Výzkumné týmy obou vědců naměřily rentgenová záření, která přesně odpovídají záření, jež by mělo vycházet z černé díry.
Černé díry patří k největším záhadám ve vesmíru - všichni vědí, že existují, avšak nikdo je ve skutečnosti neviděl ani jejich existenci doposud neprokázal. Vznikají poté, co hvězdy projdou stadii novy a supernovy a zhroutí se do sebe. Hvězdná hmota ve zhroucené černé díře má tak vysokou hustotu, a tedy i gravitaci, že vtahuje vše ze svého okolí včetně světla.
Astronomové mohou černou díru "vidět", když naměří záření, které vydává hmota vtahovaná do černé díry. Tento vtahovaný materiál a energie by měly kolem černé díry vytvořit jakýsi kotouč.
Fabian a jeho kolegové naměřili právě tento jev v galaxii MCG-6-30-15 vzdálené asi 150 milionů světelných let v souhvězdí Kentaura. Zjistili rentgenové záření ukazující na existenci plynu rotujícího velkou rychlostí kolem předpokládané černé díry.
Materiál vtahovaný do černé díry kolem ní krouží, zahřívá se na vysoké teploty a vyzařuje rentgenové paprsky, uvedl Fabian. Záření, které jeho tým zjistil, ukazuje, že plyny při rotaci během sestupu do černé díry dosáhly třetiny rychlosti světla - jak se předpokládá u černé díry.
Jeho tým, který využívá pozorování z japonského satelitu, nyní hodlá hledat důkazy o černých dírách i v dalších galaxiích.
MF Dnes 23.6.1995
Magazín 2000 č. 8/1995
»Silná rána pěstí, kterou jsem dostal od Garkina, mě srazila ze stoličky.
"Já to tuši! Pořád se chceš stát zlodějem. Chceš používat má kouzla při kradení!"
Tyčil se ve svém hněvu, ale tentokrát jsem si trval na svém.
"A co na tom?" vyštěkl jsem. "Třít bídu, to člověka ubíjí. A k čemu to vlastně je dobré být čarodějem? Podívejte se kolem sebe, už se opravdu těším, až budu žít jako vy."
Ukázal jsem po zaneřáděné světnici, která tvořila celou chatrč.«
Brzy se však zaplete do hry, na jakou nikdy nepomyslil, a začnou mu vážné problémy. Při té příležitosti zjistí, že jen máloco je tak, jak byl přesvědčen.
Knížka, kterou jsem přečetl dvakrát po sobě.
ŠeS
Druhý díl Wetemay provází tři (pro někoho možná jen dvě, pro někoho jedna a možná, že i žádná) podstatné věci. Tou první je skutečnost, že děj druhého dílu je vklíněn do jedničky, takže všichni čtenáři Wetemay vědí, jak vše skončí. Druhou je styl knihy, kterou hlavní hrdinové procházejí stylem „růžový park“. Kamkoli naši čačtí reci přijdou, tam se najde někdo, kdo je přivítá s otevřenou náručí a kdo je ochoten nasadit třeba i vlastní život jen proto, aby jim pomohl. A posledním významným prvkem je naprosto odfláknutá práce sazeče(ů) a korektora(ů), kdy se v celé knize téměř nenajde stránka, na které by nebyla nějaká trapná chyba v sazbě nebo pravopisu. Ale tím je již toto nakladatelství pověstné, takže se vlastně ani není čemu divit.
O ději jen stručně - Gudlefrovi družiníci odcestují do Edagwonu pro kosti krále Uda, protože bez těchto ostatků nemůže dojít ke sjednocení země zmítané bratrovražedným bojem o moc. Všichni víme, že se všichni vrátili v pořádku i s kostmi. Nicméně, i tak je celkem zajímavé dozvědět se, co všechno kvůli tomu museli naši udatní bojovníci podstoupit a s kým museli svádět vítězné bitvy. Autorce se daří držet dějovou linku na dostatečně poutavé úrovni. Proto si také myslím, že není zbytečné tuto knihu číst, když pro nic jiného, tedy alespoň pro příjemné chvíle strávené četbou. A navíc - všichni, kdo si tento druhý díl koupí, budou v závěru odměněni stručným a přehledným jmenným rejstříkem, který se zmiňuje o všech významnějších postavách z obou dílů.
