Padl návrh, aby každý napsal či vybral ze zásob nějakou svoji povídku a přinesl ji. Tyto rukopisy okopírujeme a postupně by si je měli všichni přečíst - tedy taková malá literární dílna.
Na programu příštího večera je křeslo pro autora. Usedne do něj náš nejúspěšnější a nejplodnější autor - J. T. Pelech.
datum položka příjmy výdaje
zůstatek
---------------------------------------------------------------------------
4.12.92 příjem ze vstupného - 17 lístků 340,- 340,-
V. Ríšovi a I. Adamovičovi za cestu 150,- 190,-
hostům I. A. a V.R. za občerstvení 24,50
165,50
23.1.93 tel. do redakce Ikarie a telegram
M. Zhoufovi 25,25 140,25
3.2.93 poplatek ze vstupného MÚ - 20 % 49,- 90,25
10.3.93 inzerát ve "Ventilu" (Pulchartovi) 90,- 0,25
datum položka příjmy výdaje
zůstatek
---------------------------------------------------------------------------
členské příspěvky 1440,- 1440,-
prodej fanzinů 30,- 1470,-
půjčování knih 45,- 1515,-
visačky 436,80
1078,20
knihy 505,- 573,20
poštovné 163,- 410,20
obálky 50,- 360,20
Vesmír č. 8/1993
Snímky ROSAT poprvé dokonale zmapovaly kosmickou páru, již do prostoru vrhl výbuch hvězdy v souhvězdí Vela, 1500 světelných let od Země. Ta před 15 tisíci lety praskla jako propíchnutý balónek a vrhla do vesmíru rychlostí 30 000 kilometrů za sekundu svůj plynný obal. Žhavé ohnisko supernovy uvolnilo během několika dní takové množství energie, kolik hvězda vyslala v průběhu předchozích několika miliard let. Přestože od této náhlé sluneční smrti uplynula již taková doba, plynové mraky, které se toulají dálkami vesmíru, jsou stále několik miliónů stupňů horké.
Profesor Joachim Trümper z mnichovského Institutu Maxe Plancka, jenž projekt ROSAT vede, byl snímky tak nadšen, že cáry plynových mraků nazval "nejnádhernějším rentgenovým zdrojem v kosmu".
S pomocí ROSAT se také podařilo poprvé rozložit na jednotlivé bodové rentgenové zdroje tři čtvrtiny zdánlivě neohraničených "zářivých mlh". Téměř bez výjimky jde o quasary, objekty sršící energií, jež se nacházejí na samém okraji vesmíru.
Nadšení profesora Trümpera je pochopitelné, neboť satelit ROSAT v ceně 560 miliónů marek již přesluhuje druhý rok a dosud se mu žádný "sólokapr" nepovedl.
Reflex č. 39/1993
TIME č. 32/1993
TIME č. 23/1993
Jako každá kronika, působí i tato poněkud nezáživně. Čtenářovi se před jeho zraky odvíjí příběh, aniž by se autor byť jen pokoušel vtáhnout náhodného pozorovatele do děje. Vše je předem dáno, hrdinové se ubírají ke konci příběhu bez zvláštních překvapení. Spousta věcí je pouze lehce naťuknuta a ponechána svému osudu s poznámkou, že stejně nemají s vyprávěním co do činění (proč se potom o nich autor vlastně zmiňuje?). Shrnuto do jedné věty: Ziemkiewicz není Sapkowski.
Ještě stručně z děje. Hrebor podivín je člověk bez vůle, muž bez plánů do budoucnosti. Za jeho povahu může částečně blíže neurčená zlá bytost, která Hreborovi těsně po jeho narození vyměnila srdce za srdce dívky. Proto Hrebor odmítá násilí a protlouká se životem, jak se dá. Okolnostmi je přiveden ke změně postojů, čímž dospěje až k tragickému konci. Poklady stolinů leží v rozsáhlém podzemním komplexu v horách. Jejich původní majitelé postupně ztrácejí na síle, denně umírá spousta stolinů a žádní noví se již nerodí. Jeskyně opanovávají zástupci Zla a jedinou účinnou zbraní proti nim je nasazení chrabrých bojovníků z řad lidí.
Hodnocení: **
S technickým vzděláním je ale autor poněkud na štíru (například z rozpolcené lebky jakéhosi androida se vysype spousta plošných spojů, elektronických součástek a podobných hloupostí). Promineme-li mu tuto drobnou vadu na kráse, můžeme bez uzardění prohlásit, že jinak již nemá tato knížka větších nedostatků (pokud ovšem nejsme horlivými zastánci čisté magie a ostatních propriet klasické fantasy).
Nyní již k ději samému. Na jedné planetě v souhvězdí Hydry se děje něco nekalého. Přestože je prokazatelně plná zeleně a života (s největší pravděpodobností i inteligentního), všechny průzkumné sondy na ni vyslané hlásí, že na planetě není nic než písek. Neuspěje ani první lidský výsadek. Navrátivší se průzkumník tvrdí, že neviděl nic než písek. Bližší údaje není možno zjistit ani s pomocí hypnózy. Paměť výsadkáře je důkladně vymazána.
