Nový systém z produkce Silicon Graphics umožní ušetřit čas a peníze potřebné k zavedení nových technologií do obchodních jednotek Chevronu. Se svou schopností sloučit mimořádně rychlé výpočetní výkony a výkonnou grafikou je počítač POWER Onyxideálním systémem pro 3D zobrazování podzemí.
Ve své práci na poli zpracování geofyzikálních dat a technických aspektů těžby spoléhá Chevron plně na dokonalé nástroje pro vizualizaci, které interpretují data a manipulují s komplexními 3D geologickými modely. Vizuální výpočtová technologie Silicon Graphics umožňuje expertům Chevronu nejen zkonstruovat modely podpovrchových vrstev, ale i určit jejich geologické vlastnosti. Lze vytvořit modely geologických struktur, které jsou kilometry pod povrchem země a tyto modely jsou komplexnější a podrobnější, než to bylo možné na předešlých výpočtových platformách.
ZT
Nejaktuálnější podobu této představy si nyní mohou zasvěcenci přečíst v časopise Physical Review. Podle jednoho z tvůrců inflačního modelu vesmíru, jímž je Andrei Linde, by ve fraktální struktuře byl náš vesmír uvnitř částice magnetického. monopólu, který je opět uvnitř jiného vesmíru, jenž je opět v jednom monopólu a tak do nekonečna...
Takže - jak to shrnul sám Linde: Monopóly samy o sobě mohou rozřešit problém monopólů!
Vesmír 1/95
Ve zmíněném tajném projektu MOGUL startovaly balóny, které do atmosféry vynášely měřicí přístroje, jež měly USA včas upozornit, zda a kdy se konaly sovětské zkoušky jaderných zbraní. ‘Vysvětlení’ letectva se však při důkladnějším rozboru ukáže stejně chatrné, jako původní krycí historka generála Rameye. Ten poté, co tiskový mluvčí roswellské letecké základny již informoval média o ‘zajištění létajícího talíře’, prohlásil ‘disk’ šmahem za ‘meteorologický balón’. Toto vysvětlení se na první pohled může zdát hodnověrné, vždyť svědci hovořili o ‘fóliovém materiálu’ a ‘tyčkách, lehkých jako balzové dřevo’. Proti tomu však hovoří podrobnosti, které tento materiál popisují: byl tak stabilní, že ani svidřík ho nemohl provrtat, atak flexibilní, že když se zmuchlal, okamžitě nabyl svého původního tvaru. A tak ‘balzové tyčky’ byly podle některých svědků spíše z růžově zbarveného plastu, pokryté spoustou hieroglyfů. Že by vedoucí záchranné akce, zkušený důstojník tajné služby major (později plukovník) Jen ne Marcel, nepoznal balón vyrobený v USA? Proč však potom brigádní generál Schulgen z Pentagonu ještě 30. října 1947 v memorandu označeném jako TAJNÉ zmiňuje ‘sendvičovou konstrukci za použití různých kombinací kovů, kovových fólií, plastů a možná balzového dřeva nebo podobného materiálu’ a ‘neobvyklý způsob výroby k dosažení extrémně nízké hmotnosti při vysoké stabilitě struktury’ coby vlastnosti UFO, údaje, které pracovníci tajné služby vojenského letectva mají od této doby shromažďovat? A co dobré tři tucty očitých svědků, kteří pevný disk a ještě živé mimozemšťany viděli? Zbývá jediný závěr: Letectvo USA se rozhodlo, že chatrnými tezemi nechá veřejnost nadále tápat ve tmě...
Magazín 2000 2/95
Zdeněk Töpfer
Hodně kynantropů (a Girgal mezi nimi) bylo cvičeno k meziplanetárním letům a k obsluze vzdálených vesmírných základen. Girgal se z jistých choulostivých důvodů ale stal nepohodlným, a proto mu byla nastrojena léčka, z níž neměl vyváznout živ. Díky psím smyslům se mu podařilo na poslední chvíli uniknout a nouzově přistát na planetě osídlené inteligentními tučňáky. Tito alkouni (jak si sami říkali) žijí v poměrech, jež v lecčems připomínají náš pozdní středověk. Girgal se díky svým znalostem a schopnostem ocitá v postavení jednookého mezi slepci a jelikož je stále ještě pes, snaží se lidem (v tomto případě alkounům) prospět děj se co děj...
Autor si zvolil toto prostředí a tohoto hrdinu proto, aby se mohl s dostatečným odstupem probrat problémy, které trápí nebo trápily lidstvo po celou dobu jeho vývoje. Kromě roviny filozofické však nabízí čtenáři i možnost rozšíření obzorů v nejrůznějších oblastech pozemského života. Probere tu něco z přírodovědy, onde trochu historie a vybyde mu místo i pro kulturu a politiku. Jelikož je hojnou měrou obdařen schopnostmi dobrého vypravěče, dokáže udržet čtenářovu pozornost na všech 272 stranách.
Jan Křesadlo však šel ještě dál. Nestačilo mu totiž jen vyprávět, a tak se vyjadřoval i s pomocí obrazového doprovodu. A hudebníkům dokonce nabídl jednu partituru. Zkrátka - podal výkon hodný renezančního umělce. Abych nezapomněl - milovníkům antických básní věnoval téměř jednu celou kapitolu, kterou dovedně sepsal hexametrem - oblíbeným to prostředkem starořeckých vypravěčů.
Co říci závěrem? I když byly kulisy sci-fi autorovi jen prostředkem k dosažení jiných cílů, dokázal, že na poli fantastickém není žádným břídilem. Ve srovnání s jinými autory, kteří nepíší jen sci-fi, je o poznání zkušenější a ví, co si v tomto žánru může dovolit, aby to nebylo přitažené za vlasy.
V knížce mi trochu vadily dvě věci. Tou první bylo zbytečné polopatické vysvětlování a poněkud nudné opakování některých (zřejmě důležitých) údajů. Také mi bylo proti srsti zaměňování některých pojmů. Například rukavice, kterým se správně říká palčáky, nazýval soustavně palečnicemi. Nevím, jak by se jeho hrdinům líbilo, kdyby v mrazivém počasí použili místo palčáků palečnice, do zpěvu by jim ale určitě nebylo.
-jtp-
Hleďte, existuje technika ovládání lidí, vskutku technika, protože se jedná s člověkem jako s nástrojem... Vše, čeho se dotkneme, se mění v nástroj. I člověk. I vy sám.
Můžeme nějak pomoci světu? Kdybych věděl, že ne, byl bych klidný a smutný; ale cítím se hroznou úzkostí, že ještě je možno vyhrát nebo prohrát. Ještě je možno čelit fanatickému zpitomění světa; ještě je možno ne kázat, ale dorozumívat se všemi jazyky světa...
To je úžasné, jak se i ta nejhlubší filozofie ukáže slabou vedle kousku života.
Svět je veliký, větší než naše zkušenost; je udělán z hrsti faktů a celého vesmíru možností.
Já věřím, horoucně věřím, že je pravda a že ji člověk poznává... Poznává ji, ano; ale kdo? Já nebo ty, nebo snad každý? Já věřím, že každý má na ní podíl; i ten, kdo říká ano, i ten, kdo říká ne.
Ano a ne se nedá spojit, ale lidé se mohou vždycky spojit; jevíce pravdy v lidech než ve slovech. Mám více smyslu pro lidi než pro jejich pravdy.
Umění se stále nově rodí a vystupuje z neumění, ze života, z brutálních skutečností světa. Je neustále nově získáváno anebo alespoň v dobách takového uměleckého vývoje, kde nejsou tradice přervány, neustále do sebe nově přebírá věci ze sféry neumění a přetvářejíc je přeměňuje se s nimi.
Jak rostou ceny papíru, tak porostou i ceny knih. Jak porostou ceny knih, bude se jich prodávat stále méně a budou tedy vycházet v menším nákladu. Čím menší bude náklad knih, tím vyšší budou náklady na jejich vydání a tedy i vzroste jejich cena. A tak dále. Je to začarovaný kruh a cesty z něj není vidět.