-jtp-
Titulní povídka od skupiny Rigor Mortis shodou okolností zvítězila v kategorii povídek. Po jejím přečtení musím souhlasit s názory porotců, že letos se v CKČ skutečně neobjevila žádná bomba, protože Dobro vítězí řadím do lepšího středu. Autoři nám poměrně humornou formou popisují útržky ze života bojovníků Dobra. Snaží se parodovat cokoli a kohokoli. Vše vyvrcholí nesmyslnou splácaninou slov, pravděpodobně střílející si z prací Vilmy Kadlečkové.
Další z povídek - Nestvůry Jaroslava Mosteckého - stojí na překvapivé pointě, která snad může překvapit jen tím, že není vůbec překvapivá. Podobenství o zlých příšerách z nedávné minulosti je skutečně značně vyčpělé.
Osmý den stvořeníJana Lišky si již potisící pohrává s myšlenkou člověka v roli stvořitele, tentokrát postavenou na komerčních základech.
Klasika Jiřího Pavlovského poprávu vyhrála kategorii krátkých povídek. Dobře napsaný a vtipně vypointovaný příběh o setkání se zástupci cizí civilizace je asi nejlepší z celé této sbírky.
Povídkář Michaela Bronce si pohrává s myšlenkou prolínání světů literárních a skutečných. Humorně laděný příběh autora hororů vrcholí zajímavým literárním soubojem.
Sladkobolný fantasy příběh Jaroslava Mosteckého Dech draka (co na to stejnojmenný profesionální fanzin?) pojednává o tom, že není radno zahrávat si z drakem. Autor udržuje dobrý standard a nechybí mu ani zajímavý nápad (způsob likvidace dračího mláděte).
Podtrženo a shrnuto - Letošní Kočas odráží stav naší současné povídkové tvorby se všemi jejími zvláštnostmi, klady a zápory. O letošní situaci celkem výmluvně hovoří i to, že žádný z příspěvků v CKČ nezískal mloka. Zajímalo by mě, najde-li se nějaký nakladatel, který bude ochoten vydat alespoň jeden z nominovaných románů.
-jtp-
Na planetu U-4-N je vysazena stavebně-operační vojenská jednotka, jejímž úkolem je vybudovat strategicky důležitou vojenskou základnu. To, že zde právě panuje mráz, nikoho z velení nezajímá.
Tak jako v běžném životě, i v tomto příběhu se objevují panoptikální postavičky nejrůznějšího ražení. V první části románu si však autor pohrává se svými dítky stejně jako se slovy, která klade na papír s rozmyslem a důkladností sobě vlastní. Velice často také mění svého oblíbence, takže čtenář nemá šanci najít v plejádě jednajících postav hlavního hrdinu. První část totiž žádného hlavního hrdinu nemá. Můžeme si myslet, že je to schizofrenický poručík Mučudo nebo paranoidní kapitán Izach nebo někdo úplně jiný.
S tím, jak postav ubývá, přechází román plynule do druhé části, ve které už autor věnuje více prostoru akci a dokonce nám nabídne i hlavního hrdinu (pokud tedy je možno za takového pokládat někoho, kdo se dožije konce). I počasí je o poznání přívětivější, protože - jaksi na pozadí - zima ustoupila teplejším ročním obdobím.
Jak jsem naznačil v úvodu, připadá mi kniha nějak nedoončeně, jako by se autor chystal napsat ještě jednu část, potom ale z nějakého důvodu dal přednost pořekadlu, že v nejlepším je dobře přestat. Takže celý příběh končí otevřeným koncem, kdy hrdina neví, kudy kam.
Tento román, jenž zvítězil v loňském ročníku soutěže o Cenu Karla Čapka, byl vydán nakladatelstvím Altar, které se pomalu ale jistě stává patronem vítězů této česko-slovenské prestižní ceny. A Altar je pravděpodoně také prvním nakladatelstvím, které na ono vítězství upozorňuje přímo na obálce knihy.
-jtp-
Nyní ještě něco k cejchu vypálenému do obálky. Pokud je temná fantasy něco, co má černou (temnou) obálku, pokud je temná fantasy něco, kde vystupuje Temný pán, pokud je temná fantasy něco, co končí-nekončí, pak jde v tomto případě skutečně o temnou fantasy.
Poměrně jednoduchý příběh o postupu Zlého boha ze Západu na Východ (který je pod ochranou Dobré bohyně) jasně naznačuje, že nevznikl v anglicy hovořících a píšících zemích. Tam jsou totiž světové strany navždy prohozeny. A i styl a použitý jazyk vypovídají o původní košaté češtině spíš, než o suché angličtině.