Proto se vedoucí představitelé společenství inteligentních bytostí ve vesmíru rozhodnout vyslat tam muže zvláště odolného proti účinkům hypnózy - kapitána Setniho. Ten je důkladně připraven a vybaven pro jakoukoli předvídatelnou a několik nepředvídatelných situací. Úspěšně přistane a celkem rychle proniká do života na planetě. Přestože lidé zde žijí v období středověku, Setni se postupně setkává s mnoha projevy technické civilizace, které si domorodci vysvětlují jako následky působení magických sil.
Přes mnohá strádání, nástrahy, útrapy a nebezpečenství se nakonec kapitán Setni propracuje ke šťastnému závěru a spokojeně odlétá podat hlášení o splněném úkolu.
Hodnocení: ****
Sympaticky taktéž působí četné vysvětlivky, jimiž je neznalému čtenáři vysvětlováno vše, o čem jsme se ve škole nejspíš neučili (jinak bych si to přece pamatoval). A v neposlední řadě je příběh doprovázen mapkami území, na kterých se odehrávají osudy jeho aktérů.
Pierre Barbet zůstává věrný svému stylu a stejně jako v příběhu o psyborzích, i zde se pohybuje na pomezí sci-fi a fantasy. Rytířský řád templářů je založen na popud mimozemšťana, který na Zemi ztroskotal a nemůže se tudíž vrátit na svou rodnou planetu. Rozhodne se tedy využít vzniklé situace a za pomoci bojového řádu ovládnout Zemi a připravit ji tak na připojení do mohutné mezigalaktické říše.
Za to, že mu templáři dodávají stravu, nabídne jim finanční a technické zabezpečení výpravy do Svaté země. Svěří rytířům speciální vysílačky (ve tvaru sošky znázorňující jeho samotného) a ruční jaderné granáty. Takto vybaveni a pod vedením zkušeného stratéga Guillauma de Beaujeu dobývají postupně Palestinu, Mezopotámii, střední východ a rozsáhlou mongolskou Čínskou říši. Bafometovi (tak se jmenuje onen mimozemšťan) již nestojí nic v cestě k ovládnutí Země. Nebo snad ano? Přečtěte si sami!
Hodnocení: ****
Onen dlouho očekávaný muž se narodí v Anglii v jednom starobylém rodu, jehož původ sahá až do doby té nešťastné vraždy, navíc je jeho prapředek oním zavražděným.
Když Leo (tak se jmenuje výše zmíněný potomek) dospěje, je mu předána otcova pozůstalost spolu s výzvou, aby se vydal za tajemnou kráskou do nitra černého kontinentu. Leo samozřejmě vyráží, a tím zahajuje poutavý příběh plný napětí, tajemných sil, krvelačných domorodců a krásy žen.
Příběh je psaný lehce, čtivě a bez logických přemetů. Tak nějak by mohl vypadat vzor dobrodružného příběhu. Vadí mi jen zarytá zkostnatělost Leova poručníka, vychovatele a průvodce dobrodružstvími. Jako pravý Angličan lpí na dogmatech a tradicích současnosti a má-li připustit existenci něčeho nového, musí vynaložit značné úsilí a podstoupit tuhý vnitřní boj. Druhá kritická poznámka se týká charakteru Ayeshi. Je totiž děsně nafoukaná a každému kolem neustále vnucuje, že je nejkrásnější. Že stačí jeden pohled na ni a kterýkoli muž se do ní zamiluje bez ohledu na věk nebo rasu. I když je to zřejmě pravda, nemusí to čtenáři vnucovat na každé druhé stránce. Bohatě by snad stačilo na každé třetí.
Hodnocení: ***1/2
Ve městě vznikají problémy s reprodukcí lidí, protože čím dál tím více mužů je neplodných. Proto jsou lidé postupně nahrazováni tzv. umělými, androidy, vytvořenými a ovládanými hlavním městským počítačem. To vede tři ženy z města k rozhodnutí vydat se do království divokého muže a vrátit se s potomkem pod srdcem.
Příběh je z těch, které se čtou jedním dechem, protože autor promyšleně dávkuje napětí a rozkládá hlavní děj na několik proudů. Nechybí ani zásah zvenčí, postupná gradace směrem ke konci a pompézní vyvrcholení.
Má jediná kritická poznámka se týká bezodpadových technologií. Toto roztomilé slovní spojení se v ději objevuje na můj vkus příliš často. Navíc je to jeden z hlavních důvodů (ne-li nejhlavnější), kvůli kterému chtějí do města proniknout ti zvenčí.
Hodnocení: ***1/2
První stopa vede do Latinské Ameriky za králem výrobců a pašeráků drog a i jinak pochybným individuem (kam jinam). Spolu s Mortonem čtenář pochopí, že směr cesty byl správný, cílová osoba již nikoli. Sám drogový král má totiž problémy s nepříjemným sousedem.
Příběh se v první třetině víceméně přidržuje šablony špionážních románů, v druhé části přechází do kulis Indiana Jonese. Nechybí zde vysušená nebo rozkládající se těla obětí, tajemný chrám (zde pyramida) obydlený nepříjemným monstrem, nášlapné pasti, kouzelné sošky a podobné propriety.
Podtrženo a sečteno - jedná se o koktejl smíchaný z notoricky známých příběhů. Řemeslně je zpracován na celkem přijatelné úrovni, takže se čtenář nenudí.