Jak vidět, těmi, kdo to nakonec všechno zaplatí, budeme zase my, čtenáři sci-fi. Tedy aspoň tak dlouho, dokud na to budeme mít. Spoléhat se na různá zlevnění je zvláště v dnešní době velmi nejisté, protože nové tituly vycházejí již v poměrně snížených nákladech, takže za čas již není co zlevňovat. To se projevilo i při velkém předvánočním výprodeji knih ve FAN Centru v Praze, kde byly k dispozici pouze staré tituly. Pak je tu také možnost spoléhat se na veřejné knihovny, ty však při záplavě nejrůznějších titulů rozhodně nejsou schopny zachytit vše, co ve sci-fi vychází. Takže shrnuto a podtrženo: jisté je jen to, co mám doma.
Zdeněk Töpfer
Hlavní příčinou tohoto vývoje je stálý a výrazný růst cen papíru. Podle informací nakladatelů jen během posledního půlroku vzrostla v důsledku celosvětových poměrů na trhu s buničinou jeho cena o padesát procent, v případě kvalitnějších typů až o sedmdesát procent. Za jeden kilogram knihařského papíru se nyní u nás platí až 31 korun, čímž jsme se vyrovnali běžným evropským cenám. Druhým hlavním viníkem je trvalý pokles nákladů knih, jenž má příčiny v relativní přesycenosti zdejšího trhu a snad i ve zmenšující se koupěschopnosti. Menší náklad pak musí kompenzovat vyšší cena. Na západě bývá přitom prodejní cena pětkrát až sedmkrát vyšší než cena výrobní; u nás je to jen zhruba dvakrát.
Nakladatelům je zřejmé, že pokud by se knihy zdražily úměrně se skokem cen papíru, stane se většina jejich produkce neprodejnou. Papír se na výrobních nákladech podílí zhruba padesáti až sedmdesáti procenty, ušetřit se proto musí na ostatních položkách, především na těch, jež se týkají režijních nákladů podniku. Naopak jen těžko se lze dotknout například autorských honorářů, které jsou již nyní - zvláště u nekomerční literatury - na hranici únosnosti. Přinejmenším riskantní je sahat na platy zaměstnanců. Nakladatelský zisk stále klesá, což přináší největší problémy zvláště malým firmám s malým obratem.
Relativně úspěšná nakladatelství řeší situaci promyšlenou ediční politikou. Důležité je vždy najít knihy, které se bezpečně na trhu ‘chytnou’ a mohou dotovat ostatní produkci. V případě Mladé fronty je to například série knih J. R. R. Tolkiena, jichž se každý týden prodá 500 až 700 kusů. Firma Iva Železného, vydávající široké spektrum literatury, hledá mimo jiné lacinější tiskárny v zahraničí. Například některé německé tiskárny jsou při větších nákladech již nyní lacinější než podniky domácí.
Podle dva roky staré statistiky připadá na deset tisíc obyvatel České republiky ročně kolem sedmi vydaných knižních titulů. Jsme tak zhruba na úrovni Francie, Polska a Maďarska. V Evropě tabulku bezpečně vede Dánsko se třiadvaceti knihami, za ním je Švýcarsko s patnácti knihami, pak následují Rakušani a Švédové. Zajímavé je i srovnání částek, které rodina ze svého rozpočtu na knihy vydává: u nás se tento údaj pohybuje těsně pod jedním procentem, v Německu je to 1,8 procenta a ve Francii 1,6 procenta.
Podle MF Dnes 21.2.1995 (kráceno)
Nové knihy 7/95
Nelidskými vlastnostmi obdařený Boris Dragosani se snaží získat od nemrtvého upíra v rumunských horách moc, která by mu zajistila výsadní postavení v supertajné špionážní skupině SSSR, která se zabývá využitím paranormálních jevů. Anglie má rovněž svého člověka Haryho Keogha, který se zabývá paranormálními jevy a má se postavit proti paranormální moci. Dochází k divoké a děsivé konfrontaci nadpřirozených sil.
Nové knihy 7/95
Cesta k ní trvá osmnáct let. Objev doktora von Einema, dálková teleportace, zkracuje tuto dobu na patnáct minut. Ale pohyb je možný jen jedním směrem.
Proč? Proč se nikdo nemůže vrátit?
Tato otázka nedává spát Rachmaelovi ben Applebaumovi. Přizkoumání jedné telporové nahrávky z Velrybí tlamy zjistí podivná fakta. Rozhodne se jednat.
Napínavá space opera, pro dílo P. K. Dicka netypická.
Jde o volnou adaptaci rozhlasových textů vysílaných BBC v rámci programu Stopařův průvodce Galaxií, které byly poprvé odvysílány 5. dubna 1978, 12. dubna 1978, 24. prosince 1978 a21., 22., 23., 24. a 25. ledna 1980.
Z obálky knihy
David Eddings Cyklus Malkloreon (5 knih)
Piers Anthony Cyklus Adept vyšší magie (3 knihy)
Piers Anthony Cyklus Inkarnace nesmrtelnosti (5 knih)
R. A. Heinlein Cizinec v cizí zemi
R. A. Heinlein Kočka, která prochází zdí
R. A. Heinlein Dost času pro lásku
R. A. Heinlein Hvězdná pěchota
R. Zelazny Lord světla
Christopher Stasheff Čarodějem sobě navzdory březen
Christopher Stasheff Vzkříšení krále Skřeta květen
Robert Holdstock Lavondyss duben
Robert Holdstock Hloubení
Diana Duane Tak vy se tedy chcete stát čarodějem?
Terry Pratchett Pyramidy
Terry Pratchett Stráže! Stráže!
Karl Edward Wagner The Year’s Best Horror. Povídky II. Classic 1995 72,- Kč
Thomas Block Orbita Oldag 115,- Kč
Jean Pierre Garen Skleněný pavouk Najáda 1995 45,- Kč
Philip K. Dick Neteleportovaný muž Laser 1995 50,- Kč
Brian Lumley Nekroskop Polaris 1995 109,- Kč
Douglas Adams Sbohem a dík za ryby Laser 1995 60,- Kč
J. M. Roberts Conan neohrožený Poutník 1994 60,- Kč
Clive Barker Cabal. Noční rasa Mustang 119,- Kč
Frederik Pohl Svět na konci času Laser 1995 91,- Kč
Isaac Asimov To nejlepší ze SF roku 1961 Návrat 1995 89,- Kč
Ray Bradbury Mráz a oheň Polaris 1995 72,- Kč
Ben Bova Mars Paseka 1995 150,- Kč
Diane Carey Vpád X-egem 1995
M. Weis - T. Hickman Draci podzimního soumraku 120,-Kč
Terry Pratchett Magický prazdroj Talpress 1995 86,- Kč
Tato konference je unikátní v tom, že bude ‘pohyblivým svátkem.’ Začne v Bukurešti, pak se přesune do Brasova, Sighisoary (rodiště Vlada Tepese), Bistrity a Borgo Pass.
Bližší informace je možno získat u hlavního organizátora Nicolae Paduraru z Transylvánské Drákulovy společnosti v Bukurešti. Jeho fax je (011) 401-312-3056.
Své příspěvky do našeho fanzinu, čitelně napsané nebo ještě lépe na disketě, předávejte či posílejte Z. Töpferovi (V Rokli 154, 293 01 Mladá Boleslav).
Na přípravě tohoto čísla se podíleli -jtp- a Z. Töpfer.
Řidič přibrzdil a zapnul pravý blinkr. Zajel s vozem do stanice. Zastavil.
„U Moře dešťů,“ ozvalo se z reproduktorů nade dveřmi.
Vystoupil starší pár. V autobuse zůstal jediný muž.
„Příští stanice U stopaře, stanice je konečná,“ hlas znějící vozidlem vyburcoval řidiče k rychlejší jízdě. Již jen jedna zastávka a může jet domů za svou rodinou.
Muž, který zůstal v autobuse poslední, se zvedl ze sedadla a vyrazil uličkou k řidiči. Na rameni nesl velký zelený batoh. Vyhlížel přes přední sklo na cestu. Vůz začal opět zajíždět do stanice. Otevřely se dveře a muž vystoupil. Zamával řidiči na pozdrav a zamířil k stopařskému stanovišti. Byl to pás krajnice natřený modrou barvou, dlouhý asi tři sta metrů. Dvěstěsedmnáctka se zatím otočila, podjela dálnici a vjela na ni na druhé straně v opačném směru, než v jakém sem přijela.
Sotva se muž podrážkami svých bot dotkl modrého pruhu, shodil zavazadlo z ramene a začal se v něm přehrabovat. Nejdříve vytáhl svačinu a s chutí se do ní pustil. Potom hledal něco na zapití posledního sousta. A nakonec vyprostil z batohu svůj stopařský průkaz.