-jtp-
Vezměme to postupně. Když uchopíme knihu, abychom si ji přečetli, první, co nás zaujme, je obálka. Ani tento díl nevybočuje z uniformity (což je dobře) a udržuje si standardně nasazenou laťku. Písmo zelenkavé barvy je poměrně vkusně zakomponováno do obálky, které navíc vévodí geniální kresba od Chrise Achilleose.
Kdo se pustí dál, zjistí, že tento díl si s ničím nezadá s první knihou P. Davida. Přes krátký úvod od autora, v němž jsme odkázáni na technickou příručku, z níž čerpal, přistupujeme k příběhu samotnému. Ten začíná kdesi dávno, dávno... v dávnověku, kdy mladičký Jean-Luc Picard studuje Akademii spolu se svým rivalem (?), přítelem (?) Korsmou. Zde jednou potkává tajemnou ženu. Kdo je ona žena, která ho ve snových vizích provází po celý život? (Tušíte, proč se Picard neoženil?)
Zbytek příběhu se odehrává v době, kdy celou galaxii ohrožují Borgové, androidi se společným vedením; leč bezduší, jejich nejčastěji používaným výrazem není O. K. (jak ukázal průzkum v anglo- amerických zemích), nýbrž irevelantní. S touto doktrínou se prokousávají vesmírem, neznajíce nepřítele. (Matematická odbočka: jedna loď borgů zničí 40 lodí typu Enterprise. A těch už moc není.) A jako by nebylo problémů dost, na druhé straně se objevuje ohromná loď, která se pasuje na zabijáka borgů. Kdo je větší nepřítel? Nezničitelná loď, jež požírá planety (i obydlené) jako palivo, nebo nebezpeční zabijáčtí borgové?
Objevují se nové a nové postavy, které přináší nečekané zvraty. Jean-Luc se pohybuje mezi tím, hnán neznámou silou, která je mu tak vlastní. Kdo zvítězí - Federace, borgové, ničitel planet nebo někdo úplně jiný? S tímto a se spoustou dalších zajímavých věcí se setkáte v knize Vendetta.
Omlouvám se čtenářům, že jsme se pokusil udělat reklamu na tuto knihu, ale myslím si, že si to zaslouží po právu. Kromě toho - hanit umí každý a čtenář Vendetty si nakonec udělá obrázek sám.
Za zmínku stojí ještě překlad, který je - narozdíl od „výtvorů“ některých našich nakladatelství - na dosti vysoké úrovni.
[Hugo 1989]
Chalker, Jack & Effinger, George Alec & Resnick, Michael
Larson, Glen & Resnick, Mike
Podle obálky knihy
V tomto díle, vysoce hodnoceném čtenáři i kritikou, dinosauři stále ještě vládnou Zemi. Vesmírná katastrofa, která před 65 miliony let ukončila éru praještěrů, se ve světě tohoto románu nikdy nestala. Vývoj obřích plazů pokračoval dál a vyvrcholil Yilane, nejinteligentnější a nejvyspělejší rasou na Zemi. Když jsou však její příslušníci příchodem doby ledové přinuceni překročit oceán, aby prozkoumali a kolonizovali rozsáhlý a neznámý kontinent, dojde k prudkému střetu s novým a divokým savčím plemenem, s nímž se dosud nikdy nesetkali. Tito savci chodí vzpřímeně, loví a používají primitivní kamenné nástroje - a zbraně...
Podle obálky knihy
Učebnice magického myšlení - Karel Weinfurter
Cesta královská - (Zlatá brána k mystice) - Karel Weinfurter
Životní magnetismus - (praktická příručka ke studiu a léčbě životním magnetismem) - Karel Weinfurter
Ohnivý keř (Odhalená cesta mystická) - 1. díl - Karel Weinfurter
Duchovní vůdce, který odpoutává duši - Michal de Molinos
Z pouček Jakuba Böhmeho - Karel Weinfurter
Myšlenkové proudy - Prentice Mulford
u ročníku 1992: č.1 - č.9, č.11, č.12,
u ročníku 1993: č.3 - č.8, č.11, č.12,
Všechny tyto knihy i časopisy rozesíláme do vyčerpání zásob.
Na dobírku nezasíláme vzhledem ke zbytečně vysokému poštovnému.
Nakladatelství a vydavatelství PSYCHÉ
Jindřichovská 23
466 02 Jablonec nad Nisou
Samotná nabídka nakladatelství Psyché už trochu jasno udělá, přesto je zajímavé sáhnout i po nějakém slovníku. Zde se poté dočteme, že slovo má dva významy. Za prvé se jedná o tajemnost nebo tajuplnost. Za druhé má význam ve spojitosti s náboženským názorem prezentujícím hledání cesty k Bohu, víry v božství a ve splynutí s Bohem.