Ještě jedna připomínka: nelíbilo se mi, jak autor popisuje bratrskou spolupráci FBI a CIA, když z mnoha amerických filmů přece každý ví, že tyto dvě státní organizace spolu bojují téměř na život a na smrt.
Hodnocení: **1/2
Tajemství řeky je tak zmatené, že jsem se musel v textu několikrát vracet, abych byl stále jakžtakž v obraze. Děj se odvíjí částečně v cca. 4. stol. L.P. a částečně v současnosti. O co tam jde, to je ono tajemství, které jsem do konce nepochopil. Souhvězdí brouka se odvíjí v ještě více časových a prostorových rovinách, které se chvílemi navzájem prolínají a ani zde se mi nepodařilo odhalit jeho smysl. Efébovy ruce zřejmě patří do soudku postkatastrofických děl, ani zde jsem nepochopil, proč vlastně byly napsány.
Poslední povídka, Fortunat, syn blesku, pojednává o osudech jedné římské rodiny na přelomu letopočtů a o výpravě Římanů do Ameriky. Je to druhá nejzdařilejší v této sbírce a mně pomohla nabrat duševní rovnováhu před definitivním odložením knížky ad acta.
V předmluvě se Ondřej Neff mimo jiné zmiňuje i o tom, že pan Luhan byl žákem Ludvíka Součka. Asi v jeho škole buď nedával příliš pozor nebo často chyběl.
Hodnocení: *
Štýl knihy je trošku neurčitý, neradil by som to jednoznačne ani do sci-fi, ani do fantasy. Hlavný hero, tzv. "Delegát prázdnoty", nepoznal svojich pravých rodičov a bol vychovávaný mierumilovnými obyvateľmi planéty Gilead.
Všetko by bolo bývalo OK, keby sa jedného dňa u nich neobjavili piráti a neuniesli Dela (toť skratka, ktorú si dal sám) so sebou. Cestou vypukne maličký konflikt medzi Delom a jedným z pirátov, pričom pirát na následky stretnutia umiera. Tak začína Delova kariéra bojovníka (nikto netušil, že taký chalan zlikviduje starého profíka v zabíjaní).
Na Tarquine VII, kde je Del predaný medzi gladiátorov do arény, sa pokúša stať sa najlepším a vybojovať si tak slobodu (a konečne sa vrátiť domov). Tento problém nakoniec vyrieši.
Aby sa vrátil, potrebuje kozmickú loď, alebo prachy. Preto sa nechá najať ako ochrana kozmickej lode. Tu vás možno prekvapí, že v dobe kozmických lodí a osídlenia Galaxie sa v osobných súbojoch používajú nože alebo staré dobré 6-ranové kolty. Vysvetlenie na seba nenechá dĺho čakať. Ďalší dej je akoby z filmu o siedmich statočných. Jeden holohlavý, jeden frajer s nožmi, všetci dobrí pistolníci, idú zachrániť ubohú poľnohospodársku planétu pred zlými pirátmi.
Samozrejme dobro zvíťazí, aj keď to prežije len Del a ešte jeden chlapík zo skupiny. Del prijme funkciu krála a všetci žijú ...
Nie, chválabohu také sladké to zas nebolo a je tu ešte maličká zápletka. Zatiaľ čo prvá časť sa zdála pomerne neutrálna, druhá ma totálne sklamala. Zdá sa, že Morressy dobrý v poviedkach je dosť slabý v dielach väčšieho kalibru a iného zamerania.
Hodnotenie: max **1/2 (pri všetkej úcte k Morressymu)
"Nad rodem Orma Silného visí kletba. Vládce elfů mu unese syna a vymění ho za dítě skřeta. Obě děti vyrůstají v cizím prostředí: člověk u elfů a skřet mezi lidmi. Drama vrcholí ve válce mezi královstvím elfů a podzemní říší skřetů. V ní se oba hrdinové utkají v závěrečném boji.
Je to drsný a krutý příběh blížící se svým podáním ke starým skandinávským ságám. Poul Anderson se tímto románem hrdě hlásí k odkazu svých vikingských předků a vytváří chmurný protiklad k Tolkienovskému pojetí fantasy."
Súhlasí do bodky. Ten, kto čaká Tolkiena, bude možno sklamaný, ale aj tak, prečítajte si to.
Hodnotenie: ***1/2
"Pes a drak prchající z města. Touto nadsázkou na obálce knihy se čtenářům nabízí nevšední příběh Stephana Abbeyeho, nesmělého syna velké filmové hvězdy, který přichází do Země smíchu nejen proto, aby vzkřísil obraz svého oblíbeného spisovatele, ale aby našel povolání, ze kterého by nemusel utíkat zpět ke svým dětským hrdinům ....
Thriller Země smíchu ... v sobě kombinuje nejen prvky sobě vlastní s prvky klasických detektivek, ale najdete zde i motiv bravurně balancující mezi lákavým sci-fi a fantasy příběhem nevšedních kvalit."
Uff, to autor toho pokecu balancuje kdesi, ale dielo obsahuje minimálne prvkov fantasy a sem tam nejaký prvok sci-fi (v podstate len jeden, i keď zaujímavý - vytvorenie mestečka na základe toho, čo autor napíše a pokuse zachrániť toto mestečko po autorovej smrti).