Otřel si ruce do kalhot a rukávem košile přejel přes ústa. Postavil se k dálnici tak, aby bylo vidět jeho zavazadlo a každému řidiči došlo, že se snaží dostat odněkud někam, a že není jeden z těch, kteří využívají svůj průkaz k okrádání důvěřivých.
Dnes tu byl sám. Nestál tu poprvé, ale nikdy se nestalo, že by sem přijel a celý pruh pro stopaře byl prázdný. Budu mít smůlu, tohle je špatný místo, říkal si v duchu. Měl jsem jet na jih, napadlo ho. Jenže tam bych mohl mít ještě větší smůlu než tady. Zkusím to a uvidím.
Mávl průkazem na první auto a čekal, jestli zastaví. Projelo, ani nepřibrzdilo, mohl alespoň zablikat světlama. No nic.
Vteřiny začaly pomalu ubíhat, splývaly v minuty. Ty pak v hodiny. Tak to šlo až do druhé hodiny odpolední.
Přešel zpátky na zastávku a sedl si na lavičku. Ozval se jeho žaludek. Znovu otevřel zavazadlo. Vrátil do něho stopařský průkaz. Poslepu hledal na dně batohu nějakou konzervu. Pak vytáhl malý hrnec a ještě menší kamínka. Začal si dělat oběd.
Když jedl, seděl na lavici obkročmo a vyhlížel do měsíční krajiny. Stěny tunelu dálnice byly ze skla. Tunel v atmosféře Měsíce, tak se o těchto dopravních tepnách psávalo v novinách. Pohled zevnitř byl svým způsobem zvláštní. Venku se prostíraly nekončené, tiché pláně, které sem tam narušil kráter. To všechno stříbřitě šedé ve svitu Slunce. Nádhera.
Za mužovými zády zaskřípěly brzdy dvěstěsedmnáctky. Poprvé za dobu, co se dnes snažil někoho stopnout, zde někdo vystupoval. To musí být stopař. Konečně tu nebudu sám, říkal si v duchu s nadějí. Ze zadních dveří autobusu vystoupil muž se stejným batohem, jako měl první stopař. Zamířil k němu.
„Ahoj, taky stopař?“ zeptal se nově příchozí.
„Ahoj. Taky! Jak ti říkaj? Posaď se a dej si se mnou.“
„Díky. Říkej mi Robe.“
„Máš si to jídlo kam dát?“
„Bez starosti,“ řekl Rob a vytáhl z báglu talíř a lžíci.
„Vem si k tomu chleba, je to kapku vostrý. Kam jedeš?“
„Za přítelem. Vyhodili mě z práce a doma se nudím.“
„Mmn, kde máte sraz?“
„Možná to tam znáš, na dálnici D40 je na tisícím dvoustém kilometru motel, tak tam. Je to nedaleko od kráteru Helicion. Jak se jmenuješ ty?“
„Říkají mi Boris. Jo, tam to znám, často tam vystupuju do krajiny. Je to odtamtud nejblíž na mou chatu v Zálivu duh.“
Ztichli, jedli. Boris uvažoval, jestli teď bude mít větší štěstí než doposud. Když jsme tu dva, tak by to mohlo jet.
„Kam míříš ty,“ zeptal se Rob.
„Znáš kráter Euler? Je na dálnici z Keplera do Plata.“
„Kdo by ho neznal,“ odpověděl Rob po tom, co polkl. „Je to dobrý, co je to za konzervu?“
„Má to bejt vepřový na paprice, proto to tak pálí, jestli chceš trochu vody, tak řekni, vyndám láhev.“
„To je v pořádku. Já mám hubu vysmolenou stejně jako ty. V tom Euleru, co tam?“
„Nic, ještě jsem tam nebyl. Chci to tam vidět.“ Udělal pauzu. Jedl. „Prostě chci někam jet. Doma se sice nenudím, ale já potřebuju cestování. Ty mi rozumíš, co?“
„Jo, tomuhle rozumí každej stopař.“
Boris vytáhl láhev s vodou a upil trochu. Zas na chvíli zmlkli.
„Kam s přítelem pojedete?“
„No nic konkrétního nevím,“ odpovídal Rob, „ale myslím, že na jih. Tam to moc neznám. Byl jsem tam naposled před dvěma léty a to bylo poprvé a taky prozatím naposled. Možná, že vypadnem na nějakou planetu. Země, Venuše, Mars, ještě nevím. Počkám, co navrhne kámoš a pak se nějak rozhodnem.“
„Jestli máš ještě hlad nebo chuť, tak si dej, já už nemůžu.“
„Díky, jseš fajn chlap. Jezdíš takhle často?“
„Ani ne. Ale dost často na to, abych o sobě moh s klidným svědomím říct, že jsem stopař.“
„Jasně. Já takhle jezdím už od patnácti. Tehdy jsem projel celej Měsíc. Vlastně ani nemám řidičák.“
Boris dojídal. Chlebem vytíral hrnec. Upíjel vodu a pozoroval krajinu.
„Stál jsi tu dlouho, nebo jsi právě přišel jako já?“
„Stojím tu přes čtyři hodiny,“ odpověděl Boris hned potom, co se podíval na hodinky. „Měl jsem smůlu, byl jsem tu sám. Jseš dneska první stopař, kterýho tu vidím.“
„Jo, tak takhle mě to tu tedy ještě nepotkalo, ale slyšel jsem od známejch, že pár lidem tu nikdo nezastavil i šest hodin.“
„To je jedna ze stinnejch stránek stopování. Je to časově nespolehlivý.“
„No, já nikam nepospíchám, takže je mi to jedno.“
Boris se zvedl z lavičky a zamířil k malé kašně, která tu byla pro stopaře. Myli u ní nádobí a brávali si tu pitnou vodu. Za pět minut se k Robovi vrátil.
„Dík za jídlo, máš to u mě.“
„Neni za co, ta trocha vepřovýho nestojí přeci za řeč.“
„Mám tu dvě plechovky piva. Dáš si se mnou, než pojedeš?“
„Díky,“ řekl Boris a bral si od Roba plechovku.
„Kam pojedeš z toho Euleru? Víš, napadlo mě, že bys moh jet s námi na jih. Teda kdybys chtěl.“
Boris chvíli mlčel. „Nevím, jih mě moc neláká, navíc tady budu mít asi nějakou práci, takže se odtamtud budu vracet, abych tu byl za týden.“
„Chápu, myslel jsem, že ve třech by byla větší legrace.“
V tichosti popíjeli pivo a každý přemýšlel o svých problémech. Rob sledoval projíždějící auta. Boris vyhlížel do měsíční krajiny.
„Ten pohled ven je nádhernej,“ prohodil náhle Boris.
Rob se ohlédl. „Jo, má to něco do sebe. Myslím, že stopování na Měsíci je paráda, protože je to v takový krajině. Člověk si tu připadá sám, daleko od lidí, mezi svými.“ Zmlkl. „Víš přeci o čem mluvím?“
„Jo, to teda vím.“
„Takže s námi na jih nepojedeš?“
„Docela bych jel, ale mám tu práci.“
„Čím se živíš?“
„Jsem novinář. Zajímavá práce, ale člověk si potřebuje sem tam od ní odpočinout.“
„Hlavní je, že vyděláš nějaký peníze a můžeš si vyrazit, kam tě zrovna napadne.“
„Mmn,“ zabručel souhlasně Boris. „Tak jo. Já zas pojedu,“ říkal a skládal si věci do batohu. „Pěkně jsme si pokecali, ale jak praví klasik: stopař musí jet dál.“ Vytáhl opět průkaz, zašněroval bágl. Hodil si ho přes rameno a postavil se čelem k silnici. Ještě se na Roba obrátil a pronesl: „Tak zas někdy u silnice. Měj se fajn.“ Podával mu ruku.
„Jo, ty taky. Když tak se v Euleru napiš v hotelu na stopařský číslo a já si tě najdu.“
„Dobrá, možná na ten jih přeci jen pojedu. Ještě uvidíme. Takže ahoj.“
Boris si stoupl zpět na místo, kde stopoval od rána. Začal mávat na řidiče svým průkazem. Rob si došel umýt nádobí, zabalil si a potom se postavil padesát metrů za Borise.
