SCI-FI KLUB J. M. TROSKY Mladá Boleslav

č. 1 - 15. ledna 1993

Obsah:

V pátek 4. prosince večer se v divadelním klubu divadla JaroslavaPrůchy v Mladé Boleslavi sešli příznivci science fictiona založili Sci-fi klub v Mladé Boleslavi. Bylo navrženo, aby klub nesl jméno spisovatele J. M. Trosky.

Návrh činnosti sci-fi klubu v Mladé Boleslavi

Finanční zdroje klubu budou tvořit:

Z těchto finančních zdrojů se budou hradit tyto výdaje:

Adresář zakládajících členů sci-fi klubu

  1. Karel Lachman, Havlíčkova 1204/II, 293 01 Mladá Boleslav
  2. Zdeněk Töpfer, V rokli 154, 293 01 Mladá Boleslav, tel.: 515034
  3. Miroslav Pulchart, Bojovníků za svobodu 118, Mladá Boleslav - Debř
  4. Lukáš Pulchart, Bojovníků za svobodu 118, Mladá Boleslav - Debř
  5. Ladislav Nádvorník, 294 73 Brodce 30, tel.: byt 91454, zam. 91425
  6. Jiří Jezdinský, 17. listopadu 1286, 293 01 Mladá Boleslav
  7. Michal Záruba, Havlíčkova 1204, 293 01 Mladá Boleslav, tel.: 302426
  8. Slavoj Ševců, Ptácká 116/122, 293 01 Mladá Boleslav
  9. Václav Vávra, Podkováň 24, 294 26 Skalsko
  10. Jan Antoš, Puškinova 853, Kosmonosy
  11. Filip Novák, U stadionu 895, 293 01 Mladá Boleslav
  12. Daniel Štěpán, Dukelská 138, 293 01 Mladá Boleslav
  13. Petr Louka, Palackého 59, 293 01 Mladá Boleslav
  14. Jiří T. Pelech, Řepov 146
  15. Zdeněk Randa, 17. listopadu, 293 01 Mladá Boleslav

Večer se sci-fi

V pátek 4. prosince se v divadelním klubu v Mladé Boleslavi konal Večer se sci-fi. Jako hosté se ho zúčastnili Ivan Adamovič a Vlado Ríša z redakce Ikarie. Rozvinula se velmi zajímavá beseda, v níž se účastníci večera dozvěděli řadu zajímavých informací z redakční kuchyně Ikarie i ze světa SF.

V druhé části večera seznámili Karel Lachman a Zdeněk Töpfer všechny přítomné s návrhem na vytvoření sci-fi klubu v Mladé Boleslavi.

Věda & sci-fi

Vesmírné cesty

Časopis VTM (Věda, technika a my) vykročil do nového roku s novou rubrikou: Věda & sci- fi. Tento seriál bude věnován vzájemnému vztahu oficiální vědy a science fiction. První část, otištěná v čísle 1, nese název Vesmírné cesty.

Autor začíná svůj článek otázkou velkých vzdáleností. Lidé již dosáhli úspěchů při dobývání sluneční soustavy. Během půlstoletí dokázali přejít od dvojplošníků až k přistání na Měsíci. Naše kosmické sondy již přistály na Marsu a na Venuši, zblízka byly vyfotografovány planety Merkur, Jupiter, Saturn a Uran. Skutečná cesta do vesmíru je však zatím mimo naše představy. Kosmická loď Apollo potřebovala 3 dny k cestě na Měsíc, který je od Země vzdálen 375 000 km. V roce 1973 potřebovala sonda Pionier 1021 měsíců na to, aby dorazila k Jupiteru. Za hranice naší sluneční soustavy jsme dosud vyslali čtyři kosmické sondy: Pionier 10 a 11 a Voyager 1 a 2, které obsahují zprávy pro mimozemské civilizace. Naše Galaxie obsahuje asi 100 miliard hvězd a má průměr 100 000 světelných let. Existují pouze dva způsoby jak vyřešit problém velkých vzdáleností. Kosmická loď se musí pohybovat buď ohromnou rychlostí, nebo musí své posádce zabezpečit možnost přežití na velmi dlouhou dobu. Jako reálnější se ukazuje druhá možnost, která může být realizována dvěma způsoby: jeden spočívá ve vyslání vícegenerační lodi, druhý v hibernaci posádky kosmické lodě.

Hibernace mají v oblibě především autoři science fiction a filmaři. Nutno však podotknout, že se ještě nikomu nepodařilo přerušit a znovu obnovit životní funkce ani u zvířat ani u člověka. Perspektiva praktického využití hibernace nevypadá z tohoto důvodu příliš reálně. Vhodnější formou cestování vesmírem budou proto zřejmě vícegenerační lodě. Taková kosmická loď by představovala uzavřený svět, v němž by celé generace lidí žily a umíraly jako na Zemi. Tisíce let trvající cesta by za takových podmínek snad mohla být reálná. Duchovním otcem generační lodě byl vynikající americký spisovatel Robert Heinlein, který poprvé použil tento nápad ve svém románu Universe (Vesmír). Samotný pojem generační lodě je však starší a vymyslel ho zřejmě "otec kosmonautiky" K. E. Ciolkovskij. Vzniká zde však nový problém a tím je evoluce na palubě lodi. Budou lidé, pro něž je jejich loď celým světem, psychicky schopni kolonizovat planetu, k níž dorazí? Takovou otázku si kladl R. Heinlein v románu Universe a později pak B. Aldiss v románu Non stop a Harry Harrison v Captive Universe (Zajatý vesmír).