Postupne sa totiž stávajú veci čoraz nepresnejšie a viac odlišnejšie od toho, čo kedysi napísal autor, a tak vypuká panika a snaha zachrániť sa. Ako? To si už prečítajte, ale pozor: "Nejde o čisté sci-fi ani fantasy"
Hodnotenie: ***
Na začátku si můžete vybrat jeden ze tří rodů, a sice z Harkonnenů, Ordosů a Atreidů. Hru Dune 2 považuji za druhou nejlepší strategickou hru, která kdy dosud vznikla (po Civilization). Stejně jako Civilization je zpracována v dvourozměrné grafice, kde všechny své i protivníkovy vojenské jednotky a budovy vidíte zhora. Hra je celkově výborně zvukově i graficky provedena.
Na začátku prvního kola máte pouze omezené možnosti stavby budov a bojových strojů. Postupem času, jak se propracováváte do vyšších a vyšších kol, můžete stavět a vyrábět větší množství nově vynalezených bojových strojů. Velice důležitý je stav vašeho konta. Peníze získáváte těžbou a prodejem koření, které je na radarové mapě označeno červenou barvou. Pohyb v poušti vám ztěžují píseční červi, ale pokud jste vynalézaví a máte dobré nápady, můžete červy využívat ve svůj prospěch k ničení nepřátelských jednotek.
Od předposledního kola máte po vybudování vědeckého střediska (Ix) už k dispozici speciální zbraně. Další stavbou, dostupnou až od předposledního kola, je palác. Po postavení paláce máte k dispozici další speciální zbraně zdarma. Tyto zbraně zvyšují vaše šance při boji s nepřítelem.
Každý rod má jiné charakteristické zbraně s ohledem na jeho vlastnosti. Každý má své výhody a nevýhody, takže nelze jednoznačně říci, který z nich je nejlepší.
Myslím si, že pokud budete průběh hry často ukládat, určitě se vám ji po několika dnech a probdělých nocích podaří dohrát až do konce. Doufám, že brzy zase vznikne stejně kvalitní hra, jako je Dune 2.
Hodnocení: ****1/2
[husband of Janet Asimov]
Reprint exkluzívně vypravené publikace z Edice záhad, jejíž první vydání zaznamenalo mimořádný čtenářský úspěch. Zamýšlí se nad tajemnými zářícími objekty, které se čas od času objevují nad naší zemí. Zajímavé postřehy vědců i laiků činí knihu velice poutavou.
Ray D. Bradbury: Sloup ohně, Polaris, váz., 260 s., 75 Kč
Tato sbírka povídek slavného amerického spisovatele obsahuje především jeho horory z konce čtyřicátých let a ze začátku let padesátých, které vesměs u nás ještě nebyly vydány. Kniha je rozdělena do tří oddílů, nazvaných podle zaměření jednotlivých povídek "Lidé" (povídky Zasažen žárem, Skleněná nádoba, Vítej a sbohem, Další v řadě), "Elliottové" (kromě již dříve vydaných povídek Strýček Einar a Dubnová čarodějka, povídky Rodinná slavnost a Cestovatelka, které doplňují cyklus o zvláštní rodině upírů, čarodějnic a vlkodlaků) a "... a ti druzí" (např. povídky Ohnivé balónky či titulní novela Sloup ohně). Předmluvu ke knize napsal Roman Lipčík.
Poslední autorova publikace byla námětem pětadvacetidílného televizního seriálu natočeného společností SAT1, jehož uvedení připravuje i Česká televize. Shrnuje staré a přináší nové Dänikenovy teorie o přítomnosti mimozemšťanů na naší planetě.
Erich von Däniken: Boží šok, váz., první vydání, 69 Kč
Strhující dokument s barevnými i černobílými fotografiemi, vydávaný najednou v sedmnácti zemích světa, přináší nové autorovy triumfy do sporu o existenci mimozemských civilizací.
Frank Edwards: Nejzáhadnější ze záhadných, váz., první vydání, 49 Kč
Další soubor nevysvětlitelných událostí, které vzbudily zájem nejširší veřejnosti i specialistů nejrůznějších oborů.
Frank Edwards: Největší záhady světa - Superzáhady a zázraky, váz., první vydání, 49 Kč
I tentokrát půjde o neuvěřitelné, ale přesto zdokumentované události a příhody, které svého času šokovaly miliony lidí na celém světě.
Své příspěvky do našeho fanzinu, čitelně napsané nebo ještě lépe na disketě, předávejte či posílejte Z. Töpferovi.
Na přípravě tohoto čísla se podíleli Richard Fašang, JAP, -jtp- a Z. Töpfer.
Jako první prolomil vzájemné mlčení Martin: "Zajímalo by mě, jak ten člověk vypadá."
"Copak na tom záleží?" ozvala se Marta a zamyšleně sledovala špičky svých černých lodiček.
"Řekl bych, že to bude zcela obyčejný člověk, někdo jako ty nebo já, někdo, kolem koho bych prošel bez povšimnutí, kdybych nevěděl, o koho jde. Možná, že jsme ho už někdy někde potkali."