Deset minut po tom přivezl autobus číslo 217 další dva stopaře, ale to už tu stál jen Rob. Borisovi několik vteřin předtím zastavil muž, který se svým vozem mířil na východ. Boris si hodil do kufru zavazadlo a Robovi zamával na rozloučenou ze sedadla vedle řidiče.
V sále vládlo tíživé ticho. Všichni přítomní, včetně Goldberga byli už nervózní. Nikdo se však neodvážil toto vakuum narušit. Šéfova autorita by se dnes dala uchopit rukama.
Šéf měl ruku sevřenou v pěst. Prsty se zarývaly hluboko do vrásčité dlaně. Hněv jej obklopoval jako neviditelná aura. Těm, kteří měli tu čest, znát jej blíže, připomínal svou nepřístupností a démoničností Dartha Vadera z původního zpracování stařičké ságy Hvězdných válek. Jenže tento Lord byl na rozdíl od Vadera hrozivě skutečný.
Aniž by se k zaraženým důstojníkům obrátil, prořízl mlčení svým hlasem, ostrým jako chirurgický lejzr.
„Pánové, právní zástupce Korporace je na cestě na DOMINICUS! Jelikož se jedná o havárii jejich lodi, bude mít plnou moc převzít vyšetřování! Nemusím vám doufám připomínat, co to pro Obranu znamená! Promarnili jsme třicetihodinový náskok a nenašli přitom jediný důkaz, vyvracející naší vinu! Jestliže se tak nestane do příjezdu vyslance Korporace a to už je téměř jisté, bude kredit galaktické Obrany vážně poškozen! Z vašeho selhání budou poté vyvozeny patřičné důsledky!
To je prozatím vše. Příště se zde sejdeme v tomto složení zřejmě naposled!“ V hloučku by se krve nedořezal. Důstojníci vypadali jako uhranutí.
„Děkuji, pánové. Můžete jít!“, pobídl pobledlé shromáždění k odchodu. Odcházející důstojnický sbor provázela temná mračna, z nichž se co nevidět strhne pořádná bouře. „Goldbergu?“
„Ano pane?“
„Vy tady ještě zůstaňte.“
„Ano pane!“
Šéf nepřestával vyhlížet holostěnou, dokud za posledním členem Rady nezapadl průvlak. Teprve pak se otočil a přistoupil ke křeslu z pravé černé kůže, v čele naleštěného ebenového stolu.
„Posaďte se.“ Nabídl Goldbergovi židli po pravici.
„Děkuji pane!“ Goldberg se ocitl tváří v tvář Šéfovi poprvé v životě. Bál se mu pohlédnout do očí. V jeho pronikavém pohledu cítil konec vlastní vojenské kariéry.
„Myslím, že vám mohu důvěřovat, Goldbergu“, pronesl Šéf galaktické Obrany pomalu.
Slova vyrazila Goldbergovi dech. Buďto na něj líčí past, nebo se stalo něco zatraceně důležitého! Důležitějšího, než je čistka v řadách Rady! Na tohle nebyl schopen zareagovat, a tak raději mlčel.
Šéf se posadil do křesla a zapálil si doutník. Vyfoukl proužek dýmu a pokračoval. „Zřejmě víte, jak dopadlo dešifrování blakboxu.“
„Ano pane.“ Sám si lámal hlavu nad tím, jak je možné, že se vojenským expertům nepodařilo do ANTICRAXu nabourat a rozšifrovat obsah.
„Hm. Napadlo vás někdy během posledních čtyřiadvaceti hodin, že s námi Korporace může hrát jakousi pochybnou a nečistou hru?“
Tos trefil přesně Vadere!
„Musím odpovědět?“ Golberg dobře věděl, kam až dosáhnou pařáty téhle organizace.
„Ne. Ale jestli tomu tak je a já VÍM, že je, tak prohráváme jedna nula!“
Goldberg se podíval na Šéfa. Vypadal unaveně, jakoby několik nocí nespal.
„Víte po naší včerejší debatě jsem o tom hodně přemýšlel.“ Šéf přešel k tichému monologu. „Dal bych krk na to, že s Andromedou nebylo něco v pořádku už v okamžiku, kdy se vynořila! Klíč k tomu, co se stalo už nebudeme mít v rukou dlouho. Až převezme vyšetřování Korporace, hodí nám celý malér na krk a vyjde z procesu s čistým štítem!
To, co vám teď řeknu, jsem si nevycucal z prstu. Podívejte na tohle!“ Hodil na stůl pár fotografií havarovaného truckeru pořízených manipulem.
„Detaily poškozeného pláště. Vidíte, většina obložení je ohnutá ven a jakoby roztavená vysokým žárem! V lodi tedy mohla teoreticky nastat exploze, která vyhodila Andromedu z naprogramovaného kurzu. S armádním cílem se nejspíš srazila až potom!
Bohužel nemáme důkaz z černé skříňky. Tyhle fotky a moje teorie k obhajobě nestačí. ANTICRAX se dá podvrhnout , Korporace si najde tisíc způsobů, jak záhadu vysvětlit a my to odneseme!
Navíc je tu spousta dalších otazníků, které mohou a nemusejí mít souvislost. Předně je tu ta teorie o přetížení kontinua. A dnes přibyla nejčerstvější záhada.
Ověřoval jsem některé údaje o posledním startu truckeru. Když opouštěl Aenstrii, byl naložen k prasknutí. Převážel na Měsíc ke zpracování dvěstětisíc tun norunu! A my nenašli ani gram! Co je norun za svinstvo víte, stejně, jako že se nemůže jenom tak vypařit do kosmu! Jestli má Korporace tajný mezisklad, tak ta havárie mohla být jen finta, jak zakamuflovat ztrátu tak velkého množství té ďábelské sloučeniny! Z toho logicky vyplývá otázka, co zamýšlí Korporace s dvěstětisíci tunami norunu, generujícím nejčistší energii?“
Godberg jen fascinovaně poslouchal. Obdiv k Šéfovi vzrůstal větu od věty. Šéfův monolog se chýlil ke konci.
„A jsem u jádra věci. Bojovat s Korporací a zvítězit nad ní se zdá být v mezích zákona nemožné. A jelikož všechny zákonné způsoby jsme už vyčerpali, nezbude než bojovat proti nezákonnosti nezákonností!“
To nejlepší nakonec! Copak asi po mě bude Vader chtít? Jsem přece typický vzorek mafiobijce, pomyslel si s hořkou ironií Goldberg.
„Ve vašem týmu pracuje jistý Johann de Raaf.“
A je to tady! Teď se vytasí s Hanovou minulostí a bude žádat modré z nebe!
„Dříve to prý byl, ehm, řekněme specialista na získávání supertajných informací.“
To není docela přesný, byl to vymakanej databankovej fantom celosvětovýho formátu! „To je pravda, pane.“
„Moc bych se divil, kdyby za svou slavnou minulostí udělal tlustou čáru a už se k ní nevracel. Na Zemi i Lagrangiích se má ještě určitě na koho obrátit. A v tom vidím naší naději! Pokud má takového přítele na Lagrangii IV., kde Korporace sídlí, můžeme se napíchnout na její soukromou databanku a získat dekoder ANTICRAXu!“
Na stole se objevila kazeta blakboxu.
„Obejít její jištění není jako procházka Kamennými zahradami Eryxu III., bude s sebou muset hodit! Přidělenec Korporace přiletí v sedm patnáct vnitřního času. Každá minuta dobrá, raději mu to jděte říct hned. Uvolníme mu jeden kódovaný expokanál.“
„Provedu, pane!“ Goldberg vzal ANTICRAX a měl se k odchodu.
„Ještě moment, Goldbergu. Komander je sice pod dohledem v regenerátoru, ale kde je psáno, že se ten stroj nemůže poškodit. Mějte oči otevřené! Byl bych nerad, kdyby se jedinému svědkovi cokoliv stalo, než začne mluvit!“
„Rozumím pane! Dovolte mi odejít.“
„Jděte. A mějte na paměti, že jestli selžete, zboří se nejen váš svět!“
„Ano pane!“
Šéf uhasil doutník o dno popelníku. Obrátil křeslo k holostěně. Pohled na vesmír jej uklidňoval.
Oba byli nervózní. Poslední zpráva z Lagrangie IV. přišla už před třičtvrtě hodinou. Goldberga už pálily oči, přesto je nespouštěl ze škrínu.
