianoce a stratil sa.
Taká nehoráznosť!
A keby ste videli ten spôsob, akým odišiel! Lampášom si pripálil šaty, niečo zamrmlal, rukou spravil znamenie a... Zmizol. Podľa smradu, ktorý po sebe zanechal, súdim, že rovno do pekla. Aspoň v to dúfam.
O chvíľu dokvitol otec najedovaný ako kobra po vrhu. Bodaj by nie! Veď už suseda spracoval na tri zajačie kožky, keď mu vtom z úst vypadla jedna sviečka a zapálila susedov koberec. Kreténsky sused vzápätí pohotovo vyhlásil, že o kúpu už nemá záujem a otca urýchlene vykázal zo svojej prašivej jaskyne.
A nebol by to on, keby si z toho hneď nespravil biznis ako hrom. Onedlho predával betlehémsky oheň aj požiarnikom. Všivák jeden.
Mne zničil atmosféru Vianoc za necelú polhodinku.
Ale ak aj podľahnete klamu a vpustíte ho do svojho príbytku... prosím vás, zavolajte ma. s potešením a celkom nezištne mu jednu vrazím aj za vás.
Trosky / 5. číslo / 1995
Šéfredaktor: Zdeněk Töpfer
Korektor: Houghton Mifflin Co.
Vydavatel: Klub J.M. Trosky Mladá Boleslav
Cena výtisku: pro členy KJMT zdarma
Náklad: několik výtisků
Uzávěrka tohoto čísla: 25. dubna 1995
Zpracovalo DTP studio Pes
Zpět k Troskám