Život nám ztrpčovala pouze teplota uvnitř výstavní síně (odhadem +1 C) a hukot vysavače ovládaného mistrnou rukou paní uklízečky, jehož bohatýrský hlas důkladně rozezněl stěny bývalého chrámu.
Výstava končí v neděli 4. dubna. Kdo jste ji ještě nezhlédli, vřele doporučuji, stojí za to. Chcete-li však uvnitř pobýt déle než 15 minut, je dobré vybavit se účinnými drtiči mrazu.
- jtp -
V Křiku sovy opouštějí lidé Zemi odsouzenou ke zkáze neznámou silou valící se na ni z hlubin vesmír a zůstanou zde pouze ti, kteří trpí novou nevyléčitelnou chorobou. 99% z nich spáchá okamžitě sebevraždu. Ze zbytku se vyčlení dobrovolníci starající se o obsluhu pozorovacích stanic. Kolem jednoho šíleného režiséra se vytvoří smečka jemu podobných a v tu chvíli začíná první boj Hrdiny se Zlem.
Omlouvám se za chybu.
Po částečném utišení rozruchu se technici začali znovu zajímat o technické údaje neznámého objektu. Vtom se ale monstrum projevilo i jako něco jiného, než kus hmoty. Přímo proti přídi hvězdoletu se otevřel otvor, z kterého se vysunulo něco, co připomínalo chobot. Mělo to délku asi pěti kilometrů. Najednou z něho vylétla bílá koule a strefila se přímo do lodi. Lidé ale necítili žádný náraz. Jenom se okolo nich všechno rozzářilo bílým, oslepujícím světlem. Po vteřině se vše vrátilo do původního stavu, jen všemu živému, co bylo na palubě, se začalo dělat špatně. „Mě se zdá, jako by mi chtěla explodovat hlava." „Mě se to zdá taky a k tomu ještě ztrácím cit do nohou a rukou." Vzápětí všem byly opravdu utrženy hlavy a místo nich se na zčernalém krku objevil temně fialový dvanáctiboký hranol. Zbytek těla začínal kapalnět, ale než dosáhl úplně tekutého stavu začal se formovat do nízké dvanáctiramenné hvězdice. Z hlavy se vysunuly tři výčnělky a začaly blikat zelenofialovým a žlutorůžovým světlem. A hvězdolet se začal řítit do jakéhosi čtvercového otvoru v monstru.
Profesor se po dvou minutách své procházky předprostorem vrátil na hvězdolet. Naštěstí se dostal do svého těla, které se vrátilo z mimoprostoru. Rozhodl se oznámit hlavnímu koordinátorovi výsledek svého mnohaměsíčního výzkumu. Otevřel dveře. „Proboha! Co se to tu děje?" zvolal se zděšením v očích a s vlasy vstávajícími hrůzou.
Jan Antoš
Pokračování příště
Otec a syn Bassovi z Fort Landerdale v USA vytvořili televizi s plastickým obrazem. Jimi navržený systém 3-DTV tvoří jeden či více průhledných displejů z tekutých krystalů předsazených vlastní televizní obrazovce. Na ní se objevuje jen pozadí reprodukované scény, na průhledných displejích popředí scény. Obrazový záznam pro takové plastické video musí být tedy nejméně dvoustopý. Počet stop se řídí požadovanou hloubkou obrazu a počtem předsazených displejů. Vynález je uplatnitelný pro všechny americké i zahraniční televizní systémy včetně systému HDTV s vysokou rozlišovací schopností. Navržený postup se dá využít i pro třírozměrné pojetí počítačových obrazovek.
VTM 3/93
V Japonsku využili této virtuální skutečnosti k výcviku začínajících lyžařek. Když přijdete do takové „tělocvičny", uvidíte adeptku lyžařství v kombinéze uprostřed malé ohrádky. Stojí v lyžařských botách na simulátoru terénu, ruce na hůlkách. Na hlavě má něco jako velké brýle.
Lyžařka plně prožívá, jak jede ze svahu, přizpůsobuje se terénu, přenáší váhu z lyže na lyži, zatáčí, reaguje na to, co se vynoří vpravo, když pootočí hlavu na druhou stranu, vidí, co ubíhá nalevo.