De Raaf donesl další příděl tekutého kofeinu. Pod nohama mu zašelestily hroudy zmačkaného papíru. Kopl do jedné. Odrazila se od stěny a zavadila o další dvě. Prima kulečník, pomyslel si de Raaf a začal ten nepořádek uklízet. Do příjezdu zástupce Korporace zbývala necelá hodina.
„Co když ho dostali?“, nevydržel Goldberg.
„Nesmysl, Maxi!“, odpověděl de Raaf ze země. „Na Lielanda si jen tak někdo nepřijde!“
„Jenže teď se nebourá do nějaký zasraný banky pro pár šupů, když mu dojde hotovost! Rozdává si to se systémem Korporace!“
„Korporace nebo banka! Pro něj neexistují rozdíly! Lieland je víc než profesionál a v branži se vyzná! kdyby si myslel, že Korporace má třeba jen mizivou naději na jeho odhalení a dopadení, tak by do toho nešel!“
„Ne že by mě to nějak uklidňovalo!“, zamumlal Goldberg nasupeně a usrkl kávu. Uvolnil se v křesle a na okamžik zavřel oči, aby jim ulevil. Když je otevřel, na obrazovce blikalo několik řádek textu.
DATABANKA KORP. - HLAVNI MENU
PROGRAM "DESIFR. ANTICRAX" STREZEN KLICEM
NOSEP XENTRONIC
OTEVRENI VYZADA DVE HODINY
MOHLO BY ZAJIMAT:
PROGRAM "ODPISY, HAVARIE" POD KLICEM
WOREM XENTRONIC VER.2,1
SYSTEM JISTENI XENTRONIC LZE OTEVRIT SOUCASNE,
ZDRZENI NULOVE, POTVRD VYBER
L.
„Tak a jsme nahraný!“, vybuchl teatrálně Goldberg. „Za dvě hodiny už bude mít ANTICRAX Korporace!“De Raaf se vynořil zpod stolu a přečet si sdělení.
„Já bych to ještě nevzdával! Lieland potřebuje dvě hodiny na přechytračení XENTRONICu a my hodinu na dešifrování. Takže co kdybychom si zkusili s panákem od velectěné Korporace zahrát na iluzionisty?“
„Cože?!“ Goldberg si pomyslel, že se de Raaf nejspíš zbláznil.
„Můžeme se pokusit oblafnout ho a získat potřebný čas!“
„To jsem zvědav, jak to chceš udělat!“
De Raaf zašmátral pod stolem a vytáhl krabičku ANTICRAXu. „Takhle!“
Goldberg vzal blakbox do ruky. Byl navlas podobný tomu z Andromedy. Až na štítek.
„Myslíš, že to nepozná?“, zatvářil se zklamaně. „První co udělá bude, že zkontroluje vyražené údaje!“
„Kluci z laboratoře dovedou lecos,“ opáčil de Raaf, „vyrobit falešný štítek by pro ně neměl být neřešitelný problém!“
„Hm, zní to slibně, ale co když to budou chtít rozšifrovat přímo na místě?“
„Jestli uvažujou o tom, že nám to hodí na triko, tak si počkají, až u toho nebudeme! A i kdyby, co můžeme dělat jiného, než riskovat!“
„Dobrá!“, rezignoval Goldberg. „Vezmu ANTICRAX do laborky a domluvím se se Šéfem. Jsem zvědav, co tomu řekne! Na druhou stranu, byl to on, kdo tvrdil, že proti nezákonnosti se zákonem bojovat nedá! Když už se má strhnout bouřka, tak ať stojí za to, ne?
A ten tvůj Lieland, ať se klidně mrkne i na odpisy a havárie! Ale až to praskne, nebudu chtít Korporaci vysvětlovat, jak jsme k těm informacím přišli!“ Goldberg sbalil oba ANTICRAXy a odešel.
De Raaf se vítězně zašklebil a začal psát kolegovi z Lagrangie IV. odpověď.
Oba muže oddělovala jen ebenová deska stolu, uprostřed něhož se jako nějaký kultovní předmět tyčila krabička blakboxu. Nepřestávali si hledět do očí. Věděli, že kdo je sklopí, prohrál.
Šéf cítil, že je čas na obranu. „Pochopte, pokud svou verzi neopřete o důkazy, pak nemám důvod věřit vám!“
„Dobře. Možná mé dedukce nejsou správné, ovšem jestli jsou, pak to pro vás nebude příliš stravitelné. Omlouvám se proto předem, ale domnívám se, že se již nějakou dobu snažíte takové důkazy protiprávně získat!“ Kobra začala nad obětí tančit tanec smrti.
„Jak to myslíte?!“ Šéf zkameněl. Měl co dělat, aby Alleynově pohledu neuhnul. Hra se chýlila ke konci.
„Jak to říkám! Korporace není tak prostoduchá a zaslepená, jak si mnozí myslí! Snadno jsme si dokázali spočítat, že když nenajdete klíč k záhadě na ‘místě činu’, vydáte se po stopě!
Tak například tenhle ANTICRAX. Jeho obsah pravděpodobně dokazuje vaši nevinu, jenže vám k němu chybí dekoder! Bez něj ztrácí svou cenu. Nedůvěra v korektní jednání Korporace vás donutí získat dekoder nezákonně a to dřív, než nám jej budete muset vydat! A nezískáte jej jinak, než protiprávním vniknutím do databanky Korporace! Je to tak?“ Kobra zaútočila.
Šéf byl nucen přiznat porážku. Pochopil, že bitva byla prohraná už v době, kdy začala. Dlouze zíral na černou skříňku a mlčel. Prohrával snad poprvé v životě.
Alleyn pokračoval. „Mohli bychom galaktickou Obranu obvinit z vměšování se do vnitřních záležitostí Korporace a ze snahy ovlivnit výsledek šetření. Drželi bychom vás v šachu a nikdo by nepochyboval o vaší vině!“
Šéf se cítil jako mezi čelistmi lisu. Každé Alleynovo slovo jej zasahovalo s přesností lejzrového výboje. Srdce mu pumpovalo jako buchar. Dostali ho na kolena. Skočil Korporaci na špek a ta jej sevřela v hrsti, jenž se měnila v zatnutou pěst. Cítil jak ho to sevření drtí na kaši.
„Nebojte se, nebudu vám vyhrožovat, ani vás hnát k odpovědnosti. Chci pouze, abyste mi důvěřoval. Můžu se vám zaručit, že jsme se nesnažili před vámi údaje naší databanky nějak skrývat, nebo je dokonce falšovat, přestože částečně svědčí i proti Korporaci! Ale mé slovo vám asi nestačí, že?“
Sevření o zlomek povolilo. „Pane Alleyne, jakou hru to vlastně hrajete?“
„Vysokou. Velmi vysokou! V sázce je příliš, než abyste si mohl dovolit pochybovat o korektnosti Korporace! Ve hře je možná bezpečnost vesmíru a v ní máte své místo předurčeno i vy!“
„O bezpečnost vesmíru se hraje od doby, kdy lidstvo vypustilo první sputnik!“
„Ano.“ Alleyn se zasmušil. Pohlédl na holostěnu, v jejímž středu kroužila spirální galaxie M 31. Mlhovina v Andromedě. „Ano, ale dosud jsme si hráli jen my sami. Nyní se vesmír probudil a zahájil protitah!“
*** WOREM XENTRONIC VER. 2,1 ***
DATABANKA KORP. - "ODPISY, HAVARIE" (VYBER)
DATUM: 23.9.2054
MISTO: 5017 MONOMOTION II. AND.
TYP: TRANS. TRUCKER TR. MEDIAN
JMENO: ZEUS II. AND/7895-023
POSADKA: 4 LIDE
NOSNOST: 90.000 T
NAKLAD: SUROVY NORUN 78.000 T
STUPEN POSKOZ.: LOD NENALEZENA
DATUM: 2.2.2055
MISTO: 5348 MONOMOTION II. AND.
TYP: PULZATOR TR. MOOD
JMENO: LIZARD POLLY EAR/8762-067
POSADKA: 3 LIDE
NOSNOST: 30.000 T
NAKLAD: SUROVY NORUN 29.800 T
STUPEN POSKOZ.: LOD NENALEZENA
DATUM: 11.3.2055
MISTO: 8767 MONOMOTION I. AND.
TYP: TRANS. TRUCKER TR. AGANO
JMENO: ALDERAAN AND/1009-077
POSADKA: 6 LIDI
NOSNOST: 200.000 T
NAKLAD: SUROVY NORUN 188.500 T
STUPEN POSKOZ.: PORUS. NOS. KON.