V předmluvě ke knize Mystika všem - (zvláště rodičům) od Karla Weinfurtera, redakce uvádí: „Mystika je nejjednodušší a nejvhodnější návod pro každého, kdo chce pokročit na cestě k dosažení spásy a znovuzrození v Bohu, a to i pro člověka zatíženého starostmi o rodinu či zaměstnání.“ Zde máme jasno, dá se říci, hned. Stejně tak je vám hned jasné, jestliže se v Ikarii č.8/1995 dočtete, že začal vycházet nový časopis orientovaný na horor, temnou fantasy a mystiku, , že s hledáním cesty k Bohu to nemá nic společného. Horší to má ale třeba ten člověk, který si ve vývěsce umístěné na věži města Jičína přečte, že se o ni dlouhé roky staral jakýsi člověk, známý to mystik. Zde už „babo raď“...
Slovníková hesla vyznívají většinou jasně. Horší to je s jejich uplatňováním v praxi. V oné výše zmíněné knize Karla Weinfurtera, jenž se řadil k našim předním mystikům u nás působících mezi světovými válkami, ale najdete pasáže, které vám trochu zamotají hlavu. On totiž autor píše v souvislosti s výukou mystiky o okultismu. A to navíc onen okultismus rozlišuje na „...nesprávné nauky okultní...“ a o kousek dál už staví okultní nauky na roveň mystice, když píše: „A zde je pro dětskou duši skryta nesmírná zásobárna potravy a vědění - totiž v mystice a okultních naukách.“ Dál zase radí, aby si rodiče vypomohli „před dítětem okultními naukami ve všem ostatním a uspokojíme nejen dítě, ale i sebe“. Na str. 29 píše, že: „dítě je třeba pomalu a opatrně zvykati na správné okultní zákony, které vládnou od věčnosti v celém vesmíru.“ A řadí na první místo reinkarnaci(!), čili opětovné převtělování se lidské duše.
Je to tedy jaký názor? Dvojaký? Pokud si přečtete tuto knížečku, zjistíte, že tomu tak není a že Weinfurter vše vysvětlí. Takže jestli máte chuť, objednejte si ji...
Základna 6, SF&F WS, 1995
Brian Aldiss: Příliš vzdálený svět, Arcadia, 1995, 78,- Kč
Adam Andres: Wetemaa 2., Golem Ríša, 1995, 70,- Kč
Piers Anthony: Náruč zelené matky, Classic, 1995, 85,- Kč
Isaac Asimov: Na úsvitu zlatého věku, Mustang, 1995, 112,- Kč
Isaac Asimov: A zrodí se Nadace, Classic, 1995, 99,- Kč
Robert Asprin: Zrození mýtu, 1995
Clive Barker: Imagika I., 1995, 179,- Kč
Clive Barker: Imagika II., 1995, 189,- Kč
John Bruner: Telepat, AFSF, 1995, 69,- Kč
Peter David: Vendetta, x-egem, 1995
de Camp & de Camp: Nesnáze s hraběnkou v Nesnázích, Polaris, 1995, 79,- Kč
David Eddings: Pěšec proroctví, Classic, 1995, 89,- Kč
J. P. Garren: Pád bohů, Najáda, 1995, 55,- Kč
Harry Harrison: Na západ od ráje, Laser, 1995, 129,- Kč
R. A. Heinlein: Dost času na lásku, Classic, 1995, 109,- Kč
James Herbert: Fluke, Mustang, 1995, 82,- Kč
James Herbert: Krysy, Mustang, 1995
Robert Holdstock: Hloubení, Polaris, 1995, 93,- Kč
Robert Jordan: Conan ničitel, Mustang, 1995
Philip Kerr: Wittgensteinův vražedný komplex, Mustang, 1995
Jiří Kulhánek: Vládci strachu, Poutník, 1995
Malcolm McLaren: Karneval světů, Winston Smith, 1995, 76,- Kč
Ondřej Neff: KLON '95, Altar, 1995, 49,- Kč
O. Nef & J. Olša, jr.: Encyklopedie literatury sci-fi, AFSF, 1995, 299,- Kč
Jan "Jam" Oščádal: Bratři, Altar, 1995, 69,- Kč
Frederic Pohl: Anály Heechee, Laser, 1995, 140,- Kč
Terry Pratchett: Pryamidy, Talpress, 1995, 90,- Kč
Miroslawa Sędzikowska: Dům vedmy z vršku, Altar, 1995, 55,- Kč
Robert Silverberg: Majipoorské kroniky, Classic, 1995, 149,- Kč
Jerri Taylor: Sjednocení, x-egem, 1995
M. Weis & T. Hickman: Draci zimní noci, Návrat, 1995, 130,- Kč
Timothy Zahn: Poslední povel, 1995
Na večeru o různých záhadách a tajemstvích bude promítnut i jeho film z expedice ke skotskému jezeru Loch Ness.