A počítač přitom hlídá její námahu, jak se jí zvyšuje puls, zda prožívá obavu před strmým svahem.
Za pár lekcí „lyžování v myšlenkách" se z úplné začátečnice stane slušná lyžařka, která se může vydat do terénu.
Této metody virtuální skutečnosti se má používat i při výchově manažerů nebo při nácviku odolnosti vůči stresu.
Vesmír 1/93
Knížka je zvláštní i jinak. Z větší části (rozsahem) je možno příspěvky zařadit mezi utopie. Konkrétně jde o Zpáteční jízdenku, která klouže po povrchu naznačeného děje a která ve mně nezanechala žádnou paměťovou stopu, a Sílu hvězd, nejdelší povídku antologie, o které se chci rozhovořit trochu podrobněji. Podtitulek dílka zní Čapkovské novoromaneto. Já si však myslím, že je psáno spíše pod vlivem Arbesova Newtonova mozku. Tím však jakákoli podobnost s romanety končí. Tato povídka zřejmě vznikala v osmdesátých letech, době vrcholící studené války a rostoucího pesimistického pohledu na svět a možnost jaderného konfliktu, a je to na ní mohutně znát. Autor se s celou věcí vyrovnal po svém a já jsem si při čtení často kladl otázku, zda ona síla vychází z hvězd na obloze, či z těch pěticípých, často vkusně doplňovaných srpem a kladivem. Všechno však nakonec dobře dopadlo a naši opět vyhráli. Sláva!
Nejvíce se mi líbilo Milovala jsem tě,protože jsem byl hloupý. Jedná se o čtivou hříčku postavenou na skutečnosti, že každý člověk má právo svobodně se rozhodnout pro své pohlaví. Tato povídka pozitivně ovlivnila mé celkové hodnocení. V dalších dvou (Černé zrcadlo a Nepravděpodobná možnost) jsou použita celkem běžná témata o cestování v prostoru a v čase s pomocí prostředků vyspělejší mimozemské civilizace. A konečně Živá voda naznačuje možnosti pohádkové živé vody při léčbě a omlazování lidí.
Hodnocení: * 1/2
Neúspěšný mladý malíř se nachází v tísnivé finanční situaci - již několik měsíců neplatí činži. Nesloží-li bytné do večera dlužnou částku, bude násilím vystěhován. V této situaci si všimne inzerátu, ve kterém jakýsi vědec hledá pokusnou osobu. Náš hrdina se k němu v návalu zoufalství vypraví. A zde začíná příběh plný časových paradoxů, paralelních dějin, vědy a magie. Místy mi koncentrace a spojení výše jmenovaných témat připadají až přehuštěné.
Při ovlivňování minulosti lidstva se autor bohužel zaměřil pouze na dějiny Francie, ve kterých nejsem právě dvakrát zběhlý. Díky překladateli, který pod čarou vyjasňuje to nejpodstatnější, však zůstává i neinformovaný čtenář stále v obraze.
Celkový dojem: zábavné lehčí čtení na cesty či do čekáren.
Hodnocení: ***
Knížka je sestavena ze tří povídek klasika české fantastiky. V titulním Ďáblově prstenu se točí děj kolem vojáka Pařížské komuny, který se díky balónu a zásahu neznámých bytostí ocitne v současných Čechách. Dr. Souček se (obrazně) vydává po jeho stopách aby zjistil, že neznámý mluví pravdu. Kursk 7/6/43/1207 objasňuje čtenáři okolnosti, za kterých Rudá armáda zvítězila v největší tankové bitvě 2. světové války. V Kili nás autor seznamuje s vizí vzdálenější budoucnosti, ve které dojde ke značnému vzestupu teploty na Zemi. Na krátkém úseku životní pouti dvou mužů - mladíka v pozorovací stanici u sopky Kilimandžáro a jeho starého a unaveného šéfa - nás seznamuje s problémy našich potomků.
Pokud jde o fi, drží autor svůj standard a čtenáře nikterak nenudí. Co se týče sci, jeví se mi technika budoucnosti (v poslední povídce) z dnešního pohledu poněkud archaickou.