Potemnělý pokoj osvětlovala všudypřítomná 3V a prázdnými místnostmi se hnal hlas moderátora Iana Smisse: "Dobrý večer, vážení přátelé. Po krátké přestávce na reklamu jsou tu opět vaše Hlavní zprávy. Stručně ze světa. Ve Walesu aktivisté Ligy za čisté prostředí zablokovali všechny vjezdy do hlavního závodu chemického koncernu Revlon. Novým držitelem Nobelovy ceny míru se stal hudební skladatel Joran Šamir. Uragán Eve zasáhl Šalamounovy Ostrovy. Nyní k některým zprávám podrobněji. Jak nám ..."
3V náhle pohasla a utichla. V místnosti tedy přeci jenom někdo byl. V jediném kusu nábytku - kolečkovém křesle s elektromotorkem - se krčil podivný tvor vzdáleně připomínající člověka. Nejnápadnější na něm byla příliš velká hlava, která musela být podepřena speciální konstrukcí upevněnou k jeho tělu. Ač vyhlížela dosti nepřirozeně, nepůsobila na případného pozorovatele odpudivě. Mohly za to zejména dvě temně hnědé, kulaté velké oči, bystře těkající z místa na místo a všímající se každé, byť sebenepatrnější, drobnosti. Jejich hloubka prozrazovala silný intelekt majitele. Zbytek těla nestál ani za řeč. Jedna paže končila kousek pod ramenem. Druhá, svírající vysílač dálkového ovládání, byla značně pokřivená, takže připomínala nějaký bizardní samorost. Drobné tělíčko se ztrácelo v záplavě polštářování křesla. Nohy neměl onen tvor vůbec.
Opatrně položil dálkové ovládání do pouzdra připevněného k opěrce křesla, vzal za křížový ovladač a rozjel se do sousední místnosti. Zaparkoval u počítače a dal se do práce ...
Druhého dne se ve všech novinách a na plakátových plochách v každém městě Prvního světa objevila tato zpráva:
"Vážení občané, milí předci!
Současná situace ve světě dospěla k rozhodujícímu, zlomovému bodu. Již není možno ukrývat se před skutečností. Nadešla doba, kdy je třeba pohlédnout pravdě zpříma do očí.
Nikomu z vás, milí spoluobčané, jistě neunikl fakt, že život na naší planetě se den ode dne mění. Tyto změny jsou tak prudké, že mnoho živočišných druhů nás opustilo navěky. A každým okamžikem odcházejí další a další. To je nepopiratelný fakt. I nám je to velmi líto.
Na druhou stranu si však málokdo z vás povšiml, že ruku v ruce se zánikem starých forem života dochází k metamorfóze těch přizpůsobivějších. Nejrychleji si zvykají nejjednodušší organismy a již dnes existuje mnoho rostliných i živočišných druhů, které se úspěšně vyvíjejí v silně radioaktivně nebo chemicky zamořeném prostředí. Životu v nových podmínkách se přizpůsobují ale už i vyšší živočichové. Koneckonců - my jsme toho důkazem.
Mluvíme k vám jako vaši potomci, jako lidé budoucnosti. Děkujeme vám za vývoj atomové bomby, děkujeme vám za používání chemických zbraní, děkujeme vám za takzvané ekologické katastrofy. Je toho ještě spousta, co vedlo k našemu přerodu, zbytečně bychom ale ztráceli čas podrobným výčtem. Postačí, když vás seznámíme s jedním statistickým údajem. Podle posledního výzkumu Mezinárodní organizace zdraví dosáhl letos poměr nejrůzněji zmutovaných lidí k takzvané zdravé populaci plných dvaceti procent. Ano, každý pátý obyvatel naší planety již nastoupil cestu k novému druhu.
Milý předci, ještě jednou vám děkujeme za vaši pomoc.
Vaši
Zástupci Nového Lidstva."
Jorana probudil hluk, tak nezvyklý v tuto včasnou dobu. Dlouho do noci pracoval na nové symfonii, takže zmožen opět usnul před monitorem. Křik, přicházející zvenčí, ho vyrušil z příjemného snění natolik prudce, že vzápětí zapomněl, co se mu vlastně zdálo. Roztrpčeně přijel k oknu vedoucímu na ulici a odhrnul kraj záclony. Před svým domem spatřil snad tisícihlavý vlnící se dav lidí. Lidé se mezi sebou o něčem hlasitě bavili a živě gestikulovali.
V prvním okamžiku Jorana napadlo, že mu přišli jeho příznivci poblahopřát k udělení Nobelovy ceny, vzápětí ale pochopil, že je přivádí zcela jiný důvod. Několik lidí, kteří stáli těsně u plotu jeho zahrady, si všimlo pohybu uvnitř domu a hned na to upozornilo ostatní. Joran zaslechl několik výkřiků: "Támhle je, mutant jeden!", "Na něj!" a "Zabte ho, kripla!"
Chvíli poté přiletěly první hroudy. Tato salva ještě popadala kousek od domu. Joran vyrazil k telefonu. Již dlouho mu přátelé radili, aby si pořídil přenosný přístroj, jeho koupi však stále odkládal.
Když zastavil u telefonu, uvědomil si, že nezná číslo na policii. Proto se rozjel k počítači, aby je zjistil.