Své příspěvky do našeho fanzinu, čitelně napsané nebo ještě lépe na disketě, předávejte či posílejte Z. Töpferovi (V Rokli 154, 293 01 Mladá Boleslav).
Na přípravě tohoto čísla se podíleli -jtp-, K. Lachman, ŠeS a Z. Töpfer
OSM RÁNO PRAKTIKA Z CHEMIE Acetylen hoří čadivým plamenem, říká profesorka. Kdo škrtne tou sirkou? Jde k oknu. ČERSTVÝ VZDUCH Tomáš nad baňkou, skoro jako čaroděj. DESET HODIN CHEMIE MATEMATIKA Kolik je to, tak dělejte! říká TO u tabule. Je to zakrnělá dračice. ANGLIČTINA TĚLOCVIK Sundej si ten řemínek! METRO DOMŮ Vagónem fouká. Vlasy jí tancují kolem hlavy jako hádci s ledovýma očkama. Zpívají dlouhou ukolébavku. Hlášení se zaseklo, řidič je otrávený. KONEČNÁ VYSTUPTE Vystoupí.
FRANCOUZŠTINA Pourquoi tu ne parles pas? Neodpoví. Il faut que vous parliez. C'est important. LATINA ERRARE HUMANUM EST Nam homo error est, dodá v duchu. OBČANSKÁ NAUKA Všechno, co v životě uděláme, může mít i následky, napsal někdo do písemky. SMÍCH POTLESK TĚLOCVIK ČEŠTINA K NEPŘEČKÁNÍ Nemají přestávku a skončí dřív. UŽ ZASE ANGLIČTINA VOCABULARY GAP FILLING EXERCICE NO 6 Pospíchá, pak si čte pod lavicí. Co to je, ptá se někdo. OTAZNÍKY VE TVÁŘI Zavře knížku. ESSAY Zpívá si při psaní. SHOW MUST GO ON LOSING MY RELIGION LIVING ON MY OWN MY OWN MY OWN
Ráno nemůže vstát OSM PĚT OBČANKA POTŘEBY HODNOTY ZÁSADY EMOCE POSTOJE CÍLE FRANCOUZŠTINA On ne peut pas pleurer. Pas maintenant. MATIKA Smích dračice řeže do ticha. ANGLIČTINA My heart is a stone/My heart is so cold/And cannot be warmed any more/My heart is a stone/And nobody can/Make me merry again BIŽULE NEOHLÁŠENÁ PÍSEMKA I po vynětí z těla stále zůstává v plicích tzv. minimální vzduch (proto plíce plavou), píšou tady. Má hlad. DĚJEPIS PANEBOŽE JSOU MRTVÍ NECHME JE BÝT! ODPOLEDNE Chce si číst. LE PETIT PRINCE Neumí moc francouzsky. Ale když čte, rozumí větám jako melodii, co vypráví sama beze slov. SESTRA Jak se řekne hvězda? Star. Ale francouzsky! Nevím a jdi pryč. Uražená sestra bouchne dveřmi. KDE JSEM Ztrácí souvislost a začíná odstavec od začátku. Etoile, tak se to řekne. TRES BIEN
OSM RÁNO FYZIKA VOLNÝ PÁD Nevzpomíná si. To bylo už dávno. PRŠÍ HVĚZDY VOLNÝ PÁD Jak dlouho padá člověk z Nuseláku? Nevím. A ví, že dlouho. DLOUHO DLOUHO JAO CELÝ ŽIVOT DEVĚT MATIKA ANGLINA VSTÁVEJ NESPI LATINA NESPI Vita nostra brevis est. ACH ANO Mors certa sed hora incerta. CHEMIE ČEŠTINA SLEDI VYHYNULI SLEDĚ VYHYNULY DOBŘE ŽE ZVONÍ Jede domů. Povídá si pro sebe. Je pátek, zkouší říct. PÁTEK ODPOLEDNE Není šťastná. MĚ TO TU NEBAVÍ NEBAVÍ NEBAVÍ Nikdo ji neslyší. PRÁZDNÝ BYT LÍSTEK Musí na nákup. ROHLÍKY SALÁM MÁSLO NOVINY Vrací se domů: Tam a zase zpátky, myslí si. Je mokro. Neuklouzne. NIKDY UŽ NIKDY