Hodnocení: ****
Farin je od malička díky své tělesné vadě poněkud zakřiknutý a v podstatě nemá žádné přátele. Ani jeho tajná láska jej nebere vážně. To ho však tím více nutí vrhat se do víru výzkumů, až se mu konečně podaří učinit kolosální objev - objev paprsků života a smrti. S jejich pomocí ohromí celý vědecký svět a poopraví svou tělesnou schránku.
Poté se zoufale vrhá z jednoho dobrodružství do druhého, mění občanství a cestuje po celé planetě. Na milovanou Martu ale zapomenout nedokáže. Vše se ke konci knihy v dobré obrátí a Arnoštova láska je vroucně opětována.
Příběh má spád, srší technickými nápady a zubem času je téměř nedotčen. Snad jen likvidace jedné z větví newyorkské mafie v závěru románu je poněkud přitažena za vlasy.
Místy mi připadá, že si autorka šetří dech do dalších dílů, místy děj letí jako splašený drak (což ovšem může být záměrné). Osudy hlavních aktérů jsou načrtnuty jen zkratkovitě, jakoby v divokém snu. Pokud jde o napětí, není o ně nouze. Najdou se však i místa nutící k zamyšlení a polemice.
Hodnocení: ***1/2
Přesto kniha není horší než předchozí, to jest, představuje v žánru sci-fi absolutní špičku a přesahuje jej. Hlavní zásluhu má na tom Heinleinův styl. Technika vyprávění ne nepodobná stylu Hammeta či Chandlera je samozřejmostí. V textu je však víc ironie, ba přímých karikatur současných amerických institucí.
Svět budoucnosti, v němž se pohybuje hrdinka Friday, umělá žena, se velmi liší od světů, které projektuje většina autorů fantastiky. Není lepší než současný, ale ani horší. Je stejný. Rivalita států a špionážních centrál, málo schopný ouřad, každodenní boj o peníze a vposledku o život.
Avšak Friday není v prvním plánu ani o tomto světě. Je o silné nesentimentální individualitě, která s nepřekonatelnou energií vítězí nad překážkami. Tvrdá v tvrdém světě, naprosto, a přitom citlivá ryze pozitivním způsobem. Individualita tvořící svůj život s hravou radostí, neporazitelná ve své podstatě, ačkoli prochází pekelnými zážitky. Nietzsche by zajásal, kdyby viděl, s jakou grácií Heinlein ztvárnil jeho ideál.
S úhlednou klasicky „paperbackovou" obálkou a v dobrém překladu podle mého menší literární událost.
Martin Komárek, MF Dnes
První číslo povídkového magazínu „The Magazine of Fantasy & Science Fiction", dodnes známého a uznávaného, vyšlo na podzim roku 1949. Jeho šéfredaktorem byl významný spisovatel SF Anthony Boucher (1911 ÷ 1968). Zásadou časopisu bylo, že dobrá SF musí mít kvality dobré literatury, a tak se F & SF brzy zařadil po bok o něco staršího Astoundingu. Spolu s časopisem Galaxy, který začal vycházet v říjnu 1950, pak vytvořili trojici pilířů SF v oblasti povídky.
Zásluhou A. Bouchera a jeho výběru děl a autorů si F & SF brzy získal významnou pozici. Již v prvních číslech vyšly povídky nejznámějších autorů SF (R. D. Bradburyho, E. Van Vogta, T. Sturgeona, J. Wyndhama a pod.), mnozí v něm debutovali (R. F. Joung, Chad Oliver, A. Davidson), vycházely tu však i povídky autorů hlavního proudu s fantastickými náměty (A. Christie, J. Vernea, M. Bulgakova, D. Defoa, J. Londona a mnoha dalších).
V časopise kromě povídek vycházejí i články popularizující vědu.
Časopis získal 11x cenu Huga jako nejlepší SF magazín, případně za nejlepšího editora, čtyřikrát za sebou získal cenu Locus (v letech 1977 ÷ 80), 2x Barloga a 2x cenu World Fantasy.
V průběhu 43 let publikovali na stránkách F & SF snad všichni významnější autoři SF. Magazín se ubránil pokušení vydávat romány na pokračování a specializoval se na krátké povídky a novely.
V roce 1992 tedy začal F & SF vycházet i v češtině jako dvouměsíčník. Loni vyšla 3 čísla a na letošní rok je v plánu dalších 6, z nichž první vyšlo počátkem března. Dá se očekávat, že si i u nás získá velkou oblibu čtenářů, tak jako v mnoha zemích světa.
