V článku zveřejněném v posledním čísle časopisu Science fyzikové z Fermiho laboratoře informovali o pokusu, při němž byly mezi kvarky v urychlovači zjištěny velmi prudké kolize, které by opravňovaly k závěru, že tyto částice mají tvrdou vnitřní substrukturu.
Právě Fermiho laboratoř ohlásila loni v březnu objev tzv. „top kvarku“, poslední ze šesti skupin kvarků, které dnes uznávaná vědecká teorie v hmotě předpokládala a jež jsou nejmenší a nejelementárnější formou hmoty. V článku v časopise Science však tito vědci nyní informují o tom, že při rok trvajícím sledování těchto částic v urychlovači Tevatron pozorovali značný počet prudkých srážek, jež by mohly být důsledkem existence struktur, jež jsou ještě menší než kvark. „Přesně takového efektu by se docílilo, pokud by kvarky nebyly základní částicí, ale měly určitou vnitřní strukturu,“ uvádí William Carithers z Fermiho laboratoře.
Pokud by se tento závěr potvrdil, není vyloučeno, že by bylo nutno částečně revidovat i doposud uznávanou teorii hmoty, takzvaný standardní model.
MF Dnes, 9.2.1996
Crawford nabízí dva způsoby, jak obejít Einsteinův vzorec: „Protože tělesa mají při rychlosti světla nekonečnou hmotnost, nemůže se žádné množství energie pohybovat rychleji než světlo.“ Prvním z nich je pohyb skrze takzvané „červí díry.“ Jde o trhliny v kontinuitě časoprostoru, způsobené silnými gravitačními poli, které vznikají kolem kolabujících hvězd hroutících se do “černé díry.“ Doposud se vědci domnívali, že každého astronauta, kterého takové silné gravitační pole pojme, tyto síly roztrhají. Crawford však věří, že červí díry lze také stabilizovat a manipulovat s nimi a vytvořit tak zkratky mezi dvěma body ve vesmíru. „Důkazní řízení je komplexní a matematické, ale stále více astrofyziků připouští, že tato teorie je možná,“ vysvětluje Crawford.
Druhou možnost lze hledat v systému pohonu, který mění prostor, přičemž jej před kosmickou lodí komprimuje a za ní expanduje, jak to popsal Miguel Alcubierre z univerzity ve Walesu v časopise „Classical and Quantum Gravity.“ Tento systém by mohl efektivně deformovat prostor a umožnit let, jaký už dávno znají fanoušci „Star Trek“ a který popsal i americký fyzik Robert Lazar když tvrdil, že zkoumal mimozemské kosmické lodi pro americkou námořní tajnou službu.
Podle Magazín 2000 č. 1/96
Magazín 2000 č. 1/96
Po prvním prolistování byl můj dojem trochu rozpačitý. Nevěděl jsem, co si mám o tomto časopise vlastně myslet. Je to přece jen něco zcela odlišného od toho, jak vypadají ostatní časopisy. Což rozhodně není na škodu, nýbrž naopak. Podrobnější studium mě přivedlo k mnoha zajímavým článkům, ale z mé nejistoty mě to zcela nevyvedlo.
Časopis začíná ohlasem čtenářů na první číslo. Pak následuje rozhovor se Stanislawem Lemem o předpovídání budoucnosti. Pak tu je rozhovor s Arthurem Krokerem a rozhovor se členy designerské skupiny Olgoj chorchoj. Z dalších textů tu jsou např. články o bionickém vybavení, připojování člověka a počítače, nanotechnologiích, umělé inteligenci, sadomasochismu a spousta dalších.
Časopis má zajímavou, řekl bych expresívní, grafickou úpravu. Výtvarné složce tu je přikládán velký význam. Jak jsem už napsal, je to něco nového, pro mne, a asi nejen pro mne, něco tak trochu neznámého, něco, na co si člověk musí nejdříve trochu zvyknout. Trochu problematické mi připadá to, že časopis není prakticky nikde k sehnání (já vím jen o jeho prodeji v Melantrichu v Praze) i jeho poměrně vysoká cena (88,- Kč). Rozhodně jsem však zvědav, jak bude tento časopis pokračovat dál. Určitě se máme na co těšit.
Zdeněk Töpfer
V prvním čísle je několik článků o novém věku (new age), dále tu jsou články o kyberprostoru, nové vědě, vývoji člověka v lůně matky, mandale a několik článků o hudbě.
Druhé číslo začíná článkem o rosikruciánech, pokračuje texty o kyberprostoru, nanotechnologii, několik článků je věnováno snům. Kromě uvedených jsou v obou číslech ještě další texty.
Jedná se o zajímavý časopis věnující se jevům na hranici mezi vědou a nevědou, jevům, kterým někteří věří a jiní je považují za nesmysl. Časopis Mana na tyto jevy upozorňuje, rozebírá je, vysvětluje je, ukazuje je v souvislostech. Není nutné všemu hned věřit, je zde však prostor pro zamyšlení. A v tom vidím hlavní přínos tohoto časopisu.
Zdeněk Töpfer
J. Struther: Ošklivá sestra, R. Matheson: Návod na přežití, G. R. R. Martin: Okrajová záležitost, J. Anthony: Hypnoglyf, R. Bradbury: Z prachu se navrátivší, J. C. Haldeman II: Rubikova kostka a dvě novely: B. Leman: Putování Clifforda M. a P. Anderson & G. R. Dickson: Bleší vojáci. recenzi na knihu Jaroslava Velinského Kontinent neomezených možností napsal Petr Kotrle. Rozsáhlý článek Františka Novotného je věnován R. Holdstockovi a jeho cyklu knih o lese mytág. Isaac Asimov se ve svém pravidelném článku o vědě zabývá antihmotou a elementárními částicemi.