DALE VIZ. ODPISY
DATUM: 7.10.2055
MISTO: 3457 MONOMOTION II. AND.
TYP: TRANS. TRUCKER TR. MEDIAN
JMENO: SYRINX AND/7893-024
POSADKA: 4 LIDE
NOSNOST: 84.000 T
NAKLAD: SUROVY NORUN 83.800 T
STUPEN POSKOZ.: LOD NENALEZENA
Výpis z databanky Korporace skončil. De Raaf s Goldbergem se na sebe významně podívali. Než si však stačili
cokoliv říct, ozval se interkom.„Goldbergu, tady doktor Perrin. Právě jsme vyložili komandera z regenerátoru. Je skoro v pořádku a při vědomí.“
„Co myslíte tím skoro, doktore?!“, přerušil Perrina Goldberg.
„Má narušený zrak. Nic vážného. Nasadili jsme BLIMED. Za pár hodin uvidí jako dřív.“
„Nějak se nám to čím dál víc zamotává, Hane,“ prohodil Goldberg k de Raafovi. „Doktore, hned jsem u vás. Ručíte mi za komanderovo zdraví hlavou!“
Perrin zrušil spojení.
„A to jsme ještě neotevřeli ANTICRAX!“, prohodil de Raaf a zapálil si další cigaretu.
„Jdu tam, Hane.“
De Raaf přikývl a napojil blakbox Andromedy na počítač. Na škrínu zatím vystřídal údaje o katastrofách emblém Korporace, pod nímž blikal stříbromodrý nápis ANTICRAX. Černá skříňka začala tiše vrnět. Dekoder se pustil do práce.
Goldberg zabočil do nitra komplexu. Panoráma DOMINICUSu mu zmizelo za zády. Ještě několik kratších chodeb a rozcestí a ocitl se v nemocničním bloku. Skleněné dveře s nápisem HOSPITAL se rozevřely do stran a propustily jej dovnitř. Doktor Perrin už na něj čekal.
„Raději se u něj dlouho nezdržujte a netrapte ho otázkami. Jeho mozek toho zatím mnoho nevydrží.“ Lékař podal Goldbergovi identkartu od pokojových dveří. „A teď mě prosím omluvte, přivezli nám několik popálenin. V reaktorovém sektoru měli nějaké potíže s chlazením.“
„Jistě, doktore. Díky.“ Perrin mu pokynul na pozdrav a zmizel v protějších dveřích.
Goldberg zasunul štítek do zámku a přepážka se otevřela. Pokoj tonul v příjemném přítmí. Na stropě svítilo jediné měkké světlo. Obrovská holostěna navozovala iluzi okna do vesmíru. Goldberg přistoupil k posteli. Komander byl napojen na řadu přístrojů a v předloktí měl zavedenou kapačku. Oči mu překrýval zářič BLIMEDu.
„To jste vy, doktore?“, ozval se komander nejistě.
„Ne. Jsem Max Goldberg z rady Obrany.“
„Co má galaktická Obrana společného se mnou?“
„Možná nic. To jsem chtěl vědět od vás! Povězte mi, co se na Andromedě skutečně stalo?“
„Copak nemáte svědectví ANTICRAXu?“
Goldberg neodpověděl. „Nepozoroval jste za letu, nebo při průchodu hyperprostorem něco zvláštního?“
„Co myslíte zvláštního? Třičtvrtě cesty jsem strávil v hybernaci! Vzbudil mě až palubní počítač a to už bylo skoro po všem!“
Goldberg se zatvářil zklamaně. „A kdy jste přišel o zrak?“
„Hned jak jsem otevřel v hybernačním boxu oči. Oslepilo mě prudké světlo a od té doby jsem nic neviděl!“
Goldberg zbystřil pozornost. „Prudké světlo?“
„Ano. Asi jako od atomové bomby.“
A je to tady! „Takže palubní počítač fungoval a vzbudil vás, hm. A neinformoval vás o tom co se stalo?“
„Ale jo. Andromeda se prý při přechodovém manévru s něčím srazila.“
A jsme zase tam kde jsme byli. „Co jste přepravovali za náklad?“
„Stoosmdesát tisíc tun norunu.“
„Nenašli jsme ani granuli! Kam se asi poděl?“, řekl Goldberg kousavě.
„Jak to mám vědět?“, odsekl nervózně komander. „Nejspíš je roztroušenej po okolním vesmíru!“
„Možná,“ řekl tiše Goldberg. Dobře věděl, že tomu tak není. Pomalu to vzdával. Naslepo vypálil poslední otázku, aniž by si od ní něco sliboval. „Nevyplácela vám náhodou Korporace za přepravu norunu nějaké zvláštní příplatky?“
„Vyplácela.“
Goldberg strnul jako zasažený bleskem.
Komander pokračoval. „Říkali tomu příplatek za riziko. I když pokud vím, transport surového norunu je stejně bezpečný, jako doprava potravin. Dřív za to žádné příplatky nebyly. Až po těch nehodách. Někteří piloti se bouřili, ale mě to spíš přišlo jako náhoda. Přepravci ostatního zboží se katastrofám taky nevyhnou! Každopádně člověk potřebuje peníze pořád a když je Korporace ochotná je pustit, nevidím důvod, proč si je nevzít!“
Buď je komander tak skvělý herec, nebo o špinavé hře Korporace skutečně nemá tušení. Uvidíme!
„Komandere, to mi zatím stačí. Byl byste ochoten podstoupit výslech na detektoru lži?“
„Když to bude nezbytně nutné?“, odpověděl bez pochopitelného nadšení komander.
„Bude!“ Začíná to do sebe zapadat, pomyslel si Goldberg. Nejvyšší čas vrátit se k de Raafovi pro výsledky dešifrování ANTICRAXu a potom informovat Šéfa. Postavení galaktické Obrany ještě nemusí být tak beznadějné!
„Na shledanou, komandere.“
Komander nesrozumitelně zabručel.
Goldberg se ještě ohlédl po holostěně, na níž se třpytily miriády hvězd. Tenhle pohled mu v de Raafově stísněné pracovně chyběl.
„To byl jediný ze členů rady, který ví o případu něco víc,“ řekl, aniž by se na Alleyna podíval. „Dešifroval ANTICRAX a shromáždil řadu zajímavých informací. Jsem zvědav, jak před nimi vaše teorie obstojí!“, dodal kousavě.
„Buďte bez obav, drahý příteli! Jeho závěry mou teorii jenom podpoří!“ Alleyn natáhl ruku a dlouhými hubenými prsty porazil falešnou krabičku ANTICRAXu, dosud se na stole tyčící jako Clarkův Měsíční monolit.
V tom gestu bylo cosi symbolického. Neznamenalo, že Korporace je na lopatkách, naopak, že on, pan Douglas D. Alleyn jako zástupce této organizace, má v tomto okamžiku nad celou galaktickou Obranou drtivou převahu.
„Alespoň si sami vyvrátíte ten nesmysl o tajném meziskladu norunu! Sám byste mohl vědět, že surový norun není k ničemu a výstavba rafinerie na jeho zpracování se jen tak neutají!“ Přátelský tón se z debaty dávno vytratil. Nad pomyslným bojištěm převzala nadvládu přirozená nevraživost a rivalita.
Přepážka zasyčela a do sálu vstoupil Max Goldberg. V ruce nesl pravý blakbox Andromedy a tenkou složku papírů. Jeho přesně odměřené kroky se ozývaly jako tikot metronomu. Došel ke stolu. Ozvěna odumřela.
„Přišel jsem na váš rozkaz!“
„Posaďte se Maxi,“ vybídl Šéf Goldberga, a ten nemohl s potěšením nezaregistrovat, že tohle oslovení použil Šéf vůbec poprvé. Navíc jej odkázal na křeslo v čele stolu, vyhrazené do té chvíle pouze nejvyššímu veliteli galaktické Obrany!
„Děkuji pane!“ Goldberg byl na vrcholu blaha.