I takto se dá vydělávat na popularitě Součkova jména: pod slamníkem se najde starý rukopis, jehož aktuálnost už dávno odvál čas (viz zprávy o nálezu Hitlerova těla Sověty v posledních 2 ÷ 3 letech), k tomu se přidají dvě sci-fi a bestseller je hotový.
George P. Walker: Ken Wood a perly královny Maub (Ivo Železný, 1992)
Vau! Šílenec z Kentucky, druhdy hollywoodský kaskadér, nyní pro změnu dobyvatel vesmíru a ničitel úkladů prokleté čarodějnice Scylly, opět přichází! Divoká, tříštivá fantasy, která kromě polykačů stránek zaujme i ctitele neokoukaných druhů imaginace: výpravné scény, přeludové obrazy, rychlé střihy a neustálý trysk vpřed. V záplavě SF novinek Walkera nepřehlédnete.
Frederic Pohl: Gateway (Laser 1992)
Gateway (Brána) je kosmické zařízení mimozemského původu „nabité" výkonnými loděmi (s cestami předem naprogramovanými - bohužel ne vždy i k návratu). Lidé s nimi zacházet neumějí, což jim ovšem nebrání je používat - ve stylu ruské rulety. Je to příběh o riziku a nadějích, ale především o ceně za štěstí. S velmi, velmi rafinovanou i působivou zápletkou. Snad nejlepší sci-fi vydaná u nás po listopadu 1989. Nenechte si upláchnout!
Minirecenze podle MF Dnes
Neměli bychom si nejdříve vysvětlit, co to je nebo lépe kdo to je Girgal? Vězte, že je to hlavní postava Křesadlovy knihy, a jak autor doufá, je to postava sympatická. Girgal je inteligentní bytost s kódovým označením 79-XVIII-71/XII. Nikdo však Girgalovi nikdy nevysvětlil, co jednotlivé skupiny čísel znamenají. Tyto záhady a mnoho dalších zajímavých věcí objasnil Girgalovi Hesse, fantastický tulák, prakticky stejná bytost jako Girgal, a tím dokonale a navíc trvale rozrušil Girgalův životní klid. Girgal začíná jednat jinak, než k čemu byl vytvořen a vyškolen. A není to pro něj žádný problém. Girgal je totiž skvělý výtvor posledních trumfů vědy a techniky, obdivuhodné dílo genetického inženýrství, školený navigátor, kterého v budoucnu čeká závažná kosmická mise. To všechno Girgal ví, a přesto touží po svobodné říši na zcela jiné planetě. K rozhodnutí, že se ji pokusí vyhledat, ho vede poznání zbytku jeho určení: má být do konce života ponechán v kosmické stanici.
Nebudeme prozrazovat celá děj Křesadlovy eskapády na způsob science fiction, chceme jen upozornit, že autorská fantazie Jana Křesadla se v této knize „vydováděla", že se to v příběhu hemží kpwekpwoky, posvátnými segmenty, kynanthropy, steniskomorfy, archihierofanty, že Jan Křesadlo vytvořil v knize jiný, vzdálený svět, s jinými bytostmi, s jiným jazykem, jiným časovým určením, jinými tabu, jinou filozofií světa. Povedlo se mu to dokonale.
Knihomol 2/93
PARCON 93
organizační konzorcium
ODDM - vila Doris
ul. 17. listopadu 2
787 01 Šumperk
Další setkání budou až do července vždy první pátek v měsíci. Pro ty, kdo nemají po ruce kalendář, to bude ještě 4. června.
Začátek vždy v 19.30 hod.
Uzávěrka příštího čísla fanzinu je 30.4.1993.