Dav mezitím povalil plot a rozlil se po zahradě. Desítky nohou dupaly po vzácných květech, kopaly do svěží zeleniny.
Horečnatě listoval v seznamu. Na okna začaly bubnovat hroudy. Kamení naštěstí nebylo po ruce. Ozvaly se rány do dveří. Konečně nalezl, co hledal a vyrazil zpět k telefonu.
Obléhatelé mezitím obsadili všechna strategická místa. Našlo se i několik vůdců, kteří usměrňovali dav potřebným směrem. Kdosi odkudsi přinesl asi dvoumetrový trámek, kterého se okamžitě chopilo několik ochotných rukou.
Zvedl sluchátko, položil ho na stolek a vyťukal číslo. Rány do dveří nabraly na razanci. Konečně se ve sluchátku ozval vyzváněcí tón. Joranovi připadala každá sekunda dlouhá jako století.
Beranidlo, rozkývané třemi muži, udeřilo do dveří. Ty lehce zapraštěly, odlétlo několik třísek, dveře však pro tentokrát vydržely. Druhá skupina se nahrnula pod terasu a po pyramidě z těl začaly vystupovat první odvážlivci.
"Haló, policie, u telefonu seržant Beer," ozvalo se ze sluchátka. Joran se je pokusil rychle uchopit. Jeho nemotorná ruka mu ale vypověděla poslušnost. Zavolal proto z plných plic: "Pomozte mi, prosím. Je tu kolem spousta lidí a snaží se dostat dovnitř."
V tu chvíli se stalo několik věcí najednou. Pyramida pod terasou se zhroutila dříve, než ti z jejího nejvyššího patra dosáhli kýženého cíle. To ještě více rozproudilo i tak značně pěnící krev. Seržant Beer znechuceně zavěsil. Dveře povolily.
První vlna pronikla dovnitř. Joran nechal telefon telefonem a vyrazil směrem ke garáži. Chtěl se pokusit o únik za pomoci svého vozu. Podařilo se mu projet do garáže a přibouchnout za sebou dveře. Tentokrát děkoval tomu, že nedbal na rady přátel, aby nenechával klíčky od vozu v garáži.
Když se skupina u terasy dozvěděla o prolomení hlavního vchodu, vydala se ve stopách prvního voje. Ten mezitím prohledal a zpustošil všechny místnosti, až dospěl k posledním zamčeným dveřím.
Joranovi se celkem bez obtíží podařilo otevřít dvířka a nasednout. Teď musel udělat několik věcí rychle za sebou: nastartovat, dálkovým ovládáním otevřít garážová vrata a okamžitě vyrazit.
Vystartoval ve chvíli, kdy dveře do garáže vyletěly z pantů a narazily do boku auta. Vrata se otvírala velmi pomalu. Tak dlouho čekat nemohl. Sešlápl plynový pedál až k podlaze, ucítil pach spáleného spojkového obložení a zaslechl kvílení pneumatik.
Daleko však nedojel. Hned za vraty narazil do hráze z lidských těl. Zem, kapota i sklo se zbarvily prvními kapkami lidské krve...
Překlad: - jtp -
Situace na hranicích se značně přiostřila. Denní počet nájezdů ze strany Půlnočního císařství přesáhl únosnou míru. Parlament Polední republiky byl nucen povolat první dva ročníky záloh a vojákům základní služby prodloužit službu o šest měsíců. Prozatím to všichni chápali a bez reptání konali svou občanskou povinnost.
Všežravci (tak se jmenovali obyvatelé Půlnočního císařství) útočili na dvou frontách. Tou první, zřejmou, byla hranice s nepřítelem, tou druhou, skrytou, byl jeho týl. Neúnavní superagenti a největší mozky všežravců se spojili, aby rozložili nenáviděné vegetariány (tak se jmenovali obyvatelé Polední republiky) zevnitř.
Do konečného krachu říše na severu zbývalo skutečně málo. Bez zdrojů a zásob, rozložených z vnější strany jejích hranic, vydrží podle nejoptimističtějších předpovědí maximálně šest měsíců. Pohraniční šarvátky nic neřešily. I když při nich přicházelo o život velké množství hladových krků, odčerpávaly značné dávky cenné energie.
Ocitáme se na přísně tajné poradě Císařské rady. Právě má slovo maršál Krieger: "Vážené dámy a pánové, jistě víte, že jsme se ocitli na okraji propasti. Nemáme už mnoho času. Okolnosti nás proto nutí přistoupit k nejkrajnějšímu řešení. Hlavní štáb po důkladném rozboru našich i nepřítelových možností vypracoval plán ofenzívy. Prosím o mapu." Odmlčel se a vyčkal, až se na stěně za ním objeví mapa světa. Když se tak stalo, měli všichni zúčastnění možnost spatřit různobarevné plochy a šipky. Popravdě řečeno, nikdo se v té čmáranici nevyznal. (My si můžeme interně říci, že ani sám maršál na tom nebyl o moc lépe.) Když se všichni dosyta vynadívali, pokynul maršál skrytému promítači a pokračoval. "Právě jste měli možnost spatřit podrobný plán prvních tří vln ofenzívy. Doufám, že si tyto informace necháte pouze pro sebe. Děkuji vám za pozornost."