Zdeněk Töpfer
Autor zřejmě chtěl využít většinu postav, které se mu vykrystalizovaly ve druhém dílu, a proto třetí díl pro jistotu posunul v čase jen o půl roku. Za tu dobu se mezi lidmi a umrany o něco přiostřily vzájemné vztahy a začalo docházet k rasisticky laděným útokům jedněch na druhé. Protože se tento stav autorovi zřejmě nezamlouval, postavil proti oběma rozkuráženým táborům společného nepřítele - útočníky z Karhoru, kteří se snaží napadnout zemi, protože mají nevyřízené účty s umrany. A aby se nám jednotliví protivníci nepletli, mají karhořané pro změnu výrazné ptačí rysy.
Stejně jako v druhém Miléniu, i zde se autor vyžívá ve filmově ztvárněných scénách, s jejichž pomocí posouvá děj. Potom na něj krátce před vymezeným počtem stran (stejně jako v druhém dílu) dolehne nutnost konečného vyřešení problému, a tak je na čtenáře vysype na několika málo stranách. Mně osobně připadalo, že mnoho otázek ještě zůstalo nedořešených, takže autor si připravil odrazový můstek do dalšího dílu, ne-li celé serie.
Na závěr ještě dvě poznámky. 1. Nahrazovat vulgární slova řetězcem nesmyslných znaků po vzoru slavného kresleného Asterixe mi připadalo zbytečné. O rozluštění použitého sprostého slova jsem se pokoušel zhruba tak třikrát, potom mě to přestalo bavit a ony shluky jsem prostě přeskakoval. 2. Epilog z celé knihy trčí jak dýka ze zad zavražděného spisovatele. Tak mravoučný a „citový“ závěr jsem od Ondřeje Neffa skutečně nečekal. Já být matkou onoho chlapce, asi bych ty pobudy vyprovodila za potlesku těžkého kulometu.
-jtp-
Albrechtov je čtvrť jednoho blíže nejmenovaného města v jednom blíže nejmenovaném totalitním státě, kde sídlí lékařská fakulta s přilehlou menzou a kolejemi. K bližšímu pochopení místa snad postačí, že kniha poprvé vyšla v samizdatu v roce 1984. O mnohém navíc svědčí ilustrativní příklady ze života, kde vládnoucí silou je proletariát a světem hýbou řezníci a zelináři.
Aby autor odhalil prohnilou státní mašinerii, zasazuje do tohoto prostředí úchylného násilníka a vraha, kterému postupně padají za oběť lidé žijící v okolí výše zmiňované lékařské fakulty. Policie si s tím nedokáže poradit, protože používá zaběhnuté postupy, které v tomto konkrétním případě nikam nevedou. Její neschopnost jasně vystupuje ve srovnání s debilním řeznickým synkem, který jí radí, co a jak.
Kromě hlavního příběhu probíhá na pozadí ještě několik dalších. Například o pokusu několika vědců (kteří patří k úplné spodině společnosti) o útěk do sousední země. Nebo o milostném vzplanutí hlavního hrdiny k poněkud zvláštní, nicméně velmi krásné, dívce.
Vše nakonec kupodivu dobře dopadne, vrah je dopaden, usvědčen a spravedlivě odsouzen a lidé v Albrechtově si mohou oddechnout a zase klidně spát. Vědcům se podaří překročit hranice a skončit v zemi zaslíbené a láska mladého hrdiny je opětována.
-jtp-
Vyslanci ze Země se rozhodnou svou rodnou planetu znovu osídlit a tomuto úkolu věnují všechny své síly a schopnosti. Po čase se na cestu vydají tři skupiny osadníků, které mají díky relativitě času dorazit na místo určení v tisíciletých intervalech. První skupina přistane ve dvanáctém století, druhá v šestnáctém a na třetí (které měla přistát v roce 1985) v tomto románu ani nedojde. Navíc - za poslední skupinou cestují ještě původní vyslanci, kteří by měli dorazit někdy ve třetím tisíciletí.
Šíře této knihu je vskutku obrovská. Autorka se snaží postihnout velkou část známé historie lidstva, přičemž k historickým událostem dochází jakoby na pozadí příběhů hrdinů tohoto románu. A tak se díky první vlně osadníků seznamujeme s civilizacemi v jižní a střední Africe, ve střední Americe i v Asii. Druhá vlna nám dává nahlédnout do arabského světa a do středověkého Španělska, Itálie a Anglie. Setkáme se například se zakladatelem rosenkruciánského hnutí, s mladým Rudolfem II. a s několika slavnými alchymisty.
Příběh zůstává otevřen, protože třetí vlna osadníků, ani vyslanci předchozí pozemské civilizace dosud nepřistáli. Autorka navíc na zadní straně obálky poukazuje na to, že kniha byla dokončena v roce 1977, kdy rok 1985 ještě ležel v budoucnosti. Dále upozorňuje na podivnou událost, ke které došlo v roce 1985 v Sovětském svazu. Tehdy se v okolí Minsku objevil UFO, který byl nápadně podobný strojům popisovaným v Mostech přes propast času. Vše tedy nasvědčuje tomu, že třetí vlna přece jen dorazila.
Na závěr se ještě musím přiznat, že mě zarazilo množství chyb v pravopisu a v sazbě, což jsem od této spisovatelky a tohoto vydavatelství vůbec nečekal.
-jtp-
V prvním příběhu se náš pisálek vydá po stopě záhadných sebevražd slavných umělců Antarktidy, ke kterým pokaždé dochází po návštěvě podivné krasavice. Je nasnadě, že vše dobře dopadne a Christy Bigs, zvaný kdovíproč Paparazzo, vyjde z celého klání se štítem.