„Tady právní zástupce Korporace, pan Alleyn se nám pokusí ozřejmit, k čemu vlastně včera došlo. Vaším úkolem bude podpořit, nebo vyvrátit jeho tvrzení nashromážděnými důkazy, “ pronesl ledově klidným hlasem Šéf. Od úst mu stoupaly kotoučky tabákového dýmu a štípaly přítomné do očí. Šéf si toho nevšímal. „Pan Alleyn se zaručil, že bude natolik šlechetný a pomine skutečnost jejich údajně neoprávněného nabytí.“ Šéf Obrany se při posledních slovech ostře zadíval na právníka, ale ten jen ledabyle přikývl a nevěnoval arogantnímu chování protivníka pozornost.
Goldberg zatím vychutnával posezení v posvátném křesle vrchního velitele složek galaktické Obrany. Cítil tu moc, která ještě nedávno z tohoto místa sálala. Dnes se však choulila před Korporací a konec konců i před ním a čekala, jak on, Max Goldberg v roli nejvyššího soudce rozhodne.
Alleyn spustil. „Začnu jednou Aenstrijskou legendou, nalezenou v Amurisské knihovně. Podle legendy existovala ve vesmíru jakási prapůvodní síla zvaná Gwan, která vegetovala ve vesmíru a živila se hvězdnou energií. Milióny let putovala prázdnotou od slunce ke slunci a ožívala jen tehdy, když potřebovala nasytit.
Když se Gwan začala blížit k jejich slunci, byli Aenstriané nuceni s ní bojovat. A zvítězili! Podařilo se jim vyvinout nějakou antienergetickou past, která sklapla a vtáhla Gwan do hyperprostoru. Aenstriané odešli a jejich legendy upadly v zapomenutí. Po tisíci letech se vydali do kosmu lidé. Objevili spoustu způsobů, jak proniknout ke vzdáleným světům. Hyperprostorovým skokům se nemohli nevyhnout...“
„To je absurdní!“, přerušil Alleynův sametový hlas Šéf Obrany. „Chcete nám namluvit, že máme uvěřit vymyšleným báchorkám dávno vymřelé civilizace? To je to samé, jako kdyby po nás zůstaly jen Harrisovy romány a emzáci, kteří by je vyhrabali by se podle nich vypravili hledat Salmorellu, nebo dokonce Archu věčnosti!“
„Máte obdivuhodné znalosti brakové literatury,“ odbyl Šéfův výbuch právník, „ale když dovolíte rád bych pokračoval!
Dlouho nás nenapadlo dát si do souvislosti přibývající havárie a záhadná zmizení truckerů ve zdejším prostoru s legendou o Gwan. Teprve ANTICRAX lodi Alderaan, jejíž trosky jsme náhodou nalezli, nám otevřel oči!“
Goldberg si nezúčastněně čmáral na papír neforemné klikiháky a zdálo se, že poslouchá na půl ucha. Avšak Max měl smysly nastražené. Zatímco se Alleyn prokousával k jádru věci, trpělivě čekal na svůj okamžik, kdy nachytá Korporaci na švestkách.
Alleyn neúnavně deklamoval.„Dodnes spolehlivě nevíme, jaké děje přesně probíhají v hyperprostoru, ve kterém se hvězdolet ocitne. Vědci se opírají pouze o teorie, které se nezřídka v tváří tvář vesmíru hroutí. Nejmodernější superpočítače sice detekují do nejmenších podrobností dění na palubě, avšak na svět za hranicí ochranného pláště jsou stále krátké!
Bůhví kolik let jsme se brázdili napříč zapomenutou Gwaninou pastí a dráždili ji! Ona zatím jen čekala. Až jsme objevili norun! Norun generuje stejně čistou energii, jako kterákoliv hvězda. Pro Gwan to znamená potravu. Po tisících let spánku jsme jí probudili zpět k životu! A ona po té životodárné energii sáhla a vzala si ji! Ne jednou!“
Šéf Obrany praštil pěstí do stolu. „Teď jste sám přiznal, že na věci nesete absolutní vinu! Proč bychom tedy my měli nést následky vašich činů!?“
„Nic jste nepochopil! Nejde o to, kdo zavinil, že se Gwan probudila! Kdybychom to nebyli my, dřív, nebo později by ji probudil někdo jiný! Tady ale jde především o princip! Gwan tu byla, je a bude! Ona je problém pro všechen život ve vesmíru, protože je věčná, narozdíl od většiny civilizací!“
„Počkejte,“ přibrzdil přiostřující se výměnu názorů Goldberg. „Stále se tu bavíte o Gwan a o nebezpečí z ní plynoucí. Ale co to vlastně je Gwan? Jaká síla se v ní skrývá? Z čeho se skládá? A může za daných podmínek uniknout z Aenstrijské pasti? To jsou pro vyřešení problému nejdůležitější otázky!“
Napjatá atmosféra se pozvolna uklidnila.
„Nepochybuji, že pět havárií truckerů převážejících surový norun v krátkém časovém rozmezí a ve stejných místech není pouhá shoda náhod, nicméně ani úmyslné zavinění nemůžeme vyloučit. Říkal jste pane Alleyne, že vám ANTICRAX z lodi Alderaan otevřel oči. Z toho vyplývá, že musel obsahovat důkazy o tom, jak se Gwan projevuje. Mohl byste nás s nimi seznámit?“
„Ano. V záznamu palubního počítače se říká, že havárii Alderaanu způsobil objekt, tvořený homogenní masou na bázi záření, schopnou měnit a přetvářet vlastní strukturu. Látka obalila trup lodi, pronikla do nákladního prostoru a absorbovala norun. Poté se stáhla zpět. Ve vnitřních prostorách lodi po sobě nezanechala žádnou stopu. Destrukci truckeru způsobil přechodový manévr, neboť loď už nebyla schopna jej bezpečně provést. Stačí?“
Goldberg se svým háčkem pohořel. Alleynova výpověď jej dostatečně přesvědčila, že Korporace tentokrát nehraje falešnými kartami. Zklamání však nebylo tak veliké, neboť teorie o Gwan jej uchvátila. Přistrčil své materiály Šéfovi.
„Záznam ANTICRAXu Andromedy, Alderaanu a výpověď komandera Andromedy se shodují. I složení odpovídá. Látka skutečně nezanechala ve vnitřních sekcích lodi viditelné stopy působnosti. Systém vzduchotěsných zábran na zádi i přídi fungoval až do chvíle, kdy vysadily reaktory. Gwan pronikla skrze přepážky, aniž by je poškodila! Komander ji krátce zahlédl a málem přitom přišel o zrak. Průlom do trupu způsobil fakt, že Gwan nedokázala dostatečně rychle metamorfovat granule nezpracovaného norunu. Nezbývá než Korporaci věřit, pane!“
„Počkejte Goldbergu!“, okřikl ho Šéf a zaklapl desky se složkou. „Oba jste zapomněli na jednu důležitou věc! Jak vám do teorie zapadá jev lokálního přetížení kontinua?!“ Byl to jen chabý pokus odvrátit porážku, Šéf už si byl vědom, jak tahle debata skončí.
„Lokální přetížení kontinua je nevědecký žvást!“, ujal se otázky Alleyn. „Možná se při hyperprostorových skocích projevuje, ale odchylky bývají v devětadevadesáti procentech zanedbatelné. To že se po kolizi Andromeda značně odchýlila od Trasy i chování vašeho cvičného cíle se dá pravděpodobně přičíst na vrub Aenstrijské pasti. Past přirozeně reaguje na pokusy proniknout skrze ni...“
„Když tohle všechno víte,“ skočil Alleynovi do řeči Šéf Obrany, „proč nepřeložíte Trasu do bezpečnějších míst? Proč si za lidstvo zahráváte z ohněm a krmíte obludu norunem?! Co když jednou past selže a Gwan se dostane do volného prostoru? !“
„Jednou se to stejně stane, tak jako tak! Ale pravděpodobnost je stejná, jako kdyby se naše generace měla dočkat zániku vesmíru! Pro nás je past stejně bezpečná jako ostatní vesmír! Přeložit Trasu není jenom tak, stojí to čas a peníze. Peníze, peníze a zase peníze! A taky nevíme jakou rozlohu past zaujímá! Jestliže byla Gwan schopná pozřít i gigantické hvězdy, může se prostírat na nepředstavitelné ploše! Ale kde jinde najdete tak příhodné podmínky pro vedení Trasy, než tam, kde vede dnes! Máme jí snad přeložit do Orgonova pásu?!