Po maršálu Kriegerovi řečnilo ještě několik jeho přisluhovačů, kteří vesměs nadšeně souhlasili se svým nadřízeným. Po přestávce vystoupil zástupce druhého křídla Rady, mecenáš vědy, průmyslník Kohn: "Vážené dámy a pánové, se zaujetím jsem vyslechl názory našich přátel z armády a jsem nucen prohlásit, že na podobnou grandiózní akci nemáme dostatečné prostředky. Jak jsem pochopil, plán maršála Kriegera počítá s operacemi, trvajícími bezmála dva měsíce. To je však poněkud dlouhá doba." Z levého křídla auditoria se ozvalo nesouhlasné mručení. Několik horkokrevnějších důstojníků dokonce povstalo.
Pan Kohn se nenechal vyvést z míry a klidně pokračoval. "Já zastávám názor, že pokud nepřistoupíme na mírové dohody s vegetariány, ..." Tentokrát byl přerušen lomozem z obou křídel. Blahosklonně pokyvoval rukou a vyčkával, až se většina přísedících uklidní. Poté pokračoval. "... což samozřejmě nepřipadá v úvahu," rozhlédl se přísně po auditoriu, které nyní zcela umlklo, "zbývá nám ještě možnost skryté války. V čem spočívá její princip? Je založena na rozkladu nepřítele zevnitř, na útoku na jednotlivé členy jejich společnosti. Jistě nikdo nepochybuje o tom, že většinu lidí zdrtí více zpráva o smrti jednoho člověka, kterého osobně znal, než tisíců pro něj naprosto neznámých vojáků, kteří nota bene mají smrt při obraně vlasti v popisu práce." S tím nezbývalo, než souhlasit. Pan Kohn se napil jakési perlivé tekutiny nažloutlé barvy a dodal. "Vědci z mého výzkumného ústavu v poslední době usilovně pracovali na prostředku, který by nám měl pomoci ovládnout zbytek světa. Troufám si prohlásit, že svůj úkol beze zbytku splnili. Ostatně - o výsledku jejich práce se budete moci přesvědčit v několika příštích minutách. Vážené dámy a pánové, děkuji vám za pozornost a prosím o slovo profesora Kowalika, kterého jsem, s laskavým svolením pana předsedy, přizval na dnešní poradu."
Nově příchozí překvapil téměř všechny přítomné, některým dokonce jeho zjev vyrazil dech, což spravilo několik dobře míněných štulců do zad. Profesor se totiž vymykal všem představám o vzhledu vědce. Neměl bílé vlasy, o vousech ani nemluvě. Ty totiž neměl vůbec. Dále postrádal obligátní kostěné brejličky se skly jako dna půllitrů a vysušenou asketickou postavu. Byl to příjemně vypadající čtyřicátník atletické postavy s dlouhými modročernými vlasy, poněkud snědší pletí a orlím nosem. K obrazu náčelníka kmene Apačů mu chyběla jen čelenka z orlích per a nerozlučná opakovačka. S kamennou tváří se uklonil a spustil: "Vážené dámy, vážení pánové. Kohnův ústav aplikované biologie, jehož jsem přednostou, vyvinul zcela nový druh biologické zbraně hromadného ničení. Navíc se nám podařilo i to, že zbraň je dokonale selektivní." Někteří důstojníci neudrželi dolní čelist v horní úvrati a nyní zírali na profesora s ústy dokořán a přisáti zrakem na jeho obličej čekali, co se dozvědí dál. "Selektivní v tomto specifickém případě znamená, že bez ohledu na plošné nasazení podlehnou jejím účinkům pouze vegetariáni. Tyto účinky jsou dva - a sice fyziologický a psychologický." Počet otevřených úst narůstal geometrickou řadou. Školní vzdělání nepatřilo právě k výsadám smetánky.
Profesor pochopil mentální úroveň posluchačů a pokračoval v lehčím duchu. "Nejnázornější je předvést účinek našeho bojového prostředku v praxi. Provedli jsme několik testů se zajatými nepřáteli a výsledky zcela splnily naše očekávání. Ostatně, můžete posoudit sami. Vzhledem k příliš naturalistickému pojetí záběrů jsme se rozhodli natočit pro tyto účely jeden z pokusů na dvojrozměrný film. Prosím ukázku." Pokynul směrem k promítači a ustoupil stranou.
Na stěně se objevila zajímavá scénka. Bylo zde možno spatřit zajaté vojáky spokojeně chroustající jablka z velké mísy na stole před nimi. Tato idylka se jako mávnutím kouzelného proutku v následujícím okamžiku změnila v nechutný obraz. Někteří z testovaných začali dávit, někteří se svíjeli v křečích na podlaze, zbývající zmateně pobíhali po místnosti a zoufale bušili hlavami do stěn, podlahy a stropu. Asi po třech minutách byla zem pokryta zvolna stydnoucími mrtvolami. Takový stoprocentní účinek na chvíli ochromil i ostřílené vojáky, uvyklé na hrůzy války. Hrobové ticho přerušil až rachot z kabinky promítače, který zapomněl vypnout přístroj a ten teď zle cuchal konec kazety a vydával při tom onen drkotavý zvuk.