MALÝ PRINC KRÁSNÉ ZPÍVAJÍCÍ VĚTY Celui que je touche, je le rends a la terre dont il est sortii. Už zase spí. OTEVŘENÉ OČI SKRZ STRÁNKU DÁL NEZ JSOU HVĚZDY MNOHEM DÁL Zamrká. SESTRA CO ZASE CHCE Tentokrát opravdu neví. VEČER ZPRÁVY V TELEVIZI VÁLKA HLAD ZABÍJENÍ Nedívá se. PLÁČE DÍTĚ KŘÍŽE HROBY SMRT OSM HODIN FILM Sestra přepíná dvaadvacet kanálů. SPORT KONCERT DOKUMENT FILM SERIÁL ŽIVOT LÁSKA SMRT Nedívá se. Jde pryč. KRESLENÍ Ráda kreslí. TUŽKA PERO KŘÍDA Takhle ne, teď je to lepší. Kreslí dlouho. DESET HODIN PRYČ Zhasíná. SVĚTLA LAMPY REFLEKTORY Ve městě nikdy není tma. Nejsou hvězdy. Jde k oknu. ZASE PRŠÍ KAPKY NA SKLE PARAPET KAKTUS MUČENKA IBIŠEK KAKTUS KAKTUS Mučenka kvete. JENOM JEDEN DEN JEDNU NOC Nemůže usnout. PŮLNOC Už je zítra. Ne, je dneska, vždycky je dneska. NĚKDY JINDY CHCI BÝT NĚKDY JINDY ALE VŽDYCKY JE DNESKA
Konečně usíná. TMA TICHO HVĚZDY Sní. Často mívá sny. BLÁZNIVÉ DIVNÉ NESROZUMITELNÉ ÚŽASNÉ Je malá holčička. RODIČE Čím chceš být? Lítací mrtvola ve vesmíru. Směje se. Myslí to vážně? NE Už se na nic neptají. LÍTACÍ MRTVOLY HVĚZDY Myslí to vážně? NEVÍ HVĚZDY DALEKO ZLATÉ KVĚTINY VONÍ A ZPÍVAJÍ Poslouchá. Neumí ty písničky. MOC JE JICH MOC Chce letět od květiny ke květině. POSLOUCHAT NAUČIT SE ZPÍVAT Ráda zpívá. ZPÍVAT POSLOUCHAT POŘÁD Hvězdy tichnou. Je zpátky doma.
HLAS Takový hlas ještě nikdy neslyšela. DIVNÝ NESROZUMITELNÝ ÚŽASNÝ Zpívá jako zpívají hvězdy a krásná slova. HVĚZDY ACH ANO DALEKÉ HVĚZDY Melodie vyprávějí i beze slov. HVĚZDY HORKÉ A ZLATÉ HVĚZDY MODŘE STUDENÉ MOC HVĚZD V NEKONEČNÉM VESMÍRU Hlas je tisíc hlasů a jeden hlas. MOC HVĚZD VE VESMÍRU KDE JE VŽDYCKY DNESKA A najednou to ví: hvězdy mlčí. ALE KDO KDO TO ZPÍVÁ Hvězdy mlčí a zpívá hlas. HLAS JAKO HVĚZDY HLAS Z HVĚZD HLAS TISÍCE A HLAS ŽIVOTA V NEKONEČNÉM VESMÍRU Poslouchá okouzlená a hlas zpívá o hvězdách. MOC HVĚZD OHEŇ A LED A VŠECHNY BARVY SVĚTA KRÁSNÉ A OŠKLIVÉ A ÚŽASNÉ VĚČNÁ ČERNÁ NOC A VĚČNÝ ZLATÝ DEN OD KVĚTINY KE KVĚTINĚ DLOUHÉ PUTOVÁNÍ Hlas, věčný poutník, zabouchal u jejích dveří dnes v noci. Ona otevřela a uviděla nebe. POPRVÉ V ŽIVOTĚ Už nechce znovu zavřít. POPRVÉ A NAVŽDYCKY NAVŽDYCKY
Hlas je poutník, který hledá odpočinutí na své dlouhé cestě. Ona stojí ve dveřích a dívá se na hvězdy. KRÁSNÉ A ZLATÉ JAKO SNY A JEŠTĚ KRÁSNĚJŠÍ HLASY KTERÉ VOLAJÍ VYPRÁVĚJÍCÍ MELODIE PÍSNĚ NEKONEČNÉHO VESMÍRU Stojí ve dveřích a když se otočí, vidí unavenou dívku, která konečně spí, aby ráno zase vstala do dalšího dne nekonečného kolotoče. Dům nelze ponechat opuštěný. Dívka se musí probudit. RÁNO JAKO VŽDY JAKO VŠECHNA RÁNA NE NE UŽ NIKDY JEN ČERNÁ NOC A ZLATÝ DEN A najednou rozumí slovům, která zpívá hlas o své pouti z daleké hvězdy, jež také žije. PÍSEŇ MNOHA HLASŮ O TOM CO BYLO O TOM CO BUDE PÍSEŇ VŠECH ŽIVOTŮ NEKONEČNÉHO VESMÍRU KDE SNAD NEMESÍ BÝT VŽDYCKY DNESKA? Ne, dům nelze ponechat opuštěný; je však možné vyměnit nájemníky.