Ostrov kapitána Doughertyho vyšel sice v Ikarii, ovšem drasticky pokrácen a autor se údajně odmítl třeba jen podívat na takto vydané torzo. Nyní tedy můžeme přehlédnout příběh tak, jak byl napsán. Bigs tentokrát pro změnu přijde do styku se záhadným kamínkem, který chrání svého nositele před všemi nemocemi a úrazy, a tím v podstatě i před smrtí. Nic ale netrvá věčně, a tak se náš hrdina vydává na moře, aby přišel celé věci na kloub. I tentokrát nakonec vše dopadne a zlo dostane na pamětnou.
Obchodník s ledem je zcela nový příběh, který se mezi pt. ctěné čtenářstvo dostává poprvé. Tentokrát přijde na přetřes otázka zmrazování a rozmrazování lidí podle potřeby. Nic ovšem není tím, čím se zdá být, a tak našemu hrdinovi nezbývá, než se do celé záležitosti pořádně obout a odhalit podvodníky, kteří si zahrávají s lidskou důvěřivostí. Sladkou odměnou mu je dobytí krásky svých snů.
Jaroslav Velinský má spoustu zkušeností s příběhy dobrodružnými, fantastickými i detektivními a tuto svou devizu dokázal proměnit za stránky své nejnovější knížky. Čtenář je doslova vtažen do děje a je nucen číst buď do konce nebo do úplného vyčerpání. Když konečně s poslední tečkou úlevně vydechne, rozhlíží se po dalším příběhu ze života jeho oblíbence. Doufejme, že nás autor nenechá dlouho čekat.
-jtp-
Zcela zde postrádám nějaké ukotvení do reality, něco, čemu by se dalo aspoň trochu věřit. Pokud totiž někdo čte cosi, kde se nemá s kým ztotožnit, výsledný efekt je pro něj téměř nulový. Z tohoto pohledu vyznívá celá sbírka jako výkřik do prázdna.
Pokud bude autor pokračovat tímto směrem, bude brzy potřebovat nějakého bohatého strýčka, který by mu podobné projekty financoval. Pochybuji totiž, že by se našlo nějaké nakladatelství, které by bylo ochotné podobné věci vydávat.
-jtp-
[C] = Cyklus. Zahrnuje další knihy
též = Známé též pod tímto jiným názvem
Pane Silvo, co bylo prvním podnětem pro váš výzkum?
Když jsem rukoval do války, musel jsem prodat celý svůj podnik s elektronikou, aby žena a děti měly nějaké peníze, kdybych se nevrátil. Během války jsem však poznal jednoho psychiatra a fascinovalo mne, jakým způsobem pracoval. Začal jsem sám studovat psychologii a stal jsem se hypnoanalytikem. Pomáhal jsem lidem absolvovat operace bez chemických anastetik a také jsem pomáhal vlastním dětem, které v té době měly špatný prospěch ve škole. Když začalo být E.S.P. (mimosmyslové vnímání) uznávaným předmětem vědeckého výzkumu, měl jsem pocit, že jsem svou dceru různými cvičeními E.S.P. naučil. ...Vyvinul jsem metodu, s jejíž pomocí se E.S.P. může naučit kdokoliv.
Tato technika tedy byla základem Silvovy metody ovládání mysli?
Svým způsobem ano. Během výzkumu jsem narazil na E.E.G. -
zařízení na měření mozkového vlnění. Z elektronického hlediska mi bylo samozřejmě velmi blízké. Zjistil jsem, že mozek při nižších frekvencích přijímá a ukládá více informací. Pomocí různých cvičení, která jsem nazval duševní gymnastikou, lze vědomě snížit mozkovou frekvenci na 10 Hz. Díky dynamické meditaci a duševní představivosti je pak možné při takto nízkých frekvencích zůstat v bdělém stavu a hladiny alfa aktivně využívat.
Jaký vliv mají různé mozkové hladiny na náš život?
V bdělém stavu, kdy se pohybujete a pracujete, používáte jen levou mozkovou hemisféru a váš mozek funguje v hladině beta, to znamená od 14 Hz výše. Když sníte nebo těsně před usnutím či probuzením, jste v hladině alfa, to je mezi 7 a 14 Hz, při spánku jste pak v hladinách alfa, theta nebo delta, které jsou ještě nižší. Obě mozkové hemisféry mají své smysly. Levá biologické, objektivní a pravá duševní, subjektivní. Informace získané levou hemisférou jsou v ní ukládány a jejich kopie je přenášena do hemisféry pravé. Informace ukládané subjektivními smysly do pravé hemisféry však přenášeny do levé nejsou. Mozek musí pracovat na frekvenci 10 Hz, aby je získal. Lidem, kteří dokáží používat obě hemisféry, se dnes říká géniové, dříve to byli jasnovidci či proroci. Podstata je ovšem jednoduchá.
Jistě ne všichni z milionů vašich absolventů jsou géniové. Jak se používání obou hemisfér projevuje v každodenním životě?
Zjistil jsem, že 80% lidí používá k myšlení jen levou mozkovou hemisféru. Trpí častěji psychosomatickými onemocněními (moderní medicína uznává, že absolutní většina nemocí má psychosomatické kořeny), jsou náchylnější k nehodám a častěji chybují v důležitých rozhodnutích. Netušil jsem tehdy, že jsem byl první, kdo něco takového objevil. Ti, kteří aktivně používají obě hemisféry a pracují více s intuicí, jsou v životě úspěšnější.
Co to podle vás znamená - být úspěšnější v životě?
Nedělat tolik chyb při rozhodování. Čím více problémů vyřeším, tím jsem úspěšnější. Pokaždé když udělám chybu, napětí, které projde mým tělem, ovlivní celý můj systém. V té chvíli se sníží moje imunita a může dojít k onemocnění. Čili čím méně chyb dělám, tím jsem zdravější.
Býváte i vy někdy nemocen?
Někdy. Začal jsem s touto metodou, když mi bylo třicet. Mnoho dnešních problémů má svůj počátek v dobách dřívějších. Pokud se rána špatně zahojí, už se s tím moc nenadělá. Ale když jsem nemocný, dokáži svůj ozdravovací proces urychlit. Spolupracuji s lékařem, beru předepsané léky a ještě navíc si pomáhám sám. Víte, na lécích je nejhorší, že jsou to chemické drogy, které ovlivňují i chemii našeho těla a potlačují příznaky. Neexistuje jediná droga, která by neměla vedlejší účinky, i když je jí zkrátka třeba. Chemické léky pracují zvenku dovnitř, kdežto my pracujeme zevnitř ven.
V dnešní době však může být člověk nemocen i v důsledku prostředí, ve kterém žije.
Když používáte i pravou mozkovou hemisféru, posilujete svůj imunitní systém. Všichni v sobě nosíme viry, ale čím silnější imunitní systém máme, tím víc se snižuje riziko onemocnění. Žijeme-li v nezdravém životním prostředí a provozujeme-li příslušná duševní cvičení, imunitní systém zesílí a špatnému vlivu prostředí prostě odoláme.
Může tedy vaše metoda pomoci i těm, kteří už problémy s imunitou mají?
Může pomoci vědní medicíně rychleji se problému zbavit. Dnes už víme, že se lze zbavit epilepsie, nespavosti, migrény či vředů naprosto automaticky. Stačí deset minut denně používat určitým způsobem svou pravou hemisféru.
Ale co kupříkladu rakovina nebo AIDS?
Před dvěma lety se pár doktorův Oklahomě zajímalo o moji metodu ve spojitosti s AIDS a rakovinou. Dali jsme se dohromady a udělali takový test pomocí kazety s nahraným alfa-zvukem, což je zvuk o frekvenci 600 Hz přerušovaný desetkrát za vteřinu, který má ozdravující schopnosti. Použili jsme pět reproduktorů, kolem nichž se při vysílání alfa-zvuku vytváří magnetické pole, stimulující hmotu. Přiložili jsme je na určitá místa na pacientově těle a zjistili jsme, že se zvyšuje obsah T buněk v krevním oběhu, čímž se pacientův stav zlepšuje. Když se o tom dozvěděla americká lékařská asociace, experiment zastavila, že prý to není nic pro veřejnost, že je to tajné.
Jste nepřítelem moderní medicíny?
Ne, medicína je dobrá, když nic jiného neznáte. Ale je to destruktivní způsob léčby. Ozařování je destruktivní, spousta dobrých buněk se zničí s těmi špatnými. My dáváme přednost konstruktivním způsobům. Naše kursy absolvují tisíce doktorů. Používají Silvovu metodu ve své práci spolu s objektivními lékařskými metodami. Oba způsoby pak mohou porovnat a získat plnohodnotnou diagnózu. Říkáme lékařům, že po našem kursu budou schopni stanovit pacientovu diagnózu, aniž ho budou vidět nebo s ním budou mluvit. Pokud ne, vrátíme jim peníze. Ještě se nestalo, aby někdo peníze zpátky požadoval. To je to, co umí pravá hemisféra. Dělá z lidí plně vyvinuté lidské bytosti.
Měl jste velké konflikty s profesionály?
Mám je pořád. Jeden doktor tvrdil, že jsme blázni a že nevíme, co děláme. Nemůžeme být vědečtí, řekl jsem mu, protože k tomu nemáme prostředky, ale blázni nejsme. Navrhl jsem mu, abychom pozvali špičku vědců z celých Spojených států na naše náklady k nám do Houstonu, a pak se uvidí. Souhlasil a čtyřicet těch nejlepších přijelo k nám na víkend. Celou sobotu jsme jim vysvětlovali, v čem spočívá naše metoda. NASA poté celou skupinu vědců pozvala k čestné návštěvě, protože je ještě nikdy neměli takhle pohromadě. No a od té doby už nejsme blázni.
Čeho si ve svém životě ceníte nejvíc?
Víry. Věřím ve vyšší inteligenci. Nevěřím, že Bůh je jediná bytost. V jiných rozměrech jsou jich určitě biliony. Je tolik galaxií a planet, jak by se jedna bytost mohla starat o všechno? A navíc - nikdo neřekne Ach, náš bože!, ale Ach, můj bože! Tak je to správné. Všichni máme svého osobního boha.
Jste tedy katolík?
Narodil jsem se katolickým rodičům. Když jsem dospěl, chtěl jsem vědět, proč jsem katolík. Co když rodiče udělali chybu? Co když podlehli propagandě? Studoval jsem nejrůznější náboženství a nakonec jsem zjistil, že všechna jsou dobrá, protože vedou k vlastním bohu. Moje náboženství tedy bylo stejně dobré jako kterékoliv jiné, tak proč je měnit...? Jen si člověk musí dát pozor na církevní „reprezentanty“ v lidské podobě. To jsou ti, kteří chybují.
Jsou lidé, kteří žijí, aby pomáhali druhým, a nechtějí za to odměnu. Jaký je váš vztah k penězům?
Čím víc peněz mám k dispozici, tím většímu počtu lidí mohu pomoci. Ale je zde přece jen rozdíl. Můžete tím, že pomáháte druhým, získávat, ale ne získávat na úkor jiného.
Vraťme se ještě na okamžik k vaší metodě ovládání mysli. Existuje ideální věk, kdy s učením začít?
Deset let. To je nejlepší věk, kdy se lze naučit používat pravou hemisféru. Ale nikdy není pozdě. Člověk nepotřebuje žádné zvláštní nadání, jen rozumět tomu, co říkáme. Kurs trvá zhruba 48 hodin a všemu potřebnému se naučíte. V hlavě se všem vizuálním představám říká fantazie. Ale dál je to již konkrétní představa. Začnete pracovat od subjektivního k objektivnímu.
Není ale právě toto součást mnoha léčebných terapií?
Nesmíte zapomínat, že v šestašedesátém roce to byla první metoda na Západě, která učila lidi relaxovat, dostat se do úrovně alfa a zůstat přitom mentálně aktivní. Dnes to jistě není nic nového, ale tehdy to bylo revoluční. Náš výzkum definoval psychoneuroimunologii. Mysl působí na mozek a ten působí na imunitní systém. Díky naší práci jsme změnili termín E.S.P. - mimosmyslové vnímání, což je pasivní výraz, na Efektivní Smyslové Promítání, to jest ještě něco navíc.
Máte čas i na jiné záliby?
Rád se dívám na fotbal a baseball. Také jsem býval boxer. Mlátil jsem lidi, ale oni mě mlátili taky, tak jsem toho nechal. Po devítiletém studiu jsem se stal i operním zpěvákem, měl jsem dramatický tenor. Dali mi dvouleté stipendium do Itálie, ale byl bych musel nechat svého byznysu s elektronikou, tak jsem neodjel.
Je vám 81 let, když se za uplynulými lety ohlédnete, co vidíte?
Obrovskou potřebu, aby lidé změnili způsob života. Často mi děkují, že jsme změnili jejich život k lepšímu, a já pořád opakuji: My jsme ho nezměnili, změnili jste jej sami, jen jsme vás naučili, jak na to. Učinili jste první krok do druhé fáze lidské evoluce. Jednou budou všichni tento způsob myšlení používat, protože budou muset, budou jej potřebovat. Jako lidstvo jdeme špatným směrem, protože nepoužíváme celý mozek. Jsme stále ještě zvířata, zabíjíme se, okrádáme se. Máme být ten nejvyšší stupeň inteligence na Zemi. Místo toho, kam se podíváte, ničíme svou planetu i sami sebe.
Myslíte, že se to dá ještě zachránit?
Chtěl jsem odejít v šedesáti letech do důchodu, ale tohle je veliký důvod, abych ve své práci pokračoval.
Rozhovor s José Silvou podle časopisu Mladý svět č. 1/96
Hardware se skládá z počítače, vstupního zařízení, tiskárny, paměti a dalších do křemíku zafixovaných záludností.
Z pohledu uživatele je zde hardware proto, aby analogicky zadané úloze spolehlivě a co nejvyšší rychlostí vytvořil tolik chyb, že v nejkratší možné době dojde k nejvyššímu možnému počtu již nenapravitelných škod.
Obecné zákony opravy:
1. Jestliže jsi objevil porouchanou součástku, schází ti nářadí, potřebné k jejímu vymontování.
2. Jestliže ji dokážeš vymontovat, musí ji obchod poslat výrobci.
3. Jestliže ji má obchod na skladě, není výměna nutná.
4. Náklady na opravu mohou být určeny tak, že rozpočet nákladů a cenu nového přístroje vždy vynásobíme dvěma a vezmeme vyšší z obou hodnot.
5. Obchodem dodaná náhradní součástka není schopna provozu ve tvém počítači.
6. Opravená součástka je po namontování rovněž neschopná provozu.
7. Jedná-li se v případě opravy o pevný disk, pak data, na něm zaznamenaná, již nikdy nespatříš.
Výjimka ze sedmého zákona opravy:
Podaří-li se obnovit údaje na disku, budeš moci přečíst pouze adresář, abys viděl, co vše jsi pozbyl.
Franzovy zákony verze:
1. Když výrobce řekne, že jeho přístroj má tu či onu možnost doplnění, pak to znamená jen to, že vědomě vynechal důležitou kartu, abychom si ji museli koupit zvlášť.
2. Doplnění bude stát víc, než vlastní přístroj.
3. Doplnění bude fungovat, ale ne u tebe.
4. Až budeš svůj počítačový systém jednou prodávat, tohoto doplňku se nezbavíš.
Udovy poznatky kutila:
1. Rozebrat elektronický přístroj je jednoduché.
2. Znovu ho sestavit, aby pak ještě fungoval, je nemožné.
3. Věta 1 a 2 platí jen pro tebe, netýkají se ostatních.
Knihy 7/96
The Best of F. Pohl: Tunel pod světlem Pohl patří k nejslavnějším americkým sci-fi autorům, editorům a kritikům. V Čechách se proslavil svým románem Obchodníci s vesmírem, který napsal spolu s C. M. Kornbluthem a čytřdílným cyklem románů - Gateway - o pátrání po záhadné mimozemské civilizaci Heechee, jež kdysi navštívila sluneční soustavu. Frederik Pohl je však nejvíc ceněn pro své povídky a ty nejzajímavější si můžete přečíst právě v této knize.
Knihy 8/96
Havárie UFO u Roswellu 2 - vyjde v 1. polovině 1996
Michael Hesemann: UFO: Nové důkazy - vyjde v 1. polovině 1996
Clive Barker: Hellraiser, váz., HOROR, 176 s, 119 Kč
Clive Barker: Zloděj duší, váz., 208 s, 129 Kč
James Herbert: Mlha, brož., HOROR, 304 s, 99 Kč
James Herbert: Panství, brož., HOROR, 340 s, 99 Kč
antologie: Na vrcholu zlatého věku, brož., SCI-FI, 352 s, 105 Kč
- antologie povídek z let 1941-1950
L. Sprague de Camp: Královna Zamby, brož., SCI-FI, 208 s, 89 Kč
L. Sprague de Camp: Ruka Zeiova, brož., SCI-FI, 223 s, 89 Kč
Harry Harrison: Ocelová krysa se mstí, brož., SCI-FI, 208 s, 89 Kč
Jack L. Chalker: Lilith - had v trávě, brož., SCI-FI, 156 s, 95 Kč
Jack L. Chalker: Cerberus - vlk v úkrytu, brož., SCI-FI, 156 s, 95 Kč
Dean R. Koontz: Přízraky, váz., S-F - HOROR, 316 s, 149 Kč
Philip Kerr: Gridiron, váz., 320 s, 149 Kč
antologie: Hrůzný čas, brož., 224 s, 89 Kč
- antologie povídek na pomezi SCI-FI a HORORu
John Wyndham: Pavučina, brož., SCI-FI, 280 s, 119 Kč
Steve Perry: Conan vzdorující, brož., 224 s, 89 Kč
Roland Green: Conan a brána démonů, brož., 240 s, 89 Kč
Robert Jordan: Conan nepřemožitelný, brož., 208 s, 89 Kč
Uspoř. Harrison a Aldiss: NEBULA 1966, váz., SCI-FI, 320 s, 149 Kč
Uspoř. James Morrow: NEBULA 1992. , váz., SCI-FI, 320 s, 149 Kč
Karl Edward Wagner: Legie ze stínů, brož., FANTASY, 224 s, 89 Kč
Karl Edward Wagner: Předivo tmy, brož., 224 s, 89 Kč
Brian Aldiss: Pokolení starců, brož., SCI-FI, 272 s, 99 Kč
A. Norton, M. Lackey: Elvenbane, brož., FANTASY, 460 s, 119 Kč
Marion Zimmer Bradley: Darkover - přistání, váz., SCI-FI, 260 s, 109 Kč
Marion Zimmer Bradley: Lesy Albionu, váz., FANTASY, 360 s, 159 Kč
Isaac Asimov: Sny robotů, váz., SCI-FI, 320 s, 159 Kč
- navazuje na knihu R. A. Moodyho Život po životě; obsahuje výčet svědectví pacientů, kteří přežili klinickou smrt
Erich von Däniken: Po stopách mocných, váz., 190 s, 199 Kč
- exkluzivní celobarevná kniha je objevnou výpravou po stopách nejstarších kultur světa
C. D. B. Bryan: Blízká setkání čtvrtého druhu (UFO), váz., 460 s, 179 Kč
- kniha zevrubně pojednává o průběhu ufologické konference v MTI v USA zabývající se případy únosů lidí mimozemšťany
C. Neiman, E. Goldman: Posmrtný život, váz., 224 s, 350 Kč
- širší pohled na lidské bádání a hledání odpovědi na otázky Co se stane, když zemřeme? Přežijeme v nějaké formě? Narodíme se v jiném těle? atd.
Craig Shaw Bernard: S alergií na magii
Brian Lumley: Nekroskop II. Vampýři
Orson Scott Card: Xenocida, Classic, 1995, 185,- Kč
G. J. Arnaud: Svatokrádci. 18. ledová společnost, Ivo Železný
Brian Aldiss: Pokolení starců, Mustang, 1995, 99,- Kč
Bill Baldwin: Galaktický konvoj
Clive Barker: Hellraiser, Mustang
James Herbert: Mlha, Mustang
Robert Holdstock: Les kostí, Polaris, 1996, 89,- Kč
Carolyn Janice Cherryh: Kukaččí vejce, Svoboda, 129,- Kč
Clifford D. Simak: Prstenec kolem slunce
M. Weis, T. Hickman: Příběhy - svazek 1. Magie Krynnu, Návrat, 130,- Kč
The Best of F. Pohl: Tunel pod světlem, AFSF, 1996, 99,- Kč
Terry Pratchett: Erik, Talpress, 1996, 79,- Kč
Základna 7, SF&F WS 1995, 35,- Kč
Orson Scott Card: Vzpomínky na Zemi, Classic, 1996, 99,- Kč
první kniha o Návratu domů
antologie: Na vrcholu zlatého věku, Mustang, 1996, 109,- Kč
klasické povídky sci-fi ze 40. let
Frank Herbert: Děti Duny, Svoboda, 1995, 149,- Kč
Příští Večer se sci-fi se koná první pátek v dubnu 1996
Své příspěvky do našeho fanzinu, čitelně napsané nebo ještě lépe na disketě, předávejte či posílejte Z. Töpferovi (V Rokli 154, 293 01 Mladá Boleslav).
Na přípravě tohoto čísla se podíleli -jtp- a Z. Töpfer
Na Marsu byla noc. Lao Tu převzal službu v řídícím středisku vědecké základny Newton uprostřed pouště. Překontroloval všechny obrazovky a kontrolky a ujistil se, že se nikde neděje nic nezvyklého.
Už už si sedal do křesla, když tu zabzučel bzučák a jedna kontrolka se rozsvítila. Někde se něco stalo. Lao Tu rychle vyskočil aby zjistil, odkud se signál ozývá. Na obrazovkách ale nebylo vidět nic zvláštního. Co se může dít?
Ještě jednou všechno překontroloval, ale potom mávl rukou: vadný bzučák a kontrolka. Přivolal robota, aby závadu opravil, a zase si sedl.
Potom mu pohled padl na zaprášenou obrazovku až těsně u stropu. To byla ona! Několik kilometrů od Newtona ležel jakýsi předmět a slabě zářil v oblasti infračervených vln. Na Marsu, kde nikdy nic takhle nezářilo! Lao Tu honem začal budit velitele základny akademika Andrjuchina.
Za několik hodin byl již celý Newton na nohou. Andrjuchin však dosud spal. V řídícím středisku se shromáždili strojní inženýr Jesper Tratsch, náměstek akademika Andrjuchina Hugo Burschel a bioložka Sally. Nechyběl ani inspektor John Wilder, který měl náhodou cestu kolem.
Začali diskutovat, jak této příležitosti využít. Už se zdálo, že se prosadí návrh Hugo Burschela, aby stanici kromě akademika Andrjuchina celou evakuovali a s výzkumem počkali na odborníky ze Země, ale odvážná Sally byla proti tomu: co když se mezitím akademik probudí? Vtom kdesi zazvonil budík. Akademik Andrjuchin se probudil. Bylo na něm, aby rozhodl. Svůj názor jako obvykle vyjádřil stručně: „Uvidíme.“ Bylo rozhodnuto.
S úsvitem vystartovala od Newtona tři průzkumná vozidla. První z nich obsadili akademik Andrjuchin, John Wilder, Hugo Burschel, Sally a Jesper Tratsch. Ten vzal s sebou také fotoaparát. Ve druhém vozidle byla zajišťovací četa, ve třetím záchranná. Všichni se vydali směrem k záhadnému předmětu, který, jak jim ze základny hlásil Lao Tu, stále vysílal.
Cesta však nebyla jednoduchá. Přestože vozidla měla pásy, bořila se hluboko do písku a jen s námahou se prodírala vpřed. Průzkumníkům však neustálé otřesy nevadily. Jako podřízení akademika Andrjuchina na ně byli zvyklí. Pouze John Wilder si několikrát překousl jazyk a akademik nemohl usnout.
Náhle se všude kolem nich začaly zvedat obláčky prachu. Meteoritický déšť! Kosmonauti honem zapnuli ochrannou clonu. Brzy se celé okolí zahalilo do zvířeného prachu. Meteority bily do silových polí, ale klouzaly po nich až k zemi. Kolem každého vozidla se za chvilku nahromadil kamenný val. Byly to chondrity, ale jaké kusy! Jesper Tratsch prohlásil, že tak velké ještě neviděl.
Naštěstí začal meteoritický déšť brzy slábnout. Kosmonauti vypnuli ochrannou clonu, protože kameny padaly už jen ojediněle. Jeden z nich značně poškodil anténu velitelského vozidla. Ztratilo spojení s Newtonem.
Když se prach usadil, ukázalo se, že záchranná četa se zachránila útěkem. Bylo však také možné, že zapadla do nějaké hluboké rozsedliny. Každopádně se nehlásila. Když se neobjeví do čtyřiadvaceti hodin, vyhlásí po ní pátrání a po dalších dvou dnech ji prohlásí za mrtvou.
Nastala chvíle odpočinku. Jesper Tratsch vylezl, aby opravil anténu. Sally mu podávala nástroje. Ukázalo se, že spodní část antény je celkem v pořádku. Horní část však zcela chyběla. Jesper Tratsch ji důvtipně nahradil ocelovou tyčí. Inspektor John Wilder si ošetřil jazyk a zajímal se, kdy budou pokračovat v cestě. Akademik Andrjuchin odpověděl: „Brzy.“
Další cesta už naštěstí nevedla hlubokým pískem, ale po tvrdém kamenitém povrchu mezi skalami. Obě zbývající vozidla se držela blízko sebe, protože tato oblast byla tektonicky velice živá. Průzkumníci však byli plni optimismu. Dosud nepraskla ani jedna pneumatika.
Bylo však lehkovážné zapomínat na nebezpečí. Otřesy půdy, které vznikly jízdou, uvolnily menší lavinu, která se přehnala přes oba vozy a značně je pošramotila. Anténa nastavená Jesperem Tratschem však tentokrát vydržela. Ale vydrží i příště? John Wilder měl o tom vážné pochybnosti. Také Hugo Burschel znovu připomněl svůj návrh evakuovat Newtona
Mezitím oba vozy vyjely ze skal. Ukázalo se však, že z druhého vozu zbyla jen půlka řízená čtvrtkou automatického řidiče. Zbytek i s posádkou a částí pohonných hmot zůstal kdesi ve skalách. Co se asi mohlo stát? Lavina? Přecenění vlastních sil řidičem? Nebo srážka s protijedoucím vozidlem, jak mínil inspektor John Wilder? „Kdyby měli v pořádku anténu, nemuseli takhle skončit,“ tvrdila Sally.
Po kratší poradě se rozhodli v cestě pokračovat. „Přece se neobrátíme těsně před cílem,“ řekl Jesper Tratsch.
„Ne,“ potvrdil akademik Andrjuchin. Hugo Burschel se však rozhodl okamžitě se vrátit s půlkou druhého vozidla. Zanedlouho jim zmizel mezi skalami. Už ho nikdy nikdo nespatřil.
Ostatním cesta celkem rychle ubíhala. Bez dalších příhod dojeli do oblasti, kde měl být podle Lao Tu záhadný předmět.
Rozhlíželi se kolem, ale nic zvláštního neviděli. Potom se Jesper Tratsch podíval na hodinky. Bylo 1. dubna 2 074, 12 hodin 35 minut středoevropského času. V řídícím středisku Newtona se Lao Tu svíjel smíchy a řičel: „Apríl!“ Vtom akademik Andrjuchin ukázal na jedno místo a řekl: „Tam.“
A opravdu! V mělkém dolíku uprostřed červené marsovské pouště leželo bochníkovité těleso a rudě žhnulo. Jesper Tratsch přiložil k očím fotoaparát a zvěčnil historický okamžik. Poté zamířili čtyři odvážlivci k tajemnému tělesu.
„Budeme mu říkat Kája!“ zvolala náhle Sally. Její návrh byl s nadšením přijat. Ale to už dojeli k okraji prohlubeniny, v níž záhadný předmět ležel.
Byl to útvar naprosto hladký, shora kulovitý, s průměrem něco přes čtyři metry. Lehce se chvěl a tu a tam se občas trochu nadul, jako by v něm byla přemíra energie, které se zbavoval tepelnými paprsky. Kosmonauti naměřili na jeho severní straně teplotu 400 kelvinů a na jižní 300. Potom se chvíli dohadovali, který konec ručičky kompasu ukazuje sever.
Nějakou dobu pak kolem Káji nerozhodně postávali. Nakonec si Jesper Tratsch dodal odvahy a železnou tyčí, kterou odmontoval z antény, do něj šťouchl. Kája se zachvěl, ale žádnou jinou reakci nezpozorovali. Když však znovu smontovali anténu, hlásil jim Lao Tu, že po dobu pokusu vypadlo spojení s Newtonem. Bylo to podivné.
„Není to pozemská meteorologická sonda, kterou omylem vystřelili až sem?“ poznamenal John Wilder.
„Kdyby to byl balón, musel by mít koš,“ řekla Sally. Znělo to logicky.
„Třeba je pod ním.“
Dohady přerušil Jesper Tratsch: „Ať je to co je to, dopravíme ho na základnu. Podejte mi síť!“
Z vozidla vytáhli velkou rybářskou síť, kterou prozíravě vzali s sebou. Hodlali do ní Káju umístit a dovléci na základnu. Snad se cestou příliš nepotrhá.
Byla to perná práce, ale nakonec ji zvládli. Kája se octl v zajetí jutové příze. Nezdálo se však, že by mu to vadilo. Jak hlásil Lao Tu, žhnul stále stejně.
Všechno bylo připraveno k odjezdu. Jesper Tratsch ještě zhotovil pár snímků a inspektor John Wilder obtáhl místo nálezu křídou.
Poslední snímek a John Wilder si sedá za volant. Ostatní tři stojí nad Kájou a jsou ve střehu. Inspektor řadí jedničku. Vozidlo víří prach, lano se napíná. Povede se to?
Vtom se však písečný převis, na němž stáli tři kosmonauti, dal do pohybu. Způsobilo to vozidlo? Nebo Kája? Padají přímo na něj! John Wilder bleskově zařazuje zpátečku. Ale už je pozdě. Kája se náhle otevřel, vcucl tři postavy a po krátkém záblesku zmizel. Za vozidle zůstalo jen vlečné lano, vpůli hladce přeťaté...
Jesper Tratsch ztratil rovnováhu. Koutkem oka postřehl, že kromě něj padá i akademik Andrjuchin a Sally. A přímo na Káju!
Vtom se zablesklo a marsovská krajina zmizela. Byl teď v jakémsi rudém prostoru, v němž se mohl orientovat jen podle akademika Andrjuchina a Sally, kteří padají spolu s ním. Ale akademik je těžší, měl by tedy padat rychleji! Nebo tady platí Newtonovy zákony?
Náhle pád skončil, Jesperova přilba udeřila o něco tvrdého a on omdlel.
Probral ho mrazivý vzduch, ale bylo ho strašně málo. Kdosi mu sundal přilbu, která teď ležela na Sallyině klíně. Kolem byla neznámá hornatá krajina s bílými jiskřícími štíty hor. V údolích bylo vidět zeleň vegetace. Jesper Tratsch se prudce vztyčil a vykřikl: „Nesundavejte si skafandry, je tu život! Mohou tu být nebezpečné nemoci!“
Akademik Andrjuchin mlčky ukázal na jeden štít a řekl: „Čo-mo-lung-ma.“ Byli v Himálaji.
„Jak je to možné?“ vydechl Jesper Tratsch.
„Nevím,“ vysvětlil mu to akademik Andrjuchin. Vedle se chvěl rudě žhnoucí Kája zabalený do sítě.
Rozhodli se, že si odpočinou a potom sestoupí do civilizovaných nížin. Sally otevřela konzervu vepřového masa.
Z lesa náhle vystoupila jakási postava a rychle se k nim blížila. Od hlavy k patě byla porostlá srstí a funěla. Byl to yetti. Jesper Tratsch přiložil k očím fotoaparát a udělal snímek.
Mezitím yetti došel až k nim. Beze slova vyrval Jesperu Tratschovi fotoaparát a vytočil mu film. Potom si hodil Káju, který se ochotně o hodně zmenšil, na rameno, a posunky kosmonauty vybídl, aby šli za ním. Kosmonauti mu posunky dali najevo, že nepůjdou. Yetti hrozivě zafuněl, zahvízdal na dva prsty a odešel.
Kosmonauti se rozhodli, že si odpočinou a potom sestoupí do civilizovaných nížin. Jesper Tratsch natočil do aparátu nový film.
Z lesa náhle vystoupila jakási postava a rychle se k nim blížila. Od hlavy k patě byla porostlá srstí a funěla. Byl to yetti. Jesper Tratsch přiložil k očím fotoaparát a udělal snímek.
Mezitím yetti došel až k nim. Beze slova vyrval Jesperu Tratschovi fotoaparát a vytočil mu film. Potom si hodil Káju, který se ochotně o hodně zmenšil, na rameno, a posunky kosmonauty vybídl, aby šli za ním. Kosmonauti mu posunky dali najevo, že nepůjdou. Yetti hrozivě zafuněl, zahvízdal
na dva prsty a odešel.
Kosmonauti se vydali k lanovce a sjeli do civilizovaných nížin. Velmi se kosmonauté zaradovali, když se ocitli v civilizovaných nížinách. Bení Hasan jim předal vysoká vyznamenání.
Brzy nato pozvala Sally akademika Andrjuchina na svou svatbu. Na otázku, zda si bere zde přítomnou Sally Sessiovou dobrovolně a z vlastní vůle, odpověděl akademik lakonicky: „Ne.“
Naštěstí měl John Wilder náhodou cestu kolem.
Ze sbírky Bájesloví kosmického věku
Autoři si nepřejí být kompromitováni
Trosky / 2. číslo / 1996
Šéfredaktor: Zdeněk Töpfer
Korektor: Houghton Mifflin Co.
Vydavatel: Klub J.M. Trosky Mladá Boleslav
Cena výtisku: pro členy KJMT zdarma
Náklad: několik výtisků
Uzávěrka tohoto čísla: 1. dubna 1996
Zpracovalo DTP studio Pes
Zpět k Troskám