Účastníci porady konečně přestali zadržovat dech a udiveně vydechli, několik jemnějších dam ze zhroutilo a muselo být kříšeno, kteréhožto úkolu se hbitě ujali dva mladí poručíci. Když byli konečně všichni schopni vnímat další výklad, dodal profesor pouze: "Jelikož je naše práce prozatím střežena jako státní tajemství, nemohu vám sdělit podrobnější údaje. Snad jenom to, že podklady pro hromadnou výrobu již byly schváleny vědeckou radou našeho ústavu a předány k prostudování a vyjádření technologům jedné z továren koncernu pana Kruppa." Profesor poděkoval za pozornost, lehce se uklonil a prkenně odkráčel.
Slova se ujal předseda sir George: "Vážené dámy a pánové, vyslechli jsme dva rozdílné návrhy na náš další postup proti nepříteli. Nyní otevírám diskuzi." Ani nebyl příliš překvapen, když se nikdo nehlásil o slovo. Dokonce i nejvyhlášenější klevetníci a schůzovní žvanilové tentokrát drželi jazyky za zuby (nebo jejich náhražkami). Když uplynuly dvě předepsané minuty a nikdo se nepřihlásil, povstal opět předseda a zahájil hlasování. Když skrutátoři dostatečně potrápili kuličky svých počitadel a splaveni potem pošeptali předsedovi výsledky, nezbylo než konstatovat, že návrh pana Kohna zvítězil těsnou většinou třiceti ku devětadvaceti hlasům. Zbylí radové buď spokojeně podřimovali, nebo se zdrželi hlasování, nebo oboje. Předseda uzavřel zasedání a přikázal svému osobnímu tajemníkovi, aby vypracoval zprávu na večerní slyšení u Jeho Výsosti císaře Karla XIX.
Císař dal i tentokrát na doporučení své Rady a schválil plány na přípravu tajné války. Poté dostaly události rychlý spád. Pohraniční šarvátky neustaly a plnily tak účel zastíracího manévru. Koncern Krupp chrlil nové zbraně dnem i nocí. Byl zahájen výcvik pilotů-kamikadze speciálních bombardovacích kluzáků, jejichž úkolem bylo svrhnout náklad pum, přistát na nepřátelském území, ukrýt se, vyčkat, až se zasažená oblast vylidní a obsadit dobyté území.
Válka začala 20. září 2186 v 18.00 světového času vypuštěním kluzáků a skončila 23. září 2186 ve 12.00 vstupem jeho veličenstva, císaře Spojeného Půlnočního a Poledního císařství Karla XIX. - Osvoboditele do hlavního města Polední provincie (v minulosti známé jako tzv. Polední republika) Sydney. Během Předposlední světové války (jak byla později nazvána), která trvala 42 hodin, zahynulo pět miliard lidí, to znamená celé tři čtvrtiny obyvatelstva planety Země. O způsobu, jakým byla vedena, částečně vypovídá neoficiální označení tohoto konfliktu, které znělo Červí válka. Její podstatou totiž bylo nasazení oplodněných samiček motýlků obaleče ovocného a brouků háďátka zeleninového. Tito tvorové měli upraven genetický kód tak, že jejich larvy se vylíhly již dvě hodiny po nakladení vajíček a jelikož navíc spolehlivě odolávaly účinkům všech používaných pesticidů, hned se měly čile k světu. Byly však neplodné, takže nehrozilo nebezpečí jejich rozmnožení. Díky přesnému rozdělení napadeného území bylo tímto způsobem nakaženo více než devadesát procent ovoce a zeleniny na území tzv. Polední republiky. Jelikož byli všichni obyvatelé tohoto státu naprostými vegetariány, živícími se pouze rostlinnou stravou, vyvolala přítomnost živočišných bílkovin v jejich tělech prudké alergické reakce, vedoucí k následnému selhání tělesného obranného mechanismu a rychlé smrti. Neméně nebezpečný byl i psychologický účinek. Někteří vegetariáni si během konzumace všimli, že pozřeli červa, a tudíž tolik nenáviděnou živočišnou stravu, což vzápětí u nich vedlo k pomatení smyslů a nepodlehli-li účinku bílkovin z těchto červů, zcela jistě spáchali sebevraždu.
Takovým ďábelským úskokem tedy ovládli zbohatlíci ze severu celou planetu. Díky nově získaným vylidněným územím (zbyly zde pouze malé děti do pěti let věku, které byly podrobeny převýchově a rozděleny do rodin všežravců) bylo možno stále rostoucí počet hladových krků rozmístit po větší ploše. Zlepšila se i energetická situace, protože všežravcům spadly do klína nejen celkem slušné zásoby surovin, ale i nové technologie. Nicméně idea vegetariánství nezapadla na smetiště dějin a již několik let po válce se ze společenství všežravců začaly vyčleňovat první komunity lidí odmítající pojídat mrtvoly zvířat a dávající přednost prosté rostlinné stravě ...
Trosky / 10. číslo / 1993
Šéfredaktor: Zdeněk Töpfer
Korektor: SPELL602 & Houghton Miffin Co.
Vydavatel: Klub J. M. Trosky Mladá Boleslav
Cena výtisku: pro členy KJMT zdarma
Náklad: několik výtisků
Uzávěrka tohoto čísla: 5. září 1993
Zpracovalo DTP studio MaPes
Zpět k Troskám