Dívka a poutník se vzali za ruce. DÍVKA A POUTNÍK POUTNÍK A DÍVKA POUTNÍK DÍVKA DÍVKA POUTNÍK Ruce se rozpojily. VŠECHNY ŽIVOTY NEKONEČNÉHO VESMÍRU ZPÍVAJÍCÍ HVĚZDY HVĚZDY MLČÍCÍ JSEM JEDNA Z VÁS NAVŽDYCKY Poutník se naposledy ohlédl, pak zavřel dveře domu, v němž spí dívka, a vykročil do tmy. Jak krásné jsou hvězdy! Poutník je všechny musí uvidět. Hvězdy čekají s písní na rtech. TAK KRÁSNÉ Dívka, unavená putováním, zůstává v domě. RÁNO SEDM HODIN SOBOTA Dívka se probouzí a zkouší říct: Je sobota! SOBOTA RÁNO Je šťastná. Hvězdy oknem nejsou vidět. A PROČ PROČ TAKY Tady je toli věcí, které musí zažít!
Povídka Hvězdy získala v soutěži Proč jsou tady? šesté místo.
Nová raketa se rychlostí světla blížila k prvnímu cíli - do mlhoviny v Andromedě na planetu Japolos. Na Zemi uběhlo zatím mnoho let. Na raketě však čas stál. Kosmonauti také. A konečně dosáhli všichni uživatelé rakety planetu Japolos. Hned se samozřejmě zaradovali. Vyskytly se ovšem i potíže. Kvůli prudké brzdě před jedním měsícem této planety se raketa nedostala do její oběžné dráhy. Okamžitě se zapojil zvláštní počítač, ale po zapnutí se přepálila jedna součástka. Než robot počítač opravil, raketa se zřítila. Hornodor prozkoumaly sondy. To zatím stačilo, protože cílem byla planeta Japolos.
Zbytek posádky raketu opravil. Konečně se pomocí počítačů dostala zpátky na oběžnou dráhu Japolose bez brzdění před měsícem Djauber nebo Ghenibr. Po mnoha výzkumných a kontrolních pracích vystartovaly na Japolos sondy a dvě přistávací koule chráněné antihmotou. První kouli obsadil kapitán Joe Kiobashi, dr. Bridgebell, prof. Blackenhill, dr. Wongel a ing. Amson. Posádka druhé koule byla část kybernetického sboru. Nejprve přistály sondy. Krajina byla bez života, všude však číhalo nebezpečí a tajuplnost dodávala planetě z výše několika kilometrů hrůzný obraz. Přistávací koule vypnuly ochranné antihmotové pole a pozvolna přistály na skalní plošinu. První vystoupil kapitán a po něm obě posádky. Poté se vydali na průzkumnou výpravu. Nejdříve brali vzorky půdy. Jeden zvláštní nerost bylo nutno z důvodu výzkumu a průchodnosti odstřelit. O to se postarají tři pyrotechnici. Jejich práce však dobře nezačíná. Všichni byli usmrceni drobným výbuchem. Při vrtání děr pro nálože (v poměru k tvrdosti nerostu dosti silné) se kromě toho dr. Bridgebell zřítil do kráteru zčásti zasypaného pískem a v bezvědomí se zavěsil na skalní výstupek, který byl též zasypán pískem. Kybernetici v raketě zjistili podle signalizačních přístrojů bezvědomí jednoho člena pozemní posádky. Dřív než tuto informaci odevzdali, byly odpáleny dvě nálože. To sice nestačilo nerost odstřelit, zato se však sesula lavina písku, která doktora Bridgebella zasypala. Mezitím se ho záchranná skupina vydala hledat. Letěla ve zvláštních vznášedlech a také pořizovala zajímavé snímky. Až najednou pomocné sondy zaznamenaly na obrazovce bod. Byl to dr. Bridgebell. Začaly záchranné akce. První se nechal na výstupek spustit kapitán a s pomocí záchranné čety doktora (již ne v bezvědomí) vytáhli. Byl mrtev. Při záchranných pracích se však také poškodil kapitánův skafandr. Rychlým ubýváním kyslíku omdlel. Než ho posádka dopravila na základnu, zemřel. Po těchto svízelích a zkouškách kosmonauti poznali nebezpečí planety. Od té chvíle probíhaly výzkumy hladce. Pořídilo se mnoho vzorků a snímků. Po určité době - po splnění úkolů - např. zhotovení elektronické základny, výzkum vzorků, fotografování a dalších pracích - byl povolen odlet. Všechna technika se opět stáhla do tachyonové rakety Victoria. Raketa pak rychlostí světla odlétla k dalšímu, v pořadí druhému, cíli - k planetě Akopol v galaxii Messier 82.