A jak tam pojedem‘?, nadhodila babička, měsíční příděl benzínu už máme vybranej. A navíc - cesty Severolabím prej nejsou zrovna dvakrát bezpečný. Tuhle v koloniálu řikala Vodičková, že její sousedka slyšela u doktora, že švagra jedný její známý, kterej tam byl na služební cestě, přepadli za bílýho dne. Prej pokáceli strom přes silnici, a když zastavil a vylez z auta aby to vomrknul, sesypali se na něj nějaký pobudové a všecičko mu sebrali. Řikala, že prej byl rád, že vyváz‘ holym životem. Řikala, že se nechal slyšet, že už ho za čáru nedostane nikdo ani heverem. Ale babi, nesejčkuj, přerušil otec rázně její výlevy. Samozřejmě že pojedem dostavníkem. Severovýchodo - Jihozápadní nadnárodní společnost dává na hromadný zájezdy slevu. Takže když pojedem všichni, bude nás rovnej tucet, a to už ta sleva platí. Kdo začne dneska večír stát frontu na jízdenky? No tak, nehlaste se všichni najednou! No tak si musim vybrat sám. První pude Ruda, vo půlnoci ho vystřídám já, v šest ráno nastoupí Karel - vomluvenku do školy ti napíše mamina - v deset začne babička, ve tři děda, ve vosum Marcela, vo půlnoci mamka, v šest ráno děda, v deset babička. Ta tam bude muset počkat do voběda, než příde Jarda ze školy. Po Jardovi nastoupim zase já, až se vrátim z práce. Na mě už by měla vyjít řada. Kdybych se ale nevrátil do rána do půl šestý, tak mě příde vystřídat děda. A na něj by to mělo vyjít v každym případě.
Tak to bysme měli, zamnul si taťka ruce a s představou krásného výletu blaženě usnul v křesle.
Všichni jsme se (až na nešťastné frontové bojovníky) převelice zaradovali. Do PRAHY! Dovede si vůbec někdo z vás představit tu nádheru? Ty paláce, hotely, bulváry, bouráky! Jedním slovem - Ráj! To až řeknu klukům ve škole! Ti budou valit! Kraus se onehdá vytahoval, že byl v Plzni. Phe - co je Plzeň? Umouněný státeček kdesi v Rakousích nebo tam někde. Praha - to je jiné kafčo. Tam ještě nikdo ze třídy nebyl.
Cestou do i ze školy jsme se stavovali u kanceláře Severovýchodo - Jihozápadní a sledovali, jak zástupci naší rodiny úspěšně postupují ve frontě. Byly to dny plné napětí a radostného očekávání.
V pátek bylo sice šestnáctého, ale pro naši rodinu to byl ten nejčernější pátek v celé její dlouhé historii. Ve Kbelích - Letňanech totiž vypuklo povstání. Fronta národního osvobození Letňan povstala se zbraní v ruce proti (jak tvrdil její mluvčí) dlouholetému útisku ze strany kbelocentrické kliky. Žádali okamžité vymanění Letňan z područí kbelských šovinistů. V rámci svého spravedlivého boje (a hlavně proto, aby na sebe upozornili svět) přerušili veškeré pozemní spojení s Pražským společenstvím od severovýchodu. Podnikali i diverzní akce v Severolabském markrabství, jelikož tvrdili, že Severolabí dodává zbraně Kbelské pravidelné armádě, která je používá k útisku letňanské národnostní menšiny na území Kbel.
Cesta za těchto podmínek se rovnala sebevraždě. Nehledě na to, že všechny státy sousedící s Kbely - Letňanami uzavřely okamžitě z obavy před pronikáním teroristů na jejich území neprodyšně státní hranice.
A to už byl taťka ve frontě druhý! Když se to dozvěděl, zmuchlal kšiltovku a znechuceně odešel domů.
Tam vládlo téměř hrobové ticho. Jen rádio vyšeptale přinášelo poslední zprávy. Všichni smutně poslouchali informace o postupu povstalců na hlavní město. To se muselo stát zrovna v době, kdy se situace ve vroucím českém kotli uklidňovala a vyvíjela k dohodě o vzájemné spolupráci a hospodářské pomoci, nehledě na možnost vzniku Českého společenství národů. Tím aktem násilí byla všechna kola klatovských jednání prakticky anulována. Alespoň to tvrdil zasvěcený pozorovatel přizvaný do redakce.
Copak Klatovy, ale co já teď řeknu klukům ve škole?
Trosky / 4.číslo / 1993
Šéfredaktor: Zdeněk Töpfer
Editor: SPELL602
Vydavatel: Klub J.M. Trosky Mladá Boleslav
Cena výtisku: pro členy KJMT zdarma
Náklad: několik výtisků
Zpracovalo DTP studio MaPes
Zpět k Troskám