Gwan neútočí na každý trucker s nákladem norunu, který se kolem ní mihne! A i kdyby zlikvidovala každý třetí, stále ještě budou zisky z rafinování norunové rudy takové, že se provozování Trasy přes past vyplatí! Korporace je přesvědčena, že pro ostatní přepravu nepředstavuje past žádné nebezpečí.“
„A lidský faktor? Co ty posádky, které hodokvas Gwan nepřežily!“, podpořil Šéfa galaktické Obrany Goldberg.
Šéf ucítil tlak v srdeční krajině. Začal se potit. Všichni byli zabráni do debaty, takže si jeho zhoršujícího se stavu nevšimli.
„Požadovali jsme, aby truckery řídily palubní počítače bez živé posádky,“ hájil pozice Korporace Alleyn, „dokonce jsme vyvinuli a odzkoušeli prototypy, koneckonců i RON, instalovaný v Andromedě by byl schopen trucker zvládnout. Jenže odbory se bouřily, že jsou piloti nahrazováni automatikou. Navíc na interstelární přepravě se dají vydělat pěkné peníze, o které nechtěli být připraveni! Raději sami zvolili risk!“
„Když piloti o riziku vědí, proč po nás požadujete, abychom Korporaci kryli? To nedává smysl!“, promluvil ztěžka Šéf. Na čele se mu srážely kapičky potu. Cítil jak mu vlhnou záda. Nasucho polkl. Tlak na prsou přešel v bolest.
„Snažíme se odhadnout všechny kroky dopředu. Na vaši otázku existuje jednoduchá odpověď. Osidlovací program.
Asi víte, že planetární systém Aensrijského slunce je pro naší přelidněnou Soustavu nadějí. Na Měsíci i Marsu se dá celkem slušně žít, ale jen v malém měřítku. Náklady na vybudování atmosférického štítu by byly neúnosné. Navíc obě tělesa jsou už nyní ze dvou třetin zabrána těžebními společnostmi. Naopak Aenstria a tři nejbližší planety systému, mají vynikající přírodní klima. Norunová ložiska na jejich měsících zajišťují práci a slušný příjem.
Interplanetární doprava se s brzkým příchodem nové generace pulzátorů stane levnější, než kyvadlová, fungující v naší sluneční soustavě. V příštích letech se budou lidé z přelidněné soustavy stěhovat! Přípravy na osidlovací program jsou v plném proudu! Už dnes se lidé perou o místa na kolonizačních hvězdoletech. Země je na pokraji celosvětové hysterie!
A do této situace se vytasíme s Gwan?! Jestli odkryjeme karty a vyjdeme s pravdou ven, co myslíte, že se stane? Dvacet miliard lidí, nebude chtít uvěřit, že Gwan není nebezpečná, jako nechcete uvěřit vy! Ani my to nemůžeme tvrdit stoprocentně! Všechno jsou to jenom dohady, nic víc! Budou-li o Gwan vědět, a stane-li se jediná havárie pulzátoru s kolonisty, nastane v soustavě hotové peklo!
Při zmínce o kolonistech Šéf Obrany na okamžik zapomněl na bodání pod hrudí a sáhl studenými prsty na zlatý kroužek na prsteníku levé ruky. Vzápětí jej bolest zasáhla dvojnásobnou silou.
Pánové, lidé se potřebují cítit bezpečně a kvůli tomu jsou ochotni poslouchat lež a ne pravdu, která jim něčím vyhrožuje! Že se dvě lodě srazí se nestává často, konec konců ani cvičení galaktické Obrany se nekoná každý den, takže to lidé přejdou mávnutím ruky! Ale jestli chcete přilít olej do ohně už takhle napjaté situace v Soustavě, prosím, pak vám nemohu bránit, abyste nezveřejnili pravdu! Ale dobře si rozmyslete, jaké budou důsledky tohoto zveřejnění!“
Šéf poslouchal jaksi bez zájmu a točil prstenem kolem prstu. Okolí vnímal nezřetelně. Konečně k němu obrátili plně pozornost a zaregistrovali, že se mu udělalo nevolno. Goldberg se chtěl zvednout a zavolat doktora Perrina. Šéf jej však chytil za rukáv a zadržel. Jeho srdce vojáka ještě bojovalo s pochybnostmi, ale mozek už věděl, že jiná možnost neexistuje. Vztyčil se nad stolem. Nebýt zsinalého obličeje a těla bojujícího se slabostí, připomínal by znovu Černého lorda ze Sithu.
Chvíli mlčel, aby nabral zbytek sil. Unavenýma očima zíral na holostěnu, neschopen pochopit, jak ho jen tolik milovaný vesmír mohl zradit. Nakonec přece jen promluvil. „Dobře. Dnes jste vyhrál!“
Téměř se dalo zachytit, jak si celý prázdný sál, jenž byl svědkem jejich jednání, oddychl. Včetně Doglase D. Alleyna.
Šéf galaktické Obrany se sesul k zemi.
Komander byl šťastný i zklamaný zároveň. Šťastný, protože se mu po tolika hodinách absolutní temnoty zase vrátil zrak a zklamaný z toho, že s pilotováním interstelárních truckerů je navždy konec. Regenerátor sice dokáže zázraky, ale na komanderův mozek už nikdy nebude stoprocentní spolehnutí. Korporace jej jednoduše poslala do starého železa.
Na druhé posteli ležel Šéf galaktické Obrany. Vodnatýma očima sledoval holostěnu s živoucím obrazem Sluneční soustavy. Domov.
Komander mezitím dojedl. Natáhl se na záda a zeptal se: „Někoho tam máte pane?“ Pokynul rukou k holostěně.
Šéf zareagoval až po chvíli. „Možná,“ řekl pomalu. „Ženu a syna.“ Palcem mnul prsten kolem prsteníku. „Brzy odletí na Aenstrii,“ dodal tiše.
„Mluvíte, jako byste se bál, že tam nedoletí!“, řekl komander. „Katastrofy se nastávají každý den!“, pokusil se Šéfa Obrany uklidnit.
„Já vím.“, ozval se Šéf slabě. „Někdy,“ na krátko se odmlčel, „někdy se k nim určitě vrátím.“ Otočil se na bok a zavřel oči. Usnul.
Do pokoje vešel Goldberg. Všiml si, že Šéf spí, a tak se vydal rovnou ke komanderově lůžku. „Korporace dala souhlas k likvidaci Andromedy,“ zašeptal, aby spícího nevzbudil. Podíval se na hodinky. „Operace bude zahájena každou chvíli. Jestli chcete Andromedu ještě naposledy vidět...“ Větu nedokončil, neboť komander souhlasně přikývl.
Goldberg přepnul obraz. Na holostěně se povalovalo zpola rozložené těleso truckeru, obklopené mračnem miniaturních trosek. Trucker mírně rotoval a zanechával za sebou bělavou mizející stopu z vyhaslých záďových trysek.
„Raději půjdu,“ rozloučil se šeptem Goldberg. Podívanou na anihilaci už dobře znal. Nic příjemného, zvlášť pro toho, kdo k likvidovanému hvězdoletu něco cítil. Chtěl se vyhnout komanderově dojetí. A také toužil zachovat si pohled na vesmír čistý a neposkvrněný. I když to už se mu asi nesplní. Chtěl vesmír takový, jaký ho donedávna znal. Ode dneška si ale bude navždy pamatovat, že vesmír nikdy není takový, jakým se zdá. Že se před lidmi nikdy neotevře dokořán, aby jim dovolil odkrýt svá tajemství. Svou mystickou tajemnost a kouzlo si bude nadále mlčenlivě střežit. A možná, že je to tak lepší.
Nečekal, až mu komander odpoví na pozdrav a odešel.
Komander se vydržel na zničenou Andromedu dívat dlouho. Až když zahlédl přibližující se posly zániku a obrovská hmota truckeru byla za mohutného výboje energie anihilována, zavřel své znovuzrozené oči.
A to bylo dobře. Jinak by možná zahlédl sršící chapadlo oslnivého světla, které se hladově ovinulo kolem epicentra exploze a zase se stáhlo zpět do nicoty.
S jídlem roste chuť. I Gwan na to jednou přijde.
Trosky / 4. číslo / 1995
Šéfredaktor: Zdeněk Töpfer
Korektor: Houghton Mifflin Co.
Vydavatel: Klub J.M. Trosky Mladá Boleslav
Cena výtisku: pro členy KJMT zdarma
Náklad: několik výtisků
Uzávěrka tohoto čísla: 20. března 1995
Zpracovalo DTP studio Pes
Zpět k Troskám