Let proběhl opět normálně - na raketě čas stál. Kosmonauti už seděli. Po zabrzdění se raketa ocitla v oběžné dráze planety Akopol. Průzkumná sonda prodala výsledky výzkumu a bylo povoleno přistát. Na planetě Akopol byl život. Atmosféra však byla pro nás nedýchatelná. Velmi se astronauté podivili, když se atmosféra nedala dýchat a na místě přistání se vynořila obrovská obluda. Byl to zajímavý ještěr. Jeho jedno chapadlo mělo tři konoidní prsty a jeho tři krátké nohy byly zakončeny pěti konkávními chodidly. Živil se lidským masem. Bylo rozhodnuto vstřelit do ještěra narkotizační náboj. Pak byl ještěr nazvaný megosaurus dokonale prozkoumán a ofotografován. Když bylo vše hotovo, přistávací moduly se přesunuly na jiné k přistání vhodné místo. Pak se opět kosmonauté vydali na průzkumnou výpravu. To však nevěstilo nic dobrého. Náhle se v houští objevil nový ještěr. Byl sice menší, ale důkladnější. Po pokusu o přiblížení těžce zranil kosmonauta Amsona. Poprvé se musela zasáhnout do zákonů přírody - ještěr byl zasažen paprskem laserové pistole. Bude se rozkládat tisíce let. Amsonovi byla ihned poskytnuta první pomoc a v raketě za několik minut zemřel. Pak opět probíhaly výzkumy. Planeta byla velmi podobná Zemi (až na tu atmosféru). Nejpodobnější byly nerosty, a proto bylo doplněno štěpné palivo. Také byla postavena základna. Základní úkoly byly splněny. Nyní se práce předala robotům a sondám. Kosmonauti se přemístili do tachyonové rakety Victoria, podrobili se lékařské prohlídce a měli své osobní volno. Většina kosmonautů teď vzpomínala, někteří věštili budoucnost. A pak se opět odlétalo. Tentokrát už do naší Mléčné dráhy. Ne však do 21. století, ale do daleké budoucnosti.
Zase raketa vyvinula rychlost světla. Let probíhal jako vždy při této rychlosti normálně (čas seděl a kosmonauti leželi). Konečně naše Galaxie! Raketa se blížila k naší planetární soustavě. Místo ní byly však nalezeny jen zbytky supernovy. Všichni byli udiveni. Přesto ale vše alespoň ofotografovali a podle pokynů roztroušených v prostoru se snažili zjistit vznik a druh supernovy. Náhle je však z bádání něco vyrušilo. Z temnot galaxie se vyřítilo prapodivné těleso letící k raketě. Bylo zřejmé, že je sežere. Kosmonauti raději zhotovili ještě několik snímků. Byli to velcí hrdinové.
Ze sbírky Bájesloví kosmického věku
Autoři si nepřejí být kompromitováni
Trosky / 10. číslo / 1995
Šéfredaktor: Zdeněk Töpfer
Korektor: Houghton Mifflin Co.
Vydavatel: Klub J.M. Trosky Mladá Boleslav
Cena výtisku: pro členy KJMT zdarma
Náklad: několik výtisků
Uzávěrka tohoto čísla: 27. září 1995
Zpracovalo DTP studio Pes
Zpět k Troskám