Dalším vývojovým stupněm cest do kosmu je kolonizace vesmíru. Lidstvo potřebuje nové zdroje energie, nové zdroje surovin, nový životní prostor. Do vesmíru by bylo možné přenést některí průmyslové výroby, které jsou největšími znečišťovateli životního prostředí na Zemi. Kromě toho by mohla vzniknout řada zcela nových průmyslových odvětví. Vhodným místem pro umístění kosmických kolonií či měst by mohly být tzv. Lagrangeovy body. Objekt umístěny v Lagrangeově bodě v něm setrvá po neomezeně dlouhou dobu. Podobnou myšlenku použil např. J. Varley v románu Wizard (Čaroděj) nebo R. Silverberg. Vesmírné kolonie by poskytly lidem mnoho prostoru pro plnohodnotný život, včetně rekreace.

Podle VTM č. 1/1993

V nedávné době vyšlo

Andrzej Sapkowski: Zaklínač (Winston Smith, 1992)

Zaklínači, osamělí "bělokněžníci", putují světem a zbavují jej - nezřídka nepochopeni obyčejnými lidmi - všelikých prokletí. Ke slovu přichází nejen magie, ale taky pořádně ostrý meč ... a občas zbude místo i na vlažné lidské slovo. Pět slušně napsaných, leč při čtení na jeden zátah poněkud příliš podobných příběhů doporučuji číst odděleně.

Poul Anderson: Královna vzduchu a temnot (Laser, 1992)

Tři novely (Královna vzduchu a temnot, Lovcův měsíc, Není smíru s vládci). První dvě se odehrávají na jiných planetách. Ukazuje se, že člověk dokáže mít vrch, i když jinoplanetník je průhledný nebo nafukovací. Nejlepší je třetí příběh: občanská válka v Americe po třetí světovce. Andersonovo vikingství tu čouhá jak šídlo z pytle: autor prosazuje feudalismus jako ideální řešení společnosti. Dá se číst, ale nic moc.

Václav Semerád: Kerré, bohyně z hvězd (Nová inspirace, 1992)

Moderní SF se odcizila kořenům, přestala se na svět dívat s úžasem a vášnivou naivitu nahradila intelektuálským nadhledem. Semerádova knížka představuje návrat do eldoráda, kde se tísní Troska, Babula, Jefremov a mnoho dalších podivínských vypravěčů. Astronauti letí do vesmíru, poznávají cizí světy a autor jejich nové poznatky objasňuje. Občas nuda, často kouzlo nechtěného, vždycky upřímnost a zaujetí příběhem - určitě něco jiného, než je průměr.

Robert Silverberg: Proti proudu času (Návrat, 1992)

Ze stroje času se dělá turistická atrakce, z romantických poutníků jsou pašeráci, šmelináři a děvkaři. Román vzikl v době před-AIDS-ové, je to tudíž vize supererotické budoucnosti lidstva. Zábavné však na něm nejsou erotické scény, nýbrž množství důmyslných časových paradoxů, které potěší i jemného znalce žánru sci-fi.

Philip José Farmer: Stvořitel vesmíru (Laser, 1992)

Koho baví šermování, najády, čarování a lidožraví trpaslíci, přijde si na své v románu, který je navlas stejný, jako ty, které ho následují nebo mohou následovat. Současný Američan Robert Wolf se propadne do paralelního vesmíru, stane se v něm supermanem a pak to opravdu frčí.

John Varley: Press enter (Laser, 1992)

Sbírka 5 povídek vynikajícího soudobého Američana. Nejlepší je první povídka: Tulák zde zabloudí do kolonie slepohluchých, kteří si vypěstovali zcela zvláštní komunikační prostředky. Motiv vyvrženosti se ale promítá i do titulní povídky o vyšetřování záhadné vraždy (sebevraždy) počítačového génia Kluga. Jsou to povídky sci-fi ne o strojích, ale o lidech.

H. G. Wells: Ostrov doktora Moreaua (Lika klub, 1992)

Wells je superklasik: příběh začíná ztroskotáním, odehrává se na pustém ostrově a hlavním hrdinou je šílený vědec - experimentátor s fyziologií zvířat. Leckdo má asi v paměti stejnojmenný film s Burtem Lancasterem a Michaelem Yorkem. Knížka je romantičtější.

Minirecenze podle deníku Mladá fronta dnes

Před vánocemi 1992 ještě vyšlo

Další setkání budou až do července vždy první pátek v měsíci. Pro ty, kdo nemají po ruce kalendář, to budou tyto dny: 5. března, 2. dubna, 7, května a 4. června.

Dostáváte do rukou první číslo fanzinu sci-fi klubu v Mladé Boleslavi. Očekáváme, že další čísla již budou sestavena i z vašich námětů, článků, připomínek, kritik, rezenzí, esejů či vlastních literárních dílek a děl. Své příspěvky, čitelně napsané nebo ještě lépe na disketě, předávejte či posílejte Z. Töpferovi.

Toto číslo připravil Z. Töpfer

Zpět